Většinu času, co si sami sebe uvědomujeme coby "lidstvo" - tedy značnou množinu primátů druhu Homo Sapiens Sapiens -, domníváme se, že jsme něco jiného než ostatní živočišné druhy. A když už ne my sami osobně, tedy aby se tak řeklo "persönlich" nebo "in personam", tak nás dělají "něčím víc" než jsou ostatní živí tvorové planety naši Bohové, naše veliké Myšlenky a vůbec. V tomto přesvědčení nás utvrzují filosofové, politici, kněží všech náboženství, vychovatelé a vědci a další. Takže suma sumárum: "Člověk, to zní hrdě", případně "Cogito ergo sum" a podobně. A z této všeobecně přijímané premisy lidstvo odvozuje mnoho dalšího. Často naprosto mylně.

Člověk je sice "zoon politicon", jak pravil Aristoteles, zdá se však, že dějiny ukazují, že tato aristotelovská společenská smlouva, tedy že se člověk mezi lidmi chová společensky, funguje jen tehdy, dokud má mozek vládu nad tělem. Lépe řečeno, dokud má vědomí nadvládu nad podvědomím. Většina z nás se domnívá, že je tomu tak prakticky vždycky, bohužel je pravdou, že hlavní silou našeho konání jsou věci ukryté v podvědomí.
Čím víc toho víme sami o sobě, tím je jasnější, že jsme - i v kontaktu s ostatními lidmi - hlavně "holé opice". Tedy v prvé řadě tvorové stvoření přírodou (či Bohem, chcete-li), což znamená, že jak sám náš organismus, tak podvědomí a vůbec věci, o kterých toho moc nevíme, tedy hlavně jak fungují (jako jsou různé žlázy i části našeho mozku, včetně například vlivu feromonů a stresu na nás), jsou daleko důležitější, než jsme byli doposud ochotni si přiznat.
Většinu z toho, jak ve skutečnosti my a tím i naše společnost fungujeme, doposud neznáme. A když známe, nechceme si poznané přiznat.
Přesto rádi tvrdíme, zvláště filosofové a politici (a jejich užvaněná pododrůda politologové), že víme, co se kdy stalo a proč. A co budoucnosti bude. Minulosti i budoucnosti říkáme "Dějiny", "Ideologie", "Náboženství" a podobně.
Ukazuje se však, že každá z těchto věcí bývá ovlivňována nejen činností našeho vlastního mozku, ale spíše a hlavně podmínkami, v kterých se ten mozek a my sami ocitli.
Ukazuje se, že tyto podmínky se čas od času v různě modifikované podobě opakují. Například v tom, že k určitým věcem je potřeba určitého množství určitým způsobem utvořených jedinců.
Všeobecně se přijímá jako fakt, že první civilizační struktury vznikaly tam, kde byly potřebné přírodní podmínky. To je dostatek vody, vhodné plodiny atd. A zapomíná se na to, že k civilizačnímu a společenskému pohybu je také podmínkou dostatečná koncentrace jedinců v místě a čase.

Hlavně osob, které se mohly anebo musely zabývat něčím jiným než jen sháněním základní obživy. Zapomíná se na to, že změna, která pak v dějinách předznamenala vznik i pád říší, přesuny obyvatel a války, obsazování území, příchod nových náboženství a podobně, mohla proběhnout pouze v době, kdy existoval dostatek "volných" a dostatečně motivovaných a fyzicky zdatných jedinců. Jednoduše řečeno, když na určitém místě bylo dost z nějakého důvodu k nové činnosti motivovaných nucených obyvatel. Dalo by se říci, kde bylo téměř "přelidníno". Jak dříve říkali malthusiáni a jak by dneska řekli ekologičtí aktivisté.
Zkusme si to osvětlit. Dnešní společnost je například v dosti podobné situaci, v jaké byla Evropa někdy na počátku našeho letopočtu a pak znovu například v raném středověku. Což bylo shodou okolností na konci prvního tisíciletí. V obou případech rozvoj výrobních prostředků a postupné zlepšování výživy obecně spolu se zmenšující se dětskou úmrtností vedly k napětí ve společnosti a k jistému nadbytku mladých lidí. A tím i společenského pohybu a potřebě vzniku nových idejí, které dají možnost nižším a středním třídám vystřídat staré etablované struktury. Všimněme si, že nejde, jak tvrdili marxisté, o zbídačené obyvatele, tedy takzvaný "proletariát", naopak, v různých dobách - v například době Židovské války v říši Římské i v době chilialistického učení na přelomu prvního tisíciletí, byl stát či státy relativně silné, lidé na tu dobu nasycení a společenský pohyb plynulý. Ovšem význačná část obyvatel byla neuspokojena ve svých ambicích. Například ti, kteří byli obyvateli Římské říše, ale nebyli "Římany". Naprosto dokonale to vystihují Monthy Pythons slovy židovských rebelů ve slavném díle "Život Brianův" ve scéně "Co nám donesli Římané?"
Židé měli výhody římské civilizace - silnice, vodovody, státní správu, školství, vojenskou ochranu. Jejich počet se rychle díky tomu zvýšil.

Podobné vnitřní napětí bylo ve společnosti v době před křižáckými válkami. Evropa se koncem tisíciletí konsolidovala, ekonomika vzrůstala, zdravotní a životní podmínky se zlepšovaly. Rodilo se a hlavně přežívalo více dětí. To vedlo k přetlaku volných mladých mužů, kteří se nemohli uplatnit ve společnosti. Hospodářství i lenní území mohl získat jen jeden syn. Další byl ponechán jako "záloha", kdyby nejstarší zemřel, třetí šel do církve … a co s těmi ostatními? Najednou přebývalo více a více mladých mužů, s kterými si společnost nevěděla rady. (Ženy se až na výjimky nepočítaly, a přesto byly významnou složkou společnosti jako je tomu dnes například u muslimů a v Číně.)
Navíc, tak jako v době římské, byla značná část mladých mužů obyvatel říše hendikepována v konkurenci o předání svých genů potomkům. Tedy o získání…. ehm... abych neurazil, prostě z živočišného hlediska vhodných samic. V době Říma byli prvními na řadě římští občané, na konci prvního milénia dědicové půdy statků.
A přitom pud rozmnožovací je jedním z nejsilnějších motorů (nejen) lidského chování, není-li vůbec nejsilnější. Každá DNA se chce replikovat v novém organismu, často i za cenu sebezničení dotyčného samce. Nejen viz pavouky anebo kudlanky nábožné, ale podobné je to i u primátů a vůbec obecně u savců.
Mladí samci jsou od přírody - tedy proto, aby se příslušný druh mohl reprodukovat - agresivní. Jsou plní potřeby ukojit svoje sexuální a mocenské ambice. V době, kdy dorůstají, se nezralí a v té době pohlavně i sociálně neukotvení (nejen) lidští samečci shlukují do tlup. Ve skupinách vybíjejí svoji agresivitu a tím potlačují dočasně svoji sexuální potřebu.

Společenští primáti tak činí často. Například naši nejbližší příbuzní, šimpanzi, jsou obecně značně sexuálně naladěni. Nám blízký druh šimpanz bonobo vyřešil z hlediska sociální komunikace tento problém a agresi mladých samců všeobecnou a neuvěřitelnou promiskuitou v tlupě. Není snad žádná sexuální praktika, kterou by bonobo neuměli, jedině snad u nich neexistují "dominy" v černé kůži a s důtkami.
Všeobecnou promiskuitou sice řeší vzájemné vztahy, zdá se však, že malá nutnost soutěže o samice vedla k jejich civilizačnímu zaostávání za námi, podle zoologů vlastně jen jiným druhem šimpanzů.
Výběr druhu u lidí neprobíhá jako u většiny zvířat a u mnoha skutečně nejprimitivnějších lidských skupin pouze tak, že mláďata plodí pouze nejsilnější samec. Ve skutečně lidské soutěži uspějí i samci disponující něčím jiným, než je hrubá síla. To pak vede k rození chytřejších potomků. Ovšem také k permanentní a dlouhodobé sexuální aktivitě samců, vedoucí až k určité posedlosti. To u většiny jiných savčích samců neexistuje. Pohlavně vzrušeni a tedy neagresivnější jsou pouze v době říje samic. U lidí je tomu jinak.
V určitém období vývoje lidské společnosti se sociální - což znamená například politický, náboženský a vůbec společenský - systém díky změně podmínek a nadbytku mladých samců "zadře" a vyřadí velkou část mladých mužů z rovné soutěže o předání svých genetických informací.
Prostě jim zabrání, většinou pod rouškou náboženství nebo ideologie či ekonomickými podmínkami, v jejich do budoucna zajištěném podílu na možném potřebném kontaktu se ženami, tím k plození potomků, společenském uznání a zajištěné budoucnosti. Což se stalo již několikrát v minulosti a právě teď taky. Nejvýrazněji v muslimských společnostech. Vznikla tak v různých částech světa silná vrstva mladých mužů bez perspektivy nebo s perspektivou značně problematickou.
Těmto mladým mužům se posměšně říká "masturbáti", podle způsobu, jak ventilují o samotě svůj přebytečný sex. Ostatně i u mladých býků a opičáků byly vědecky zaznamenány různé podobné způsoby ukájení, pokud nebyl k dispozici dostatek volných samic.
V praxi to znamená, že je jako v minulosti na obzoru nějaký, většinou dost velký malér. Hlavně pro ty ostatní společnosti. Což jsme dneska hlavně my.

Je zajímavé pozorovat i v dnešní Evropě tyto naše vlastní masturbáty, jak řvou na fotbalových stadionech, sjednávají si společně rvačky anebo se zapojují do různých "ideologií" a hnutí. Všimněme si, že "rowdies", kteří patří k mladým samcům (žádný rowdy není starší 30 let), sice silným, ale většinou duševně mdlým, jsou pro mladé atraktivní ženy většinou naprosto nezajímavým "zbožím". Všimněte si, že se v okolí všech těchto řvounů a výtržníků nevyskytuje skoro žádná mladá dívka.
Mladí intelektuálové nebo ti, kteří se za ně považují, na tom sice bývají s IQ podstatně lépe, s přísunem atraktivních dívek však jen o něco málo lépe. Většina mladých "intelektuálek" pohybujících se u nás v kruzích například Antify anebo levicových a ekologických spolků - viz nejnověji skupina "Ne základnám" - rozhodně nebývá sexuálním symbolem. Brýle, mastná uhrovitá pleť, vlasy učesané pod vodovodem a vytahané oblečení, to je prototyp mladé ekologisticko-feministické aktivistky.
Neplést do toho prosím některé modelky a podobně, pro které je "starost o zvířátka a zelený svět vůbec" často jen mediálním kalkulem skupiny onu hezkou tvářičku řídící.
Ale i tihle osamocení chlapci, anebo přesně řečeno hlavně oni, sní o sexy holkách, co to "tak dobře umí a kterým se to líbí"! A kde nic, tu nic. Tito mladíci byli a jsou celkem dobře živení, nemusí moc anebo vůbec fyzicky pracovat a ve věku, kdy jejich předkové tisíce let dozadu byli už usedlými sexuálně saturovanými muži, tedy někde do třiceti let, nejsou většinou stále NIC. Vzpomeňte si na bolševické revolucionáře i nacistické bojůvky. Nespokojení, nevyužití, rozzuření, ale rozhodně ne doslova hladoví mladíci! A v jejich čele neuspokojení mocichtiví uzurpátoři.

Kritická byla vždy doba, kdy se najednou opět na scéně objevil přebytek mladých a nikoliv hladových a zbídačelých volných mužů. Přes dnes obecně panující názor, že "hladové masy povstanou", se tak nikdy nestalo. Vždycky povstaly ty masy, které měly večer kam jít spát pod střechu, na druhý den dost jídla, a přitom jinak nejistou a nevábnou budoucnost.
Řešením kolem roku 1000 byly křižácké války. Typickým příkladem "spotřebování přebytku" mladých lidí jsou "dětské křižácké výpravy". Ty by nebylo možno pořádat, pokud by nebylo k dispozici množství "volných" dětí. Žádná chalupnice, ani selka, ani šlechtična by nedala svoje jediné dítě na křižáckou výpravu prostě proto, že by na stará kolena umřela hlady. Lidi mohou být fanatici, v osobní rovině však nebývají blbí. Porovnejte prosím naše středověké předky posílající své děti v bílých rouchách, aby osvobodily Jeruzalém, s matkami v Íránu, které věšely svým synům na krk cedulky s verši z koránu a posílaly je na irácká minová pole. Šílenství? Jistě, ale podložené tím, že v obou případech bylo dětí celkem z ničeho nic najednou prostě nadbytek. Že existují i dnes místa s obrovským přebytkem mladých lidí, ilustruje například to, že od doby nástupu ajatolláhů se počet obyvatel Íránu zvýšil o cca 30% na 70 milionů. Z nich je asi třetina mladší dvaceti let. Rozdíl v natalitě Evropy a islámských zemí ilustruje fakt, že v roce 1950 měla Velká Británie 3x více obyvatel než Írán a v roce 2000 se počet obyvatel vyrovnal! Neuspokojení, od dostupných žen odříznutí a ve strnulé společnosti žijící mladí muži hledají svůj cíl. Místo, kde bude dostatek pracovních příležitostí a postavení, které mohou zaujmout, dostatek žen, které mohou získat, dostatek prostoru pro své ambice (pamatujete na německý "životní prostor"?). Místo, kde je bohatství, ženy a kde čeká sláva a moc. Nejlépe místo, které je možno "osvobodit", kde je možno porazit "pohany" (vzpomínáte na křižácké výpravy a husity?). Místo, kam táhli za bohatstvím a pohodlným životem germánské kmeny. Na Řím.

A my jsme dneska Řím. Bohatý, arogantní, drzý, prolhaný a nechutně a lákavě nemravný a zvrhlý, plný povolných a skoro nahých žen. A bohatství.
O kom byste přemýšleli a kam byste šli vy, kdybyste byli na místě Aliho?

(dokončení zítra)