24.4.2024 | Svátek má Jiří


SVĚT: Boj o Arktidu

18.8.2007

Výprava dvou ruských miniponorek doplula nedávno na severní pól a v hloubce přes čtyři tisíce metrů umístila titanové pouzdro s ruskou vlajkou. Hlavním úkolem byl ale geologický průzkum mořského dna a jeho zmapování, aby bylo možno doložit, že podmořský šelf je pokračováním ruské pevniny, a tedy opravňuje Rusko k těžbě nerostného bohatství a zejména fosilních paliv daleko za 200mílovou ekonomickou zónou.

Vladimir Putin, vědom si neustále stoupající spotřeby energetických surovin, chce rozšířit podzemní zásoby Ruska i mimo jeho území a zároveň zvýšit závislost okolních, zejména evropských zemí na ruských dodávkách zemního plynu a ropy, což skrývá pod slova o naléhavé potřebě Ruska zabezpečit „strategické, hospodářské, vědecké a obranné zájmy“ v Arktidě.

Putinův útok na neutralitu obří kry se ale setkal s pochopitelnou nevolí a vyvolal očekávanou odezvu. První zareagovala kanadská vláda, která se nezdržuje podmořskými výzkumy, na nich postavenými důkazy o oprávněnosti nároku na příslušný díl mořského dna a zásob ukrytých pod ním, ani následnými spory v OSN. Vláda Kanady rozhodla zcela pragmaticky - do "své" oblasti vyslala vojenské lodi a omezila se na lakonické oznámení, že v Arktidě vybuduje dvě vojenské základny. Když už bránit své územní nároky, pak nejlépe s klackem v ruce.

Dánská vláda na to jde stejnou metodou jako Rusko. Její expedice má přinést důkazy, že Lomonosovův podmořský hřbet se táhne až ke Grónsku, a je tedy pouhou výspou dánského území. Na základě těchto předpokládaných zjištění má mít dánská vláda, následující ruský příklad, rovněž právo na těžbu surovin v dané oblasti. Ani Spojené státy nezahálejí, včera vyplula jejich - údajně tři roky plánovaná - výprava, která má dokázat, že podmořské dno pod severním pólem je pokračováním severního okraje americké Aljašky.

Island se patrně ke sporu vyjadřovat nebude a Finsko se se svými územními nároky zatím rovněž nijak neprojevilo, takže nyní se čeká, zda od slovních protestů přistoupí k činům poslední zbývající stát, jenž má v Arktidě své území, a to Norsko. I bez znalosti jeho postoje lze ale konstatovat, že vody okolo Arktidy začnou vřít, tamní masy ledu roztají a přijdou takové klimatické změny, o jakých se Gorovi nezdálo ani v nejdivočejších propagandisticko-ekologistických snech.