Izrael neexistuje. Tento překvapivý axiom nerespektoval činovník íránské fotbalové reprezentace. Když jako počátkem každého roku posílal zdravici ostatním členům FIFA, pro něj fatálním omylem popřál i izraelské kopané. Vznikla další, tentokrát tragikomická aféra Íránské islámské republiky, neboť Teherán vehementně popírá právo Tel-Avivu na uznání a šíitský prezident, pro zajímavost vášnivý stoupenec hry s „kulatým nesmyslem“, uctivě přijímá ty skupiny ultraortodoxních Židů, kteří odmítají vezdejší bytí židovského státu.

Daleko závažnější výkop činí teokratická státnost vůči vlastním občanům (hlavně vzdělanějším vrstvám z velkých měst), jež dosud pod různými záminkami protestují proti velmi nevěrohodnému vyznění posledních voleb světské hlavy státu. Děje se tak při masových demonstracích, majících v zemi pouze minimum srovnání během téměř uplynulých jednatřiceti let od náboženské revoluce.

Mocná blízkovýchodní státnost se nepochybně octla na zásadním rozcestí, leč mluvit o krizi nebezpečné samotné podstatě režimu nelze mluvit, dokud současným elitám zůstanou věrné silné bezpečnostní složky a velmi konzervativní venkovské vrstvy. Přesto se dá s jistotou tvrdit, že mnozí členové vládních vrstev chápou masový neklid coby skutečný společenský problém.

Bití, slzotvorný plyn, ostrá střelba a najíždění vozidly fanatických milic do mnohdy agresivních demonstrantů přinesly těžko zjistitelné ztráty na životech a zdraví mnoha osob. Načasování zásahů pak pohoršilo i mnohé pravověrné, neboť se překrývalo také s nejvýznamnějším svátkem šíitů ášúrá. Při něm sice bývá zvykem zraňovat se meči na lebce, nicméně jinak odmítat násilí. – Íslámská pospolitost očividně ztratila hlavu a s ní svůj starý, ač bizarní, étos. Změnila se postupně hlavně v nástroj udržení moci vyvolených.

Článek vyšel v deníku E15