28.3.2024 | Svátek má Soňa


SVĚT: Bez moře třeba neznamená být bez zájmu 2

23.10.2014

V závěrečném odstavci předchozího textu zabývajícího se tímto tématem jsem se zmínil o obstrukcích, které lidová Čína působí Filipínám při zásobování posádky na úskalí neobydleného či spíš neobydlitelného Johnson South Reef v souostroví Spratly. V současné době vládci nejpočetnějšího státu světa projevují zřetelný úmysl si tam vybudovat letiště a Filipínci marně protestují. Dochází k zhoršování vztahu s desetičlenným společenstvím ASEAN (Association of South-East Asian Nations): Čína sice v roce 2002 podepsala k dodržování principu svobody moří jako společného majetku na této planetě, nicméně její provincie Hainan (kam jsem před pár lety mířil, leč nedorazil vinou hanebného tajfunu, o čemž pak hořekuji v knížce „Z Hongkongu na ostrov, který nebyl“), se teď nedávno vytasila s požadavkem domáhajícím se od lodí jiných států vyžádat si povolení, aby mohly rybařit. Takovou nehoráznost nejen Washington odmítá, s odkazem na princip freedom of navigation. Zobtížnila se situace nejen v hlubinách, ale i ve vzdušném prostoru. Peking ostře kritizoval kvalitu vyšetřování příslušných úřadů v Malajsii v souvislosti s dosud nevysvětlenou mystérií zmizení a nepochybného zániku letadla na letu MH 370, též s mnoha pasažéry čínské státní příslušnosti.

Tradičně, mezinárodní právo uznávalo dva druhy vod: territorial waters, původně jen tři námořní míle úzký pruh výlučně patřící pobřežnímu státu, a high seas - ona veškerá moře pokládaná za společný majetek všeho lidstva, bez nároku jakkoliv mocného státu si sebemenší část přisvojit do výlučného vlastnictví. Tvúrci nové konvence se dohodli na rozšíření onoho pásma pobřežních vod až do šíře dvanácti námořních mil a za nimi zřízení oblasti EEZ (Exclusive Economic Zone) až do šíře 200 mil, v nichž pobřežní stát bude mit „omezená výlučná práva v činnosti ekonomické a vědecké“. Formulace úmyslně nezřetelná, poskytující příležitost k různým interpretacím. Například neexistuje jednoznačné porozumění, zda sonar mapping je legitimní jen pro vědecké účely nebo též pro sledování ponorek jiného státu. USA tuto konvenci neratifikovaly, ale její ustanovení respektují. Jsou však výjimky: Čína vyžaduje povolení pro lodi s jakoukoliv registrací pohybovat se v oblasti její výlučné EEZ, což nejen USA ignorují uznávat. Dochází k diplomatickým protestům a nejedné nebezpečné situaci v podobě případné kolize na moři či ve vzduchu. (Např. v dubnu 2001, u ostrova Hainanu, kde čínská stíhačka způsobila smrt svého pilota. V téže době čínská fregata zaútočila na americkou neozbrojenou loď USNS Bowditch, věnující se hydrografickému průzkumu. V roce 2009, rovněž v blízkosti Hainanu, došlo k vzájemnému strefování s použitím water cannons, nikoliv tedy se zabijáckým střelivem.)

Všechny státy v pacifické oblasti (s jedinou výjimkou, jíž je Tchaj-wan) odmítají legitimitu jiné čínské bizarnosti, v angličtině známé jako „nine-dash line“ - domáhat se nad veškerým čínským mořským prostorem „historických práv“, založených na omylu čínských kartografů v 30. letech. Ti totiž oblast mělkých vod zaznamenali jako solidní pevninu. Tento omyl v poválečné době získal v nacionalistickém povědomí patinu přesvědčivosti a podle toho se přizpůsobily posléze vytvářené mapy.

Jedním z nebezpečných příkladů s explozivním potenciálem v té oblasti je úskalí s korálovými útesy s jménem James Shoal (shoal = mělčina, písčina), v hloubce 22 metrů, ve vzdálenosti 107 km od Bornea (Malajsie), zatímco Čína, 1500 km daleko, to pokládá za nejzazší cíp svého teritoria, takto zásluhou buď popletených, nebo příliš nacionalisticky motivovaných kartografů před téměř 100 lety.Peking se neobtěžuje zdůvodňovat své absurdní interpretace a setrvává v přesvědčení, že USA veškeré ACEAN společenství proti Číně popouzí.

Zahraniční mediální pozornosti se prozatím nejvíc dostává sporu o vlastnictví ostrůvků Senkaku v dosavadní jurisdikci Japonska, kterých se ale Čína domáhá pod jim daným jménem Diaoyou. Na území obou rivalů se uskutečňují vášnivé nacionalistické demonstrace o vzájemně se vylučujícím vlastnictví čehosi donedávna pramálo či zcela neznámého. V listopadu 2014 se má uskutečnit setkání představitelů obou stran - čínský prezident Si Ťin-pching a japonský premiér Šinzó Abe. Příjemnému porozumění neprospěla jeho předchozí návštěva svatyně Yasukuni, symbolu patriotické pýchy, avšak ve spojení s jmény proslulých válečných zločinců, jimž se přičítá největší odpovědnost za horory druhé světové války. Naděje na přílišný japonský investiční zájem a rozmach na čínském území jsou za současné situace nevalné.

- - -

Právě uplynulo čtyřicáté výročí začátku iniciativy započetí americko-čínských vztahů, zejména zásluhou Henry Kissingera, jež vrcholilo setkáním a vyjednáváním mezi prezidentem Nixonem a ještě mohutnějším velikánem Mao Ce-tungem. Cosi nepředstavitelného se stalo skutečností. Znamenitý myslitel Kissinger, rodák s Furthu nedaleko za šumavskými kopci, právě vydal svou novou knihu s jednoduchým názvem „On China“. Čtenář se bude mnohé dozvídat od autora nehýřícího přílišným optimismem.

Měl jsem příležitost v Římě pobesedoval s někdejším italským diplomatem, který druhou světovou válku přežil jako de facto rukojmí tehdejších japonských okupantů na čínském ostrůvku Kulangsu, rodišti mé manželky. Diplomat mi tehdy citoval tvrzení hraběte Sforzy, že na světě existují jen dva druhy lidí - ti, kteří už v Číně byli, nebo ti, kteří tam ještě nebyli. Doplňuji zpřesněním rozdílu těch, kteří se snaží tamějšímu světu porozumět pohroužením do jeho minulosti. Nejeden čtenář zabývající se historií lidstva dojde k závěru, že ono kdysi bájné Middle Kingdom mělo vskutku důvod se v tamějším vesměs barbarském okolí pokládat za střed světa, se svou kulturou, vědami a uměním, s vynálezy nejen porcelánu a střelného prachu. Jeho metropole již s údajně miliony obyvatel, v porovnání s Paříží či Londýnem, tehdejšími teprve ubožáckými vesnicemi. Uplynula mnohá století výkvětu, jenže s občasným úpadkem, občasnou ztrátou tváře, zejména ve století devatenáctém - druh potupy, na niž ona civilizace s důkladnou pamětí je mimořádně háklivá.

Nyní Čína proživá, realizuje svou mohutnou renesanci. Vzpamatovala se ze dvou Mao Ce-tungových apokalyptických experimentů - Velké kulturní proletářské revoluce a poté Velkého skoku vpřed, za cenu pozdržení rozvoje po dobu půl století (tak odhadoval Hu Yaobang, pozdější první tajemník vládnoucí strany a též blízký osobní přítel našeho pozoruhodného ex-stalinisty, posléze italského socialistického europoslance Jiřího Pelikána) a zbytečné ztráty přemnoha milionů lidských životů. Znamenitým modernizátorem se stal Teng Siao-pching, bez ambice stát se novým modelem zkázotvorného kultu osobnosti. Dával přednost vládnutí typu collective leadership.

Jako zcela jiný typ vedoucí osobnosti se projevuje nynější nejvyšší představitel Si Ťin-pching (Xi Jinping v anglické transkripci), věk 61, první z generace, která se narodila až po Maově úspěšné revoluci a jeho utopického druhu vládnutí. Je to generace tzv. princelings - princátek z privilegovaného prostředí zasloužilých stranických kádrů, kteří unikli Maovým drastickým čistkám. Za svého teprve krátkého působení ve vrcholné funkci již získal pověst té nejrázněji si počínající osobnosti, se sympatickými prioritami - se soustředěním na řízný postih korupce, i za cenu nelibosti v těch nejvyšších státních a stranických rolích. Rovněž zasahuje proti přespříliš rozbujelému státnímu hospodářskému sektoru, jeho nezcela deaktivovanému monopolnímu postavení. Značně uvolnil otěže národu přeměnou registračního systému, nyní již s možností i uchazečům ze zemědělských oblastí, aby mohli získat oprávnění k trvalému pobytu ve městech.

Nepříliš oblíben v existenčně ohrožených kruzích prominentní elity, zato v národě se těší značné popularitě. Získal přezdívku „Xi Dada“ neboli „Strýček Xi“, nikoliv tedy kopie podle vzoru Dada Amina, ugandského lidožrouta.

Nynější čínský velikán se zřetelně liší od svého úspěšného předchůdce Teng Siao-pchinga, ve vztahu k USA. Nelze si snadno představit, že tento Xi, stejně jako Teng by si na hlavu nasadil mnohagalonový texaský širák a dával přednost k diskrétnímu porozumění až spolupráci s touto zbylou americkou supermocností. Nynější vládnoucí čínská elita něco takového vylučuje, ale s jednou významnou výjimkou, jíž je přednost posílat své potomky na studia právě takovým směrem. Vlastní ratolesti směřují na Harvard či podobné prestižní adresy. Tak učinila i dcera nejprvnějšího soudruha Xi.

Méně než příznivý, natož vřelý je vztah k nynější administrativě Baracka Husseina Obamy, ať už ve věci setkání s dalajlámou či prodejem zbraní Tchaj-wanu, k nimž přece pravidelně dochází každý rok. Na mezinárodní konferenci v Kodani, zabývající se starostmi o klimatické změny životního prostředí, Obamovi se z čínské strany dostalo přijetí, jež světová media charakterizovala jako ponižující (humiliating).

Americká strana občas nastavuje i svou druhou tvář. Například ve zprávě Pentagonu (2013 Report on Chinese Military Power) byla zmínka o čínské „námořní činnosti“ (naval activities) v blízkosti Guamu a Havaje. U toho reakce admirála Samuela Lockleara, velitele U.S.Pacific Command, že Číňané jsou k takovému počínání vítáni. Obama je dokonce pozval, aby se podíleli na největších válečných námořních manévrech na světě (2014 Rim of the Pacific - RIMPAC), za účasti 22 států, 49 lodí, 6 ponorek. Číňané poslali čtyři válečné lodi a jednu špionážní (electronic intelligence ship). Steve Cohen, bývalý ředitel United States Naval Institute, v textu „Getting to Know the Chinese Navy“ (The Weekly Standard, 22.9.2914) je velmi kritický k ochotě takto se podílet. Dodává, že naděje na lepší vztahy je nedostatečným důvodem, proč se svěřovat se svými zkušenostmi.

- - -

V čínských vojenských kruzích jakoby převládalo přesvědčení, že střet s USA se blíží ke své nevyhnutelnosti. Přibývá disproporcí v připravenosti. Oficiálně zveřejněný čínský rozpočet na obranu pro rok 2014 byl vyčíslen sumou 132 miliard USD. (Neoficiální odhad byl o 40 % vyšší.). Za posledních 20 let každoroční výdaje v průměru vzrůstaly v rozsahu aspoň deseti procent.

Ve stejné době Pentagon ve svém Quadrennial Defence Review uvedl údaje o pokračujícím omezování své branné moci (ponorky - attack submarine fleet - se zredukují o jednu čtvrtinu, z 55 na 41), s předpokladem, že Číňané v nedlouhé budoucnosti Američany přetrumfnou.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče