23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


Svěřenecký fond, a co pak

30.1.2017

Andrej Babiš o víkendu veřejně opakoval, že převede do svěřeneckého fondu Agrofert a tím se formálně zbaví i médií, jež prostřednictvím firmy vlastní. Všech, včetně internetových, třebaže toto mu zákon nepřikazuje. Zdá se tedy, že se stalo to, co se předpokládalo.

Ten převod bude zcela jistě jen formální. I kdyby čistě hypoteticky převedl Agrofert někam do Číny, stejně tam bude vazba mezi novým vedením a jím samotným – nepůjde přece o prodej, jímž by se vzdal jakýchkoli nároků, tudíž i vlivu. Nitky zůstanou, budou jen možná delší a zašmodrchanější, ale budou fungovat nadále.

Z toho plynou dva směry důsledků.

Babiš bude nadále finančně nezávislý, a bude tedy schopen jet dál na svém surfovém prkně – a to je zjevně sympatické aspoň části veřejnosti, soudě podle trvale příznivých výsledků průzkumů veřejného mínění. Čili trefili ho, štíplo to, ale smrtelná rána to není.

Převodem majetku se ale nezbaví výpadů proti své osobě. Protivníci budou poukazovat na formálnost převodu a na setrvání vazeb a tudíž na trvalý střet zájmů.

Co ovšem je podstatné, je to, jak to ovlivní volby a ještě více: co to udělá s koaličním potenciálem ANO. V situaci, jak se krystalizuje, koaliční potenciál ANO klesá a může se stát, že po vítězných volbách s pověřením od prezidenta v kapse tu Babiš bude stát jako ten jakešovský kůl v plotě.

Nepomohlo by mu ani to, kdyby skutečně svůj majetek rozdal chudým a oděl se do žíněného roucha. Jeho hlavní zločin spočívá v tom, že má úspěch. A to se neodpouští, to se trestá.

Lekce od Klause Kinkela

Deník Echo 24 hovořil prostřednictvím Daniela Kaisera s bývalým ministrem zahraničí NSR Klausem Kinkelem. Ten nám to v rozhovoru natřel, když nám vyčetl, že jsme se v 90. létech silně drali do EU a z EU později velmi profitovali. „To vyžaduje solidaritu – i v uprchlické otázce,“ řekl Kinkel. Daniel Kaiser upozornil, že nešlo o péči o čtyři tisíce lidí. „To by česká vláda asi zvládla,“ řekl mu Kaiser. „Šlo spíš o obavu, že ty čtyři tisíce jsou jen začátek, že po přijetí prvních čtyř tisíc azylantů nám budou direktivně přidělováni další a další.“

Na to Kinkel: „Tady jde o solidaritu, nikoliv o princip. Jak se utečenecká otázka bude vyvíjet, na to si ještě počkejme.“

Je to až neuvěřitelně čistá ukázka uvažování lidí tohoto typu. Kaiser naprosto přesně vyjádři jádro problému. Kdyby byly vnější hranice EU zabezpečeny, kdyby byly pod kontrolou a do unie by přicházeli opravdu potřební lidíé z ohrožených zemí, odpor proti kvótám by se zcela jistě nestal naší státní politikou. Co to je, „na to si ještě počkejme“, na to „jak se to bude vyvíjet“? Kinkel byl ministr zahraničí nejsilnější země Evropy a jistě je dodnes součást establishmentu a má blízko k pákám moci.

Co tam dělají u těch pák, když takové Německo strpí, aby se mu vysmál Tunis a hrál si s ním na schovávanou v případu kriminálníka, který se přerodil v teroristu a pobil lidi na vánočním trhu v Berlíně? A to je jen jeden příklad toho pozorování, jak se situace vyvine. Ale tohle by měla stále opakovat i naše vláda – budeme solidární, ale primárně buďte solidární vy. Nelze jen přihlížet, jak se situace vyvine, a pak následky přihlížení hodit i na krk zemím, které za to nenesou ani ten nejmenší díl viny.

Takže lekce? Aspoň víme lépe, jak to v koridorech moci v Berlíně chodí: čeká se, jak se to vyvine, a v mezidobí se hlásají hesla o solidaritě.

Aston Ondřej Neff