18.12.2018 | Svátek má Miloslav


ŠVÉDSKO: Socialistické multikulti peklo (1)

16.2.2015

K článku Jaro Nováka ŠVÉDSKO: Na cestě do socialistického pekla? (NP 27.1.2015)

Mám neodolatelné nutkání tento článek doplnit nebo korigovat. Jsem podobný případ jako Jaro Novák: stejně starý, jsem ve Švédsku usazen stejně dlouho, naše zkušenosti se do jisté míry kryjí, ale v našich pohledech na švédský vývoj jsou přece jen značné rozdíly. Jeho pohled je, řekl bych, „švédštější“, můj pohled je pohled bezohledného kritika, kterému se protiví politická korektnost.

Začnu tam, kde on končil. I já jsem přišel do Švédska z okupovaného Československa na podzim 1968. Švédsko mi dalo možnost pobytu a dostudovat, což by v ČSSR po bratrské pomoci sotva bylo možné vzhledem k mému třídnímu původu. Ovšem na studijní půjčku, kterou jsem musel později splácet do svých 50 let. Tehdy ještě neměli imigranti takový ráj, že jen zdarma berou a nic nemusí. Též jsem tu nalezl nový domov a řadu let jsem byl vděčen a spokojen. Ukončení studií chemie mi trvalo 4 roky, další 3 roky jsem strávil doktorováním v Německu, a vrátil se zpět na Sever. Našel jsem práci odpovídající mé kvalifikaci a byl s ní spokojen, s dobře vyhovujícím poměrem mezi zajímavým výzkumem na nerezových ocelích, služebními cestami a samostatností řídit svou činnost dle vlastního uvážení. Bydlím v srdci švédské divoké přírody, a současně jsem měl kontakt s celým světem jak při cestách, telefonem či při návštěvách od dceřiných společností koncernu. To by mi můj německý profesor „Doktorvater“ ani nevěřil. Herr Pleva, říkal mi, vy byste chtěl sedět v lese a přitom mít práci jako korozní specialista v průmyslu? Pro toho byl vrcholem štěstí už jeho přechod z Berlína (tehdy ještě obklíčeného Stasi-sektorem) do Bavorska, kde přirozeně bylo přírody a volnosti pohybu mnohem víc.

To nejpozitivnější, co můžu o Švédsku říci, je, že v privátním podniku se s lidmi velmi dobře spolupracuje, nezažil jsem žádné podstatné neshody, řevnivost či bezdůvodné zasednutí si na někoho, normální je pracovat za stejným cílem, kterým je úspěch podniku. Zdůrazňuji, že mluvím o privátním podnikání, ne o státních úřadech nebo komunálních službách, tam jsou často poměry méně radostné.

Kupodivu pro Čecha byla spolupráce na pracovišti mnohem lepší, než mezi studenty na univerzitě. Tam jsem pociťoval více konkurence než v zaměstnání, nějaká pomoc od kamarádů nebo taháky neexistovaly, každý byl odkázán jen sám na sebe.

Bude moje následující povídání poněkud ponuřejší, méně radostné než článek Jaro Nováka.

Když se dnes dívám zpátky a srovnávám tuto zem před 40 lety a dnes, zdá se mi to neuvěřitelný rozdíl. Říkám si: Jak může celkem inteligentní národ během pár desítek let nechat svou zem tak upadnout, až zdevastovat, především morálně a na poli veřejné správy. Imigrant potřebuje dlouhou dobu na to, aby pronikl do koutů a tajů života a systému v nové zemi, existují utajené jevy a rysy, které nejsou na první pohled zřejmé. Myslím při tom např. na právní systém, na činnost úřadů, na to, jak se mocipáni chovají ke svým poddaným, na skrytou korupci.

Jsem si vědom, že toto je subjektivní kritika, zatížená tím, že jsem sám o 40 let zkušeností starší, a že jsem během té doby - doufejme - pronikl hlouběji do podstaty nové země. Tím se vynoří jisté zápory, které jeden zpočátku neviděl. Ale proč by se vynořovaly jen zápory a ne nové klady?

Musím podotknout, že také čtu lokální krajský plátek, ale i kdybych četl tři různé denní noviny jako Jaro Novák, byl bych velmi jednostranně informován. Což se mi také jeví, že Jaro Novák je. Bohužel mají kritici Švédska pravdu v tom, že už dlouhou dobu je tato zem vedena levičáckou klikou a ta je dnes zodpovědná za mizérii v mnoha oblastech, jako je zdravotnictví, školství, soudnictví a j. Nejkřiklavější je to levé pokroucení v žurnalistice a médiích, které jsou snad už od šedesátých let ovládány levicovými ideology od mírnějšího typu soc-dem až po vyslovené marxisty-leninisty. A zglaichšaltování (pěkné ryze české slovo) je přes celou šířku politického spektra.

A tak se mi stává, že se zajímavé zprávy občas dočítám ne ze švédských novin či televize, ale ze zahraničních - českých, slovenských, německých, anglických, izraelských stránek. Jedná se samozřejmě hlavně o události, které dle dnešní PK-mafie nejsou politicky korektní, a proto se cenzurují a nedá se o nich diskutovat. Tato prolhanost dosáhla v této zemi výšin, které jsem si dříve ani neuměl představit, totiž že může být dobrovolně přijímaná ve svobodném národě.

Nedejte se zmást tím, že tu vládla donedávna osm let tzv. měšťanská aliance čtyř stran, rádoby doprava od soc-dem. Tato aliance prodělala metamorfózu a posunem doleva se změnila na blok levého středu, tedy prakticky totéž jako sociální demokraté. Jediné, čím se poněkud od nich lišila, byla ekonomická politika, která byla rozumnější než u typických socialistů, a proto Švédsko vyšlo z poslední evropské krize relativně dobře. Ale jak už vysvítá z článku Jaro Nováka, nejdůležitější otázkou dneška je přistěhovalectví, a v postoji k němu si je všech sedm parlamentních stran (kromě Švédských demokratů) dojemně zajedno. A právě v této otázce se nikdo v žádných novinách nedozví celou pravdu, přestože jde o obrovský nápor na švédskou ekonomiku, o vliv na život všech obyvatel země, hlavně na daňové poplatníky, a o budoucnost národa. Dnešní pristěhovalectví má mnoho záporů a žádné klady. Sdělovací prostředky jsou extrémně politicky korektní (v mé terminologii totéž co prolhané). Protože vládní politika rozhodla, že se bude ročně přijímat 80 000 - 100 000 přistěhovalců, tak se nepřipouští žádná kritika v médiích a jede se bez ohledu na náklady, zda je pro všechny nové spoluobčany místo, práce a uplatnění, či jakého druhu jednotlivce sem přijímáme. Znamená to též, že se nelze dozvědět, kolik tato politika vlastně stojí, zamlčují se zločiny, které muslimští přistěhovalci páchají, a tito zločinci se ani příliš nepronásledují. To by totiž mohl nějaký PK-levičák křičet, že jde o rasismus a diskriminaci. Což se také snad denně děje. Na druhé straně se tyto živly nechávají klidně řádit, když muslimové pronásledují židy nebo ženy na ulicích Malmö i jinde, nebo obchodují s drogami. V této atmosféře se dnes už cítím téměř jako v bývalém komunistickém Československu, kde také Rudé právo určovalo, co je pravda nebo lež, a kritika státní moci byla zakázaná a nebezpečná. Tak daleko to dospělo se svobodou vyjadřování, že člověk musí dávat pozor, aby něco neřekl, co by PK-ideologové mohli prohlásit za „štvaní proti skupině lidí“ - na to je zákon a může to mít vážné následky pro dotyčného.

Pokud některý čtenář ještě není informován o problémech, které vyvstávají při soužití s muslimy, a o podstatě islámu, doporučuji pro začátek přečíst si statě Luďka Frýborta na stránkách Neviditelného psa, a pokračovat googlováním na internetu, např. videa Pat Condell (anglicky) a j. Přemýšlivý čtenář dospěje k názoru, že jde o opravdu neobyčejně důležitou otázku současnosti, bez přehánění jde o život. Snad to většina pochopí, když se podívá na barbarské islamisty provádějící etnické čistky, vraždění a teror na mnoha místech, kde má islám své kořeny. Nemůže být dnes pochyb o tom, že nenávist, nesnášenlivost a hegemonie jsou ovocem islámské ideologie, která k tomuto otevřeně vyzývá. Proto je stejně nebezpečná jako nacismus nebo komunismus a je třeba ji stejně důrazně odmítnout.

Právě přišla zpráva o tom, že muslimové v Čechách chtějí větší práva ve veřejném životě, tj. zavádět své šaría zákony do české společnosti. Poplašné reakce na tuto islamizaci komentují muslimové tím, že se Češi, kterým se to nelíbí, mohou odstěhovat jinam. Muslimové přece mají demokratická práva jako všichni jiní. Jako by říkali, že mají demokratické právo na odstranění demokracie. Podobně už dříve řekli Belgičanům, že mají svobodu se odstěhovat do jiné země. To jen ukazuje na vážnost situace v celé Evropě.

Jediný kanál pro svobodné vyjadřování, který zatím není postihnut cenzurou, je internet, díky za něj. Přistěhovalectví není žádný nový jev. Švédsko přijímalo evropské emigranty už desítky let a s Italy, Němci, Španěly, Finy, Čechy atd. nebyly žádné problémy, které by stály za řeč. Většina z nich se chovala jako my, Češi, naučila se řeč, integrovala se a byla vděčna za možnosti, kterých se nám dostalo. To se bohužel nedá říct o hordách muslimů v současných vlnách imigrace. Integrace se zdá nemožná, místo ní si vytvářejí svá ghetta kolem mešit. Je na denním pořádku, že vyjadřují nespokojenost s bydlením, jídlem a dožadují se něčeho lepšího, co vyhovuje muslimskému způsobu života, bez nejmenší snahy se přizpůsobit zvykům nové země. Nedostanou-li to, začnou křičet o rasismu a diskriminaci a hned se obracejí na příslušné orgány, jako je ombudsman pro diskriminaci. O svých právech jsou velmi dobře informováni, povinnosti zas tak vážně neberou. A Švédové, jak jsou zvyklí na slušné chování, to berou vážně a snaží se jim vyhovět, přes to, že tito „azylanti“ jsou tak dobře zaopatřeni, že řada zdejších důchodců si zdaleka tak dobře nemůže žit. Dříve byl v této zemi zakořeněn postoj, že si jednotlivec chtěl svou životní úroveň zasloužit, byla to věc vlastní hrdosti, aby nebyl společnosti na obtíž, pokud to není nutné. Zdá se, že se tento postoj vytrácí, a rozhodně není patrný u mimoevropských přistěhovalců (srovnej s chováním Romů). Za všechnu dobrotu se barbaři odvděčují znásilňováním, zlodějstvím, obchodem s drogami a nenávistí. A Švédové se diví: „Všechno jsme jim dali a oni nás nenávidí!“

Přitom většina imigrantů nemá valné vzdělání, zčásti jsou analfabeti a jako takoví není pravděpodobné, že by vůbec někdy na švédském pracovním trhu našli práci. Čili budou do smrti živeni z našich daní. Jde v první řadě o lidi ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu, zemí Blízkého východu, Somálska. Donedávna dostávali velmi rychle povolení ke stálému pobytu, které znamená téměř stejná práva jako občanství, tj. dotyčný už se nedá vypovědět ze země. Horší je, že mnoho tzv. „azylantů“ rozhodně neodpovídá definici člověka, kterého je třeba chránit před bezprávím či pronásledováním. Příkladem jsou islamisté, kteří se za pár měsíců se švédskou podporou v kapse odeberou zpět do Sýrie vraždit pro Islámský stát. A teď právě nová předsedkyně konzervativní strany „moderata = umírnění“ prohlásila, že se s tím něco musí dělat a diskutovat, jak tyto islamisty chránit a opatřit jim práci, místo aby se s nimi zacházelo jako s válečnými zločinci.

Jaro Novák udává, že náklady na nejvíc handicapované obnášejí 26 miliard švédských korun ročně. Vypadá to jako slušná suma. Ve srovnání s náklady na přistěhovalce to ale je pakatel. Na imigranty se odhadují souhrnné výdaje 200-300 miliard ročně, čili zhruba 10krát tolik. Přitom byly penzistům sníženy penze, zubní péči a brýle si prakticky musíme platit sami, zdravotnictví se potýká s nedostatkem financí, učitelé jsou mizerně placeni, což je vidět na kvalitě škol, vlaky jezdí jako na baterky, protože není na údržbu, atd. Asi v každém státě něco funguje lépe a něco hůře, ale kam to spěje ve Švédsku dnes, je rozhodně trochu moc. V přistěhovalectví, ale i jiných otázkách, je dnešní vláda výsostně inkompetentní a ideologicky zarytě levičácká. Jen mimochodem - jeden z rysů levičáctví je preferování kolektivu a kolektivních řešení, jednotlivec není tak důležitý a často trpí bezprávím.

Zdá se, že moc zdegenerovala, přes poměrně transparentní systém drží nomenklatura vždy pospolu a brání svůj systém. I když si je postižený jedinec jistý, že má pravdu, a má to podloženo i paragrafy ze zákoníku, nemá šanci proti státni moci. Jde ne snad tolik o zvůli jako o netečnost a nepřítomnost zdravého rozumu. Korporativismus se projevuje tím, že kdo nemá za sebou vlivnou organizaci, nemusí se namáhat psaním stížností. Odpověď od úřadu dostane, ale práva se nedomůže.

Pokud jde o sociální péči, je pravdou, že Švédsko na ni vynakládá značné částky a taky se patřičně světu vystavuje na odiv. Jde o to, že „dřív bylo lépe“, aby se tak řeklo, a teď to jde s kopce. Výdaje na sociální péči se v současné době omezují, což je cítit ve zdravotnictví jako dlouhé čekací doby na ošetření (např. rentgen není možné obstarat dřív než za měsíc), nemožnost dovolat se lékaře, pro důchodce ve snížení důchodů, pro staré v omezení dřívější úrovně péče. Důvodem tohoto zhoršení je podle mne špatné hospodaření s vybranými daněmi, rozhazování na různé ideologicky podmíněné účely, vytvářeni nových a nových úřadů na kontrolu toho a onoho. Např. darujeme teroristům z Hamasu ročně téměř jednu miliardu švédských korun, aby měli na nové rakety na Izrael, a nová ministryně zahraničí slibuje zvýšení této podpory o polovinu; podpora různých, nejraději levicových hnutí ve světě a už výše jmenovaný nával přistěhovalců. Ti často vypadají zámožnější než domorodci, kteří peníze na jejich obživu vydělali. Mají např. zdarma zdravotní i zubní péči, zdarma bydlení, obživu a kapesné, daňové zvýhodňování při podnikání atd. Takže sám fakt, že Švédsko dává 1 % národního důchodu na podporu třetího světa, ještě neznamená, že jsou to dobře investované peníze. Daňového poplatníka ovšem příšerně štve, když vidí, že stát z jeho peněz vehementně podporuje teroristy. To by měla být věc jednoho každého, kdo jim chce dobrovolně odevzdávat část svého příjmu. Ale zde si vlády vzaly za své, že se budou starat o vše jiné na světě, jen ne o své občany.

Pokračování zítra.



Diskuse


J. Pražák
14:41
18.2.2015

J. Ráž
23:23
16.2.2015

Š. Hašek
22:04
16.2.2015

L. Křivan
22:16
16.2.2015

Š. Hašek
22:39
16.2.2015

V. Horák
17:38
16.2.2015

V. Horák
16:58
16.2.2015

J. Boleslav
17:00
16.2.2015

V. Horák
17:05
16.2.2015

J. Boleslav
17:06
16.2.2015

V. Horák
17:23
16.2.2015

J. Boleslav
17:47
16.2.2015

V. Horák
18:05
16.2.2015

H. Lukešová
18:53
16.2.2015

P. Vaňura
15:28
16.2.2015

S. Netzer
15:35
16.2.2015

L. Křivan
17:58
16.2.2015

S. Netzer
18:04
16.2.2015

L. Křivan
18:28
16.2.2015

S. Donát
19:55
16.2.2015

L. Křivan
20:09
16.2.2015

P. Vaňura
15:22
16.2.2015

J. Boleslav
16:58
16.2.2015

L. Křivan
22:20
16.2.2015

V. Horák
17:02
16.2.2015

J. Boleslav
17:07
16.2.2015

S. Netzer
18:07
16.2.2015

L. Křivan
18:25
16.2.2015

H. Lukešová
18:58
16.2.2015

S. Netzer
19:06
16.2.2015

H. Lukešová
19:30
16.2.2015

P. Jakeš
15:10
16.2.2015

M. Prokop
15:40
16.2.2015

J. Boleslav
12:39
16.2.2015

T. Hudeček
13:56
16.2.2015

J. Boleslav
16:57
16.2.2015

H. Lukešová
14:27
16.2.2015

V. Kain
14:28
16.2.2015

E. Erat
15:39
16.2.2015

M. Prokop
15:41
16.2.2015

V. Kain
16:42
16.2.2015

E. Erat
18:29
16.2.2015

L. Křivan
18:34
16.2.2015

J. Boleslav
17:00
16.2.2015

E. Erat
18:32
16.2.2015

L. Křivan
22:25
16.2.2015

L. Křivan
18:32
16.2.2015

A. Ruščák
11:17
16.2.2015

A. Ruščák
10:31
16.2.2015

M. Malovec
10:30
16.2.2015

M. Prokop
11:33
16.2.2015

S. Netzer
10:06
16.2.2015

R. Gramblička
11:12
16.2.2015

S. Netzer
11:29
16.2.2015

R. Gramblička
12:28
16.2.2015

S. Netzer
12:48
16.2.2015

R. Gramblička
13:13
16.2.2015

R. Gramblička
13:49
16.2.2015

V. Vlach
20:20
16.2.2015

M. Sedláček
14:14
16.2.2015

J. Urban
12:29
16.2.2015

F. Vokurka
11:21
16.2.2015

M. Prokop
11:34
16.2.2015

R. Gramblička
11:14
16.2.2015

H. Lukešová
14:30
16.2.2015

S. Netzer
14:52
16.2.2015

L. Křivan
22:31
16.2.2015

Z. Švrček
9:08
16.2.2015

M. Prokop
9:52
16.2.2015

K. Janyška
9:57
16.2.2015

J. Boleslav
12:46
16.2.2015

P. Lenc
8:26
16.2.2015

počet příspěvků: 115, poslední 18.2.2015 02:50









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.