(Ze švédského originálu „En rämnande Sverigebild“, Anders W.Edwardsson, NWT 11.3.2007. A.Edwardsson je historik a žurnalista, studoval na Universitě v Uppsale a v USA. Překlad J.Pleva)

Poslední dobou se hodně mluví o „švédském obrázku“. Téměř celé století se Švéd mohl cítit hrdý na to, jak se cizinci vyjadřovali převážně pochvalně o jeho zemi. Ikea, blondýnky, porozumění, lékařská péče zdarma, rovnoprávnost pohlaví, švédský muzikální div...

V základě byly tyto lichotky pravdivé. Švédi byli od 16. století naučení jak státem, tak církví tvrdě pracovat, nepodvádět a stát na vlastních nohou. Od roku 1870 prodělali díky kapitalismu v rekordním čase cestu z chudoby do blahobytného státu. Recept pro tento úspěch byl téměř směšně jednoduchý: Malý, ale silný stát, který zaručoval zákon a pořádek, a hospodářství zvýhodněné nízkou regulací a nízkými daněmi. Dohromady to dávalo daňové příjmy, které mohly být použity na užitečné účely jako cesty, university a j.

Švédští politici však nedokázali tyto úspěchy využít. Jelikož všechno šlo tak dobře tak dlouho, začali mnozí z nich věřit, že ty úspěchy byly zásluhou jich samotných, víc než obyvatelstva v potu tváře podnikajícího, tvrdě pracujícího a pilně spořícího. Řídící elity byly postiženy tím, co můžeme nazvat Hollywoodským syndromem – považovat sám sebe za tak geniálního, že se stávám nepostradatelným a vševědoucím. Nakonec proto nestačil pokračující postupný pokrok. Bylo třeba Švédsko přes noc předělat na bezchybnou „třetí cestu“ mezi komunismem a kapitalismem.

Kvůli budování této utopie se v 60. letech minulého století začalo se zaváděním řady omylů. Daně byly razantně zvýšeny. Byly zavedeny kilometry nových nařízení. Dřívější alespoň částečně privátní činnosti jako zdravotnictví a škola byly nahrazeny dusícím veřejným monopolem atd. Vývoj se proto v 70. letech obrátil směrem dolů. Díky vytrvalé píli obyvatelstva byl pokles zpočátku pomalý. Z třetího místa na žebříčku nejbohatších zemí světa se Švédsko sesunulo v 90. letech do skupiny B, což byla degradace, z níž se země od té doby vzpamatovala jen částečně.

Sebeklam je však impozantní psychologický mechanismus, a víra, že Švédsko má neobyčejně vysoký stupeň blahobytu a vcelku velmi dobře fungující společenský systém, přežívá.

Ještě dnes mají Švédové tendenci klamat sami sebe i zahraničí nekonečnými výlevy, jak je vše perfektní na cestě pouští po známé „třetí cestě“. Dokonce i když věci zcela zřejmě nefungují, jako ve zdravotnictví nebo ve škole, nebo když nebezpečí např. s masovým přijímáním migrantů jsou nepopiratelná, pokračuje mnoho Švédů v sebeklamu. Namlouvají si totiž, že jestli jsou věci opravdu ve špatném stavu, tak to v jiných zemích musí být ještě horší.

Tento optimismus je živen nejméně dvěma skutečnostmi. Jednak že jak doma, tak v zahraničí je mnoho Švédů, kteří proti vlastnímu vědomí, nebo z ideologického převědčení, stále ještě věří politickým báchorkám o tom, jak je všechno ve výborném pořádku. Za druhé, že většina Švédů cestuje do relativně chudších nebo nefunkčních zemí jako Řecko, Portugalsko a Thajsko, což jim ztěžuje dělat střízlivá srovnání.

K tomu je třeba přičíst, že jak státním, tak privátním švédským médiím dominují komunisté a zelení, kteří si ve svém zpravodajství z lépe fungujících společností, jako je Velká Britanie, Holandsko nebo USA, rádi vybírají a soustředí se hlavně na jejich problémy. Pohled mnohých Švédů na okolní svět má proto stejně mizernou úroveň jako pohled fanatických sportovních fanoušků na schopnosti vlastního mužstva a slabiny soupeře.

Takový postoj se však časem vymstí. Čas pro „třetí cestu“ už vypršel. Lidé na celém světě dnes vidí, že švédská bombastická spokojenost se sebou je jen žvást. Ve skutečnosti už Evropané, Američané a jiní jen unaveně potřásají hlavami nejen nad švédskou imigrační politikou, ale i nad řadou jiných bláznovství, jako je feministická zahraniční politika, genus-piloti, skleníkové brigády, velbloudí farmy, mazlení se s ISIS-teroristy atd.

Švédové se proto teď musí sami odprogramovat. Změnit po generace zakořeněný sebeklam nebude lehké, ale není jiné cesty. Neboť bez mnohem rozšířenějšího pravdivého nazírání voličů na vlastní nemoc nebudou politici a byrokrati ve Stockholmu, zaručeně a v žádném případě, ochotni se zabývat těmi mnoha velkými problémy, před nimiž země stojí.

-----------------------

Tolik Anders W. Edwardsson, rodilý Švéd, který není politicky korektní.

----------------------

Dodatek překladatele:

Může být pro čtenáře zajímavé, jak se na věci dívají sousedé Švédska. Dánský deník JyllandsPosten (JP) vypočítává konflikty mezi gangy s příslušnou střelbou, stále stoupající počet hromadných znásilnění a existenci no-go zón s vysokou kriminalitou migrantů, kde má policie velké potíže konat svou povinnost.

JP jmenuje ale skutečnost, která je ještě více znepokojující než samotná zločinnost migrantů. Je to rozšířený odpor proti vyslovení pravdy u švédských medií a u politické garnitury.

JP píše: „Viděno zvenku, chybějící vůle otevřeně a upřímně diskutovat státem autorizovanou multikulturní idylu je velmi znepokojující pro švédské sousedy. /.../ Když policejní šéf Peter Springare nedávno popsal situaci tak, jak je – totiž že arabská a africká jména jsou mnohem častější ve statistice zločinnosti –, stal se sám, jako nositel poselství, předmětem útoku. Politici i media se něj vrhli, místo aby se blíže podívali na to, co vlastně říká.“

Text úvodníku JP vyústil do ostré kritiky švédských mainstreamových medií a politického vedení:

„Prolhanost, která dnes vyznačuje švédskou debatu, se nedá udržet dlouho. Nesoulad mezi oficielním idealizovaným obrazem švédského „lidového domova (folkhemmet)“ a krutou skutečností, o které se mohou všichni přesvědčit, je už příliš velký. /.../ Švédsko se stalo samotným důkazem, že ta stará diskuse je dávno rozhodnuta: Ano, počet migrantů z mimo-západních zemí znamená kolosálně mnoho. Zde nejde jen o dobrou vůli a dostatečnou integraci.

Neúspěch medií je výsostně zřejmý. Řada medií se spolčila s politickou nomenklaturou. Odvracejí svůj zrak a odbývají skutečnost něčím, co považují za vyšší cíle. Když se dým po boji rozptýlí, budou švédská media stát před mučivým zpytováním vlastního svědomí.“

Tento text z dánského JP je – vedle mj. norských komentářů – dalším příkladem, že Švédsko v očích okolního světa kleslo z pozice dobrého na varovný příklad, v prvé řadě jako přímý důsledek nezodpovědné immigrační multi-kulti politiky.

---------------------------------------

Z diskuse:

Ale ale hrůza
Bezbranná policie přepadena
Oj, jak trapné
Co přijde teď?
Zámečník zamčen...?

Švédsko