Internet oblétla fotografie (obr. 1 níže), která je jedinečným důkazem pokrytectví levicového aktivismu, ať už je zaměřen na jakoukoliv oblast lidského života. Jedním z nich je feminismus.

Švédská vláda se na svém oficiálním webu chlubí tím, že je první feministickou vládou na světě. Důkaz přináší screenshot vládního webu na obr. 2. V čele levicového kabinetu sestaveného ze sociálních demokratů a demokratek a členů a členek strany zelených (tak se to správně, genderově vyváženě, píše, že?) sice stojí muž (Stefan Löfven), ale jinak je poměr 12 ku 12. (Pro šťouraly: na obr. 2 jsou sice všechny členky, ale nikoli všichni členové vlády.)

Co je to vlastně feminismus? Definice může být komplikovaná, ale také extrémně jednoduchá: hnutí za rovnoprávnost (mezi muži a ženami). Rovněž feministická praxe může mít mnoho podob: od přijatelně umírněné až po militantní variantu. Některým feministkám vadí, že se říká „hostem pořadu byla Jana Nováková“, nikoli „hostkou pořadu byla Jana Nováková“. (Netuším, jestli jim stejně tak vadí, že některé ženy nepřechylují svá příjmení, takže pak se dozvíme, že „hostkou pořadu byla Jana Novák“ - ale o tom tento článek není.)

Člověk, přesněji řečeno normálně uvažující chlap, by mohl soudit, že feministky, nota bene členky první feministické vlády na světě, které mimo jiné charakterizuje (měla by) svobodomyslnost, si dokáží prosadit své zásady a svůj svobodný postoj vůči světu nejen doma, v otevřené liberální společnosti, ale také vůči režimu, o němž je známo, že nejen že se nechová „profeministicky“, ale tak, že pokud něco zavdává skutečnou příčinu k existenci feministického hnutí, pak je to přístup tohoto režimu vůči ženám.

Abych ale nechodil kolem horké kaše. Očekával jsem, že při nedávné návštěvě švédské vládní delegace v Íránu její členky zůstanou „samy své“ a budou vystupovat tak, jak běžně vystupují – tedy prostovlasé. Bez ohledu na pravidla odívání platná v islamistickém režimu, neboť tak velí zásady těch, kdo volají po svobodě jednotlivce. Jde o věc principu.

Ó, jak jsem se mýlil!

Stačil pohled na jedinou fotografii (obr. 1) z „defilé hanby“, jak to nazval (mírnějšími slovy) na Twitteru Hiller Neuer z lidskoprávní organizace UN Watch, aby bylo jasné, co si o statečnosti a férovosti feministek s hidžábem na hlavě myslet. Měl jsem stejný pocit, jako kdyby mi někdo předložil fotografii militantního abstineta, veřejně bojujícího proti požívání alkoholu, zpitého jak carský důstojník se třemi promile, na veřejnosti tiše zvracejícího.

Sorry, ale v Teheránu jste se, milé feministické dámy ze Stockoholmu, totálně zdiskreditovaly.

Obr. 1/ Defilé hanby. Členky švédské vládní delegace v Teheránu u prezidenta tamního islamistického režimu Rúháního. Všechny s šátkem na hlavě. (Zdroj: Twitter Fredrika Malma, liberálního poslance švédského Rigsdagu)

Obr. 2/ Švédský vládní web v anglické jazykové verzi. Tamní kabinet se prezentuje jako první feministický na světě (šipka).

Stejskal.estranky.cz