21.11.2018 | Svátek má Albert


ŠVÉDSKO: Doba nemožných koalic

12.9.2018

Volby ve Švédsku skončily patem, který ani jednomu tradičnímu bloku politického spektra neumožňuje vládnout

Nejostřeji sledované volby měsíce září mají předběžné výsledky. Pojďme se podívat na to, co se stalo.

*****************************

Systém

Nejprve k volebnímu systému. Švédský parlament (Riksdag) má 349 křesel. Většinu tedy tvoří 175 poslanců. Lichý počet má zabraňovat tomu, aby se ve sněmovně vytvořily dva stejné bloky. Desetimilionová země zrušila senát v roce 1970, od té doby je parlament jednokomorový.

Volební systém je poměrný, ale ne všechna křesla jsou volena přímo. Přímo volených křesel je 310 a zbylých 39 jsou „vyrovnávací mandáty“, které mají kompenzovat rozdíly mezi regionálními výsledky a procentuálním výsledkem strany v celém Švédsku.

Mez pro vstup do parlamentu je stanovena na poměrně měkká 4 % odevzdaných hlasů, což letos sehrálo velkou roli. Účast u voleb bývá tradičně vysoká. Tuto neděli hlasovalo 84,4 % oprávněných voličů.

Hlasování poštou je možné, ale nikoliv uvnitř země, smějí jej využívat pouze Švédi v zahraničí. S odesíláním hlasů lze začít 45 dní před termínem voleb. Sečtení poštou zaslaných hlasů také trvá nejdéle, zhruba dva dny. Jelikož poměrně dost Švédů se vystěhovalo do ciziny buď za lepším počasím, nebo za nižšími daněmi, je počet hlasů ze zahraničí dost vysoký, letos se odhaduje na 200 000. Zahraniční Švédi mají obecně tendenci preferovat spíše pravici.

Dánský volební pozorovatel Michael Aastrup Jensen z vládní strany Venstre, který sledoval průběh voleb v Malmö), kritizoval v novinách Berlingske Tidende praktické rysy švédského volebního systému, konkrétně to, že umožňuje, aby volební okrsky byly obklopeny příznivci politických stran, kteří vnucují přicházejícím voličům volební lístky své strany. (Takové jednání by bylo v ČR považováno za zakázanou volební agitaci v blízkosti volebních místností.)

*****************************

Bloky stran

Existují dva velké tradiční bloky stran: levý a pravý. Kromě nich je od roku 2010 v Riksdagu zastoupena i protiimigrační strana Švédských demokratů, se kterou ostatní strany odmítají spolupracovat, takže tvoří třetí blok.

Pravicový blok také vystupuje pod jménem Aliance (Alliansen) a historicky vzato byl posledním, který kdy měl opravdovou majoritu, i když těsnou. To se stalo v roce 2006, ve kterém pravicová aliance získala 178 poslanců. Od roku 2010 jsou u moci menšinové vlády, přítomnost Švédských demokratů ve sněmovně totiž oba bloky připravila o možnost dosáhnout nadpoloviční většiny.

Levý blok (červeno-zelený)

Nejdůležitější stranou levého bloku je švédská sociální demokracie, která za posledních 100 let vyhrála všechny volby. Její podpora pozvolna eroduje, ale na poměry západní Evropy jsou švédští sociální demokraté stále dost silní. Jejich němečtí, nizozemští či francouzští kolegové jsou na tom podstatně hůře.

sven2

Výsledky sociálních demokratů za posledních 50 let

Sociální demokracie bývala definující „státostranou“ Švédska. V letech 1932-1973 byla u moci nonstop. Současná podoba švédské společnosti a institucí, včetně sociálního státu, je utvářena právě sociálně demokratickou politikou posledních sta let. Pravicové vlády sice několikrát vznikly, za posledních 50 let však vládly jen 17 roků celkem. I v tomto období, kdy už jí voličů ubývalo, 33 let řídila vládu opět sociální demokracie.

Nedělní výsledek 28,4 % je špatný, ale ne tak špatný, jak se strana obávala. Některé předvolební průzkumy totiž naznačovaly, že by vůbec zvítězit nemusela. Zatím to vypadá, že v novém parlamentu budou mít sociální demokrati 101 poslanců.

Strana Levice, druhá nejsilnější v rudozeleném bloku, v těchto volbách mírně posílila na 7,9 %. Do roku 1990 se strana jmenovala poněkud upřímněji „Levice – Komunisté“ a ještě předtím (1921-1967) „Komunistická strana Švédska“. Po pádu Sovětského svazu přibrala další ideologie (např. feminismus – Levice považuje Švédsko za stát s nedostatečnou genderovou rovností a prosazuje např. výuku „feministické sebeobrany“ na středních školách). V historii strany se od ní několikrát odštěpily menší ideologické skupinky. Nikdy nebyla součástí žádné vládní koalice, ale na podporování sociálních demokratů z opozice je zvyklá.

Je zajímavou číselnou shodou, že v blahobytném Švédsku, které má silný sociální stát, volí nyní postkomunisty skoro přesně totéž procento obyvatel jako v ČR (poslední výsledek KSČM v roce 2017 činil 7,76 %). Složení voličské základny však nejspíš bude značně odlišné.

Strana Zelených součástí poslední koalice byla. Jde o stranu velmi přátelskou vůči imigraci. Když švédská vláda 24. listopadu 2015 fakticky zavřela hranice pro migrační proud z Dánska, zelená ministryně Åsa Romson se při tiskové konferenci po tomto oznámení rozplakala.

Jeden ministr za Zelené, Mehmet Kaplan, v minulém volebním období rezignoval poté, co se ukázalo, že má až příliš přátelské styky s tureckými nacionalistickými kruhy (organizace Šedých vlků).

Preference Zelených poklesly letos až pod čtyřprocentní hranici nezbytnou pro vstup do parlamentu. Letošní lesní požáry však opět připoutaly pozornost na ekologická témata a procento voličů Zelených zase vzrostlo. V průběhu večerního sčítání v neděli se Zelení nějakou hodinu pohybovali kolem 3,3 %, pak však došly výsledky z velkých měst, kde jsou jejich pozice silnější než na venkově, a strana Zelených se nakonec do parlamentu těsně dostala (4,3 % hlasů).

Za součást rudozeleného bloku na městské úrovni se považuje i evropská kuriozita - Feministická iniciativa odštěpená od postkomunistů. Na celostátní úrovni neměla úspěchy nikdy, i když v roce 2014 se vstupu do parlamentu slušně přiblížila (3,1 % hlasů). Letos pro ni volby dopadly špatně, poklesla na 0,4 %. FI má však jednotlivé zástupkyně v městské radě v Stockholmu a Göteborgu, kde jsou i součástí vládních koalic.

Celkově má rudozelený blok nyní 144 poslanců, což se však ještě může změnit po započtení hlasů z ciziny. Oba velké bloky totiž dělí zhruba 30 tisíc hlasů.

Pravý blok (Alliansen)

Má čtyři strany a podle současného stavu věcí 142 poslanců. Sčítání hlasů zaslaných poštou jim ale může pomoci k úplnému vyrovnání sil s levým blokem.

Největší strana, Moderaterna, si od voleb nejspíše slibovala posílení, ve skutečnosti však 14 poslanců ztratila. To bylo částečně vyrovnáno zlepšením Křesťanských demokratů, poměrně konzervativní strany, která sedm poslanců získala.

Moderaterna sice posledních deset let hlasy opět ztrácí, ale jen ve srovnání s rekordním výsledkem roku 2010. V delším časovém horizontu se plácá na stále stejné úrovni kolem 20 procent.

sven3

Výsledky strany Moderaterna

Další dvě strany pravicového bloku jsou od sebe hodně odlišné.

Strana středu je bývalou farmářskou stranou, která akcentuje snižování daní, je však velmi otevřená vůči imigraci. Její současná předsedkyně Annie Lööf se v předvolebním boji hodně vymezovala proti Švédským demokratům, kdežto předešlé dvě strany aliance byly kolem tématu povolební spolupráce o něco opatrnější.

Čtyřlístek pak doplňují Liberálové, strana existující poměrně těsně nad hranicí pro vstupu do parlamentu. V současných volbách získali 5,5 %. Tato strana je velmi vstřícná vůči Evropské unii, prosazuje přijetí eura místo švédské koruny a vstup Švédska do NATO. Liberálové se se Švédskými demokraty nesnášejí z podstaty, protože SD je dost euroskeptická.

Švédští demokraté

Třetí blok, na scéně relativně nový. Součástí parlamentu jsou teprve osm let. Jejich hlavní témata jsou euroskepticismus (požadují referendum o možném „swexitu“) a kritika migrační a azylové politiky, která byla ve Švédsku dlouho řízena konsensem „morální supervelmoci“ zleva i zprava.

Jejich skutečný výsledek 17,6 % není špatný (v absolutních číslech jde o zisk 300 tisíc voličů), ale viděno optikou volebních průzkumů, které jim dost často slibovaly přes dvacet procent, ani příliš uspokojivý. Stačí právě tak na to, aby znemožňoval vznik ideologicky konzistentních koalic.. Nestačí však na to, aby přiměl ostatní strany k přehodnocení „sanitárního kordonu“, který kolem SD uzavřely. Na to by bylo potřeba tak 25 %.

Výjimkou může být lokální politika na jihu země. Mocenskou základnou SD je jižní Švédsko, kde dosahuje až dvakrát lepších výsledků než v celostátním průměru. Toto pravidlo se potvrdilo i letos. V kraji Skåne zvítězila SD ve 21 ze 33 oblastí a dosáhla rekordního počtu hlasů ve městě Hörby, 35,4 %. Tamní šéf SD Stefan Borg doufá v to, že se stane prvním starostou za SD vůbec. Na místní úrovni není mezi stranami tak silný vzájemný odpor.

V multikulturním Malmö získala při místních volbách SD 16,4 %. Ve městě tak může po letech dojít k pádu sociálně demokratické radnice. Místo ní by mohla vládnout menšinová pravicová radnice s podporou zastupitelů SD, bude to ale křehký experiment.

Už v roce 2016 přijal švédský parlament značné restrikce azylového práva, což byla reakce jak na krizi roku 2015, tak na prudký růst preferencí SD tou dobou. Ostatní strany se v tomto směru přizpůsobují tlaku zdola, výjimkou je jen Levice a Zelení, kteří setrvali na svých původních pozicích.

*****************************

sven1

Předběžné složení švédského parlamentu

Co se bude dít dál?

Rozumná vláda se z těchto výsledků poskládat nedá.

Švédsko nemá tradici „velkých koalic“, na rozdíl od Německa či Rakouska. Vlády byly vždy buď levicové, nebo pravicové. To však neznamená, že nemůže dojít ke vzniku něčeho podobného naší „opoziční smlouvě“ z let 1998-2002.

Na několika serverech jsem narazil na spekulace, že Strana středu by mohla opustit pravicovou alianci a přeběhnout k levici výměnou za to, že její předsedkyně Annie Lööf se stane premiérkou. Jelikož členská základna Strany středu by nesnesla koalici s postkomunisty, zůstala by strana Levice v opozici a podporovala vládu bez nároku na účast v ní. Na to však zatím součet hlasů nestačí: levý blok + Strana středu mají 174 poslanců, tedy o jednoho méně, než je potřeba.

V sousedním Dánsku by se asi věc vyřešila tak, že moci by se ujala pravicová koalice podporovaná nacionalisty z opozice. Tento model už v Kodani fungoval a funguje i u současné vlády.

Středová strana a Liberálové však takový model před volbami kategoricky odmítaly a bez nich nemá zbytek aliance (M+KD) dost hlasů k sestavení vlády ani se zapojením Švédských demokratů.

Podle švédské ústavy nyní následují čtyři pokusy o sestavení vlády. Neprojde-li ani jeden, budou se konat předčasné volby.

*****************************

Hudební epilog
Pro ortodoxní metalisty. Aspoň jedna věc, která se ve Švédsku dělá zcela nekonsensuálně:-)

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Zapomenuté příběhy1

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora



Diskuse


J. Kanioková
22:13
12.9.2018

J. Kanioková
22:27
12.9.2018

K. Kocourek
13:29
12.9.2018

K. Janyška
19:15
12.9.2018

M. Krátký
10:34
12.9.2018

P. Zinga
9:57
12.9.2018

V. Student
9:35
12.9.2018

Š. Hašek
21:37
12.9.2018

K. Janyška
9:16
12.9.2018

Senil
8:24
12.9.2018

V. Student
9:43
12.9.2018

F. Kusák
13:02
12.9.2018

M. Mikulec
7:22
12.9.2018

J. Nový
6:40
12.9.2018

M. Prokop
9:02
12.9.2018

M. Mařák
6:06
12.9.2018

R. Gramblička
8:01
12.9.2018

R. Gramblička
10:08
12.9.2018

M. Mikulec
8:34
12.9.2018

A. Alda
9:17
12.9.2018

M. Prokop
9:32
12.9.2018

P. Grigar
18:52
12.9.2018

M. Mikulec
9:43
12.9.2018

A. Alda
14:40
12.9.2018

M. Mikulec
19:45
12.9.2018

B. Rybák
13:23
12.9.2018

B. Rybák
13:32
12.9.2018

počet příspěvků: 34, poslední 12.9.2018 10:27









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.