29.3.2024 | Svátek má Taťána


ŠVÉDSKO: Choroba šílených hudebníků

12.7.2019

Významný francouzský herec švédského původu Max von Sydow, muž, který zářil v tom nejlepším, co kdy natočil jeho snad ještě slavnější krajan, režisér Ingmar Bergman, se kdysi vyjádřil, že švédský smysl pro humor je poněkud jiný, než bývá zvykem v mnoha jiných zemích. Neřekl tenkrát ani lepší nebo horší. Řekl, že jiný. Pár let poté, co pronesl ona památná slova, se zřekl švédského občanství a stal se občanem původně sladké Francie.

Dnes se jeden z největších (toto označení neznamená, že by patřil mezi nejvýznamnější) švédských symfonických orchestrů dostal do popředí zájmu svou (řečeno zdvořile) pitomostí. Tvrzení pána ze Sydowa začíná být pochopitelnější.

Helsingborgský symfonický orchestr sdělil všem, kteří by s ním snad chtěli v budoucnu spolupracovat, že příští sezóna bude stát a padat se životním prostředím. Zatím nenaznačil, zda i následující sezóny budou pokračovat v tomtéž duchu. Takže pro dnešek jen upozornil zájemce, že si přeje, aby se na pracoviště dostavili jakkoliv, jen ne letadly. Ta totiž znečišťují ovzduší. Nářečím nadšenců pro heslo, že čistému vše čisté, zanechávají po sobě ve vzduchu zbytečně silnou uhlíkovou stopu, ať už to znamená cokoliv.

Helsingborg je městys v jihozápadní části země. Hodně starý městys, ve třetí čtvrtině tohoto století mu bude tisíc let. Na švédské poměry tam vládne poměrně příjemné podnebí. To asi bude tím, že město leží u moře a na pouze šestapadesáté rovnoběžce: zhruba deset rovnoběžek jižně od severního polárního kruhu, kde ty zimy jsou přece jen krutější.

Tahle zeměpisná odbočka je tu proto, aby vysvětlila, že zimní večery v Helsingborgu jsou přece jen delší než ty české. Jedině tak se totiž mohlo stát, že ředitel orchestru Fredrik Österling se zájmem vyslechl názor cellisty Jakoba Koranyiho a udělal z něj zákon.

Zatím se ozval pouze jeden (nejmenovaný) americký pianista žijící ve Vídni. Není známo, jak nabitý má koncertní kalendář, když ani nevíme, o koho jde. Víme jen, že ten člověk odpověděl nabídkou, že do Švédska přicestuje vlakem.

Není také známo, na jaký pohon ten vlak pojede. Diesel? Ten čmoudí. Elektřina? Vítr, slunce a příliv jí zatím nevytváří dost, aby se takový vlak pohnul z místa. Na uhlí (a tudíž páru)? Kam vás vede slepá vášeň! Potáhnou ho snad krávy? Ty svým (s prominutím) prděnim znečišťují životní prostředí snad ještě víc než parní lokomotivy. Bude mít lokomotiva plachty? Sice to bude znamenat, že onen americký hudebník z Vídně by měl vyrazit na cestu hned, aby stačil dorazit do Helsingborgu alespoň před koncem příští sezóny, ale co by člověk neudělal, aby se dostal do novin, že mu leží na srdci zdravý vzduch.

Zprávu z Helsingborgu rozšířil do světa britský The Guardian. Není vlastně ani divu. The Guardian je přece list, který témata dělí podle zhovadilosti. Čím levicovější a blbější, tím větší naděje, že se článek dostane na první stránku a pod palcový titulek.

Někteří nezodpovědní jedinci ale hudebníky z Helsingborgu označují za “environmentální Talibán”.

Zůstaneme-li u angličtiny, jde o označení “kruté a neobvyklé”.

Doufejme. Doufejme, že jde o typický švédský žert, který je výrazem humoru, který se liší, jak říkal znamenitý pán ze Sydowa, ale jinak je milý a laskavý. Humoru (krádež od Jiřího Suchého) tak jemného, že ho ani nepostřehnete.

Kdyby to totiž byla vážná zpráva, a ne opožděný a pubertální aprílový žert, pak by měli helsingborgští hudebníci začít okamžitě chodit vždycky a všude pěšky a bosí. I výroba bot zanechává po sobě uhlíkovou stopu.

Domyšleno do konce, vlastně i ti pěší páchají paseky: stačí, když se uprdnou, a už je vzduch špinavější.

Jejich výdělky by měly odpovídat počtu vystoupení. Když k nim budou chodit pěšky, moc jich nesehrají.

Ovšem vše souvisí se vším: na prázdný břich toho přece tolik nenaprdí. Vzduch může tančit čtverylku, jak moc bude čistý.

Pak je tu ještě otázka nástrojů. Ty strunné by se měly zrušit, aby se nemusely kácet lesy. Nahrazovat je bakelitem? Ani žertem. Výroba bakelitu znečišťuje ovzduší.

Pokud jde o plechy, ty patří zakázat vůbec. Samotná představa těch sléváren musí řádně uvědomělého environmentalistu budit ze zaslouženého spánku hroznými sny.

Za úvahu by stál i návrh, že by se helsingborgští umělci mohli přestěhovat za polární kruh. Nahatí. I ty jégrovky přece při svém vzniku škodí přírodě.

Kéž by ta zpráva z Helsingborgu byla jen vtip! Sice po švédsku neobvyklý, upřímně řečeno: blbý, ale vtip!