25.4.2024 | Svátek má Marek


Strašení skrze předčasné volby

29.7.2006

Kdyby hůř, pak by mnozí dnes už zvolení poslanci utřeli hubu a museli se odebrat k občanským povoláním, tedy k práci a zodpovědnosti, což je krutá a smutná perspektiva.

Topolánkovo prohlášení má dva rysy. Především je to strašení druhé strany. Přece jen je tu naděje, že by se podařilo napodruhé pro ODS získat víc hlasů: vše totiž naznačuje, že předvolební rozdávání peněz zavalilo republiku neúnosnými dluhy a že současná Paroubkova vláda lže o očekávaném schodku. Ten by mohl dosáhnout až neuvěřitelných 170 miliard, a to pak by vidina vstupu do eurozóny, a tedy do elitního ekonomického klubu, padla pod stůl. A není zcela jisto, jak by volič na tuto novinu reagoval. Snad je úplně tupý a nevadilo by mu to, ale - zaručené to není. Takže Topolánkovo strašení je třeba přeložit takto: My se nenecháme zahnat do kouta, nenecháme se odtrhnout od našich spojenců - zelených a lidovců. Nesedneme vám na lopatu. A pokud neumožníte vládu tří stran, jsme odhodláni si to s vámi rozdat znovu a uvidíme, jak pochodíte se schodkem 170 miliard.
To je jeden aspekt.
Teď ten druhý: Za situace "win win" je pouze jediné logické a elegantní a Occamově břitvě vzdorující řešení, že se totiž ti dva vítězové dohodnou a povládnou spolu. Což se jmenuje velká koalice. Potíž je v tom, že předvolební rétorika přetažená hluboko do povolebního období vykopala tak hluboký příkop, že otevřená velká koalice těžko přichází v úvahu, přinejmenším nepřichází v úvahu za účasti nejvíce namočených bojovníků. Další varianta je - zprofanovaná - opoziční smlouva. Ta taky těžko přichází v úvahu, jelikož má přes všechny svoje faktické pozitivní výsledky příšernou pověst u obecenstva, tak příšernou, že nebýt krátkozrakosti a sobectví zúčastněných mohla nebožka Čtyřkoalice v době svého vyvrcholení (úspěchu, samozřejmě) překreslit politickou mapu Česka. Takže jako třetí přichází v úvahu úřednická vláda. To by totiž byla skrytá velká koalice, jelikož ti "nezúčastnění odborníci" by byli - po dohodě - delegováni politickými stranami, byli by jimi odvolatelní, tudíž by to byly loutky politických stran a ve výsledku by to bylo jedno, zdali ministr Konopásek je straník ODS či ČSSD, anebo "nezávislý odborník" delegovaný modrým ptákem/ Lidovým domem, delegovaný a kdykoli sestřelitelný, kdyby nesekal stranickou dobrotu.

Topolánek hovořil o situaci, "kterou nikdo nechce". V politice se stává, že dojde k něčemu, co "nikdo nechce". To je tím, že v politice funguje kolektivní nezodpovědnost, politika není dílo jednoho, racionálně uvažujícího člověka. Politická rozhodnutí dějí se mnohdy na základě konsensu, přičemž platí smutná pravda, že deset lidí dohromady nemusí nutně být jedna desetinásobná inteligence, ale pěkný kretén. Takže berme Topolánkovo připomenutí, že ODS necouvne a je ochotna se rvát znovu, jako tlak právě ve směru jiného řešení, přičemž řešení ve stylu úřednická vláda (= skrytá koalice) jeví se býti momentálně jako velmi pravděpodobné.