Tragédie v uhelném dole ČSM ve Stonavě vrhla temný stín na vánoční svátky. Sobotní siréna připomněla, co se stalo, a zároveň je to i připomenutí, jak křehká je lidská existence, jak život leckdy visí na vlásku. Neštěstí bude mít vážnou dohru. 

Je to případ doslova mezinárodní, protože oběti jsou především Poláci a polská strana nepřipustí, aby se věc zametla pod koberec s konstatováním, že takové věci se holt dějí a nikdo za ně nemůže. Konec konců, polský premiér přispěchal na místo neštěstí dřív než náš a kdo ví, zda by ten náš přijel, kdyby polský nepřispěchal. Výbuch metanu, to je něco, na co jsme zapomněli, že vůbec může existovat. Média jsou plná vizí o internetu věcí, jak bude čidlo v každé ledničce a v každém koši na odpadky. Jak to, že čidla v dole nehlásila kritické množství explozivního plynu ve vzduchu?

Tady už nepůjde aplikovat metodu, jakou například ministr Ťok odbyl fakt, že fakticky nemáme silniční spojení mezi Brnem a Prahou konstatováním, že nikdo nemohl tušit sníh na Vysočině v polovině prosince. Tentokrát nešlo jenom o brutální nepohodlí lidí, kteří přes noc v mraze vytuhli v noci na dálnici vinou neschopnosti a bordelu. Zde zahynuli lidé a určitě to nebylo kvůli tomu, že všechno šlo, jak má jít, jako po drátkách.