Samozřejmě, že u nás je pojmem „bedna“  míněna bedna porodní. Nepoužívá se často – obvykle 1x za rok (pokud ji někomu nepůjčíme), ale bývá v ní program podstatně zajímavější než v bedně zvané televize.

Letos jsme plánovali štěňátka od naší nejmladší fenky Derry (Cinderella Tercius). Je už na štěňata stará dost, byly jí 3 roky. Ženicha jsme vybrali krásného nepříbuzného. Derče se také líbil, krytí proběhlo v naprostém pořádku. Za měsíc jsme šli na ultrazvuk na zjištění březosti. Na ultrazvuk chodíme hlavně z toho důvodu, abychom aspoň přibližně věděli, na co se máme připravit, jak fenu krmit a zatěžovat. Tentokrát nás čekal šok. Derry čekala jediné štěně.

Fleur de lis, archiv EvaŽ.

Jedno stěně je vždy velké riziko. Fena většího plemene je připravená na porod 6 – 10 štěňat a menší počet znamená riziko, že jedináček naroste do takových rozměrů, že se přirozeným způsobem neporodí. Výsledkem je buď císařský řez, mrtvé štěně, nebo kombinace všech možností, i ohrožení života feny. Proto vždy ultrazvuk děláme, abychom se připravili na případné komplikace.

Druhá půlka březosti byla místo radostného očekávání provázena spíš úzkostí. Derry samozřejmě nedostala zvýšenou dávku potravy, pracovala jako normálně. Nechtěli jsme po ní jen velmi obtížné cviky, kde by musela skákat. Ale ona si to vynahradila divokými honičkami s ostatními. Jen byla o něco opatrnější při kontaktu s neznámými psy. Bylo zajímavé, že v případě, že jsme potkali cizího psa, si Ája stoupla vedle vnučky jako bodyguard a dokud nezjistila, že pes nemá nepřátelské úmysly, se od ní nehnula. Zlatá, dobrá Ája, perfektní vůdce smečky!

Pár dní před porodem jsme byli na kontrolním ultrazvuku. Štěně nebylo nijak velké, tak jsme doufali, že by to mohlo dobře dopadnout. Hlídala jsem již od nepravděpodobného prvního termínu. Musela jsem oželet předávání titulu Chovatelská stanice roku pro naše plemeno. Ale ten titul bychom si nezasloužili, kdybych v rizikové době nechala fenu někomu jinému.

Derry si počkala a místo víkendu porodila ve středu 14. 5. 2014.

Malá Fleur, archiv EvaŽ.

Byla hodně neklidná. Jako prvnička nevěděla přesně, jak štěně ošetřit, tak jsem radši na nic nečekala a štěně z plodových blan rychle uvolnila, aby se nenalokalo plodové vody. Bylo živé! Další už jsem nechala na Derry. Jen pupeční šňůru jsem radši podvázala a přestřihla, Derry přesně nevěděla, jak na to. Ona by na to přišla, ale já neměla nervy čekat. Když štěně ošetřila a olízala, tak jsem se aspoň podívala, co to je. Byla to holčička. Na zvážení jsem musela ještě chvíli počkat, protože Derry byla pořád velmi neklidná.

U fen, které mají běžný vícečetný porod, má matka jiné starosti a nemůže novorozeně neustále neuroticky olizovat, protože rodí další potomky. Nakonec se porodem unaví, zklidní a lehne si ke štěňatům. To u jedináčka nebylo, takže Derry neustále malou jazykem přehazovala sem tam po bedně, vybíhala a vracela se, byla nervózní. Když jsem si štěně na chvilku půjčila na zvážení, málem mi ho čenichem vyhodila z dlaně, jak do mě dloubala, ať jí ho vrátím. Nakonec si přece jen lehla a nechala malou napít.

Ája se pochopitelně chtěla také starat. Odchovala všechny vrhy a nechápala, proč by tenhle neměla. Jenže Derry se o štěně bála. Neustále se kolem malé obtáčela, k Áje zády a Áju vystrkovala z bedny. Po pár dnech to Ája vzdala, jen malou občas olízala. Ginny takový zájem neměla, takže konflikt tří matek nehrozil.

Fenečka dostala jméno Fleur de lis. Fleur podle přání budoucí majitelky, přídomek jsem dodala, abych udržela naši královsko – hrdinskou linii. Heraldická lilie Bourbonů a později i králů francouzských a španělských nám připadala dost důstojná.

Fleur portrét, archiv EvaŽ.

Derry byla pořád nervózní, dokud nás nenapadl jeden jednoduchý trik. Nad bednou jsme napnuli jakousi plátěnou stříšku, aby se cítila bezpečněji. Perfektně to zafungovalo. V doupěti již Derry snesla i Áju, takže ta konečně směla pečovat o pravnučku. Mléko už se už bábě nespustilo, štěněti byly tři dny a máma měla pro něj dost.

Ostatně Derry měla mléka v prvních dnech tolik, až jsme měli strach ze zánětu. Nepovedlo se nám sehnat štěňata na odkojení, tak jsme si museli poradit, jak to šlo. Musela jsem trochu masírovat a odstříkat z plnějších struků, ale příroda si poradí nakonec sama. Laktace se upravila na poměry jednoho otesánka.

Derry se jako prvorodička hodně zdržovala u štěněte, první dny jsem ji musela nutit se jít aspoň vyvenčit. Později pochopila a chodila štěně jen očistit a nakrmit. Našich holek se nebála, ty ke štěněti směly, ale pečovat je o ně nenechala. Ale situace se sešla tak, že už kolem 2-3 týdne věku malé Fleur jsme měli z domu průchoďák a museli jsme ubytovat známé i se psy. Samozřejmě zdravými, očkovanými psy.

I tady bylo pozoruhodné pozorovat, jak pracují instinkty. Pes samec směl ke štěněti daleko blíž než fena. Fenu vyhnala Derry už 2 metry od bedny, kdežto pes směl čuchnout k bedně, některý dokonce ke štěněti, byť ho Derry hlubokým vrčením varovala, ať si ani nezkusí miminu ublížit. Odpovídá to přírodním instinktům. Fena (kromě nejužší rodiny, ale v přírodě ani to ne) je pro vrh riziko, protože je schopná novorozené nebo bezmocné štěně usmrtit, aby zvýšila šanci pro přežití vlastních štěňat.

Pes naopak neví, zda není otcem nebo strýcem a zda štěně nenese jeho geny, a má snahu chránit všechna štěňata. Mluvím samozřejmě o zdravém psovi s normálními instinkty. Naše domácí feny už instinkt zabít konkurenční štěňata naštěstí většinou nemají, ale feny některých takzvaných primitivních (přírodních) plemen ho stále mají a zabití cizího štěněte není u nich vzácností.

Teď už je Fleur 6 týdnů a je to malý čertík. Její hendikep je, že nemá sourozence. Ale Ája i Derry si s ní hrají a učí ji základy slušného psího chování. Zajímavý je vztah Fleur a Ginny. Ginny je skvělá matka, ale jiná štěňata ji moc nezajímají. V kuchyni na Fleur vrčí a dokáže ji i štípnout, pokud ji malá otravuje. Venku si s ní podle nálady hraje.

Derry a Fleur, archiv EvaŽ.

Objektem her štěněte jsou jak hračky, tak naše nohy (zejména pěkný zákus do achilovky oceníme), ocasy a uši holek. Sice jí chybí sourozenci, ale socializace jí nechybí. Poté, co jsme k ní museli pustit několik psů z nutnosti v době, kdy to ještě nepovažuji za optimální, už návštěvy dobrých známých neomezujeme.

Podle mého názoru člověk není pro štěně infekční riziko vůbec (nakonec i chovatel a jeho rodina chodí po ulici a při příchodu domů neprojde bazénkem s chlorovým vápnem a na botách z venku může přinést různé bakterie nebo viry) a pokud fena lidské návštěvy snese, není důvod je zakázat. Samozřejmě velkou party bychom neprovozovali. Se psy je to složitější, ale sdílím názor, že je věší riziko špatné socializace než infekce, pokud ke štěněti člověk pustí jen zdravé a očkované psy.

Fleur postupně poznává zahradu, ještě neviděla pořádně velká auta na silnici, protože k plotu si netroufne. Zná spoustu lidí a několik psů. Získává na obratnosti a rychlosti. Bude se nám dávat z domu těžko, ale dostane ji mladá dívka, která za námi chodí už od loňského léta a na „svou“ Fleurku toužebně čeká. Vzhledem k mládí majitelky jsme se dohodli na spoluvlastnictví, takže Fleur tak úplně z domova neodejde.

Budeme stále po ruce, abychom pomohli s výchovou, výcvikem a výstavami a možná bychom na ní odchovali i nějaký vrh. Ale to je daleká budoucnost. Děvče v ní sice vidí budoucího šampiona, já jsem daleko víc při zemi. Vidím v ní zdravé šikovné a nadějné štěně. A doufám, že bude mít dobrý život.