Snažíme se Sorbona chránit před napadením cizím psem. Nechci, aby získal špatnou zkušenost a odrazilo se to v jeho vztahu k ostatním. Mohlo by to být v budoucnu nebezpečné. Není to úplně jednoduché, protože je tady pejsků hodně a nejsou na řetězu u domu, jak to, bohužel, na vesnicích bývá. Naše obec je netypická, je to spíš rekreační středisko.

Dne 4. 1. 2015

Takže chodíme venku a potkáváme psy. Sorbon s tou přátelskou povahou má všechny rád, se všemi se chce kamarádit. Někteří hafani ho snášejí, někteří jsou rádi, že se mohou proběhnout s nerozbitným čoklísem, a někteří se ho bojí. No bodejť! Taky by se mi nelíbilo, kdyby se ke mně přihnal černý obr a prackou mě láskyplně rozmáčkl o zem.

Prostě jsme ve střehu a snažíme se o vzájemné klidné soužití. Ale!

Historie se opakuje. Rony měl velkého soupeře, vlčáka Medvěda. Zvířetníci-pamětníci si vzpomenou. Oba jsou již za Duhou a doufám, že tam nedělají neplechu. Ze stejného domu pochází i Sorbonova matka Beruška, klidná a hodná fenka cane corso. Ale na návštěvu jezdí syn s křížencem Bohoušem. Bohouš je částečný malamut a hlavně velmi tvrdě vychovávaný pes. Nepříjemný a velký halama. Paní domu napadlo, že psy seznámíme. Stojíme tedy mezi domy a kolem nohou se nám motají Sorbon, matka Beruška, sestra Pipy, Bohouš a ještě malé štěně australského ovčáka, fenka, která patří k Bohoušovi. Čtyři velcí psi a mrně, míhají se okolo, podrážejí nám nohy. Bohouš startuje po Sorbíkovi, ale daří se nám to krotit. Je takový pěkný vánoční večer, láska a mír vůkol.

Blíží se sousedův syn, jeho maminka, stojící vedle mě volá: Kdo to je? Koho to sem čerti nesou? Chyťte ho!

Všichni psi tomu rozuměli, jen Bohouš využil situace a vrhl se na Sorbona. Sorbon se okamžitě vzdává, dokonce nahlas dává najevo podřízenost. Bohouš nic, rve a trhá. Jeho páníček zasáhl okamžitě, jen se téměř přerazil o stojící auto. Nemůže se tam dostat, psi jsou v úzké štěrbině. Můj muž, soused, všichni se snaží dostat psy od sebe. Podařilo se, beru Sorbona k sobě, třese se, ale nevypadá zraněný. Ve sprše jsem zjistila, že má trochu kousanců na hlavě, ale nic vážného. Celý večer se ale ke mně choulí a chce pochovat. No, na klín se mi teď už vejde pouze jeho hlava, ale chovám :-)

Hladím bebíčko Sorbonovi

O pár dní později, ráno, ještě je tma, slyším zuřivý štěkot. Božínku, co se zase děje? Vidím běžet souseda v pantoflích, tak se hrnu taky ven. No, už nic nezachráním.

Páníček odklízel sníh, Sorbon běhal v bílé nádheře sem a tam. Najednou se přes sousedův plot přehoupne tmavý stín a rovnou na toho troubelína Sorbíka. Bohouš chce dokonat dílo. Šílená rvačka, dva psi, dva psi a pán, dva psi a dva chlapi. Ten zmetek nepustí ani po ráně hrablem, po nakopnutí mezi nohy, po mnoha ranách pěstí je jak zfetovaný. Nakonec přesila zvítězí.

Bohouš jde na řetěz, soused, který ho má na hlídání, se omlouvá. Sorbon s pánem se oklepávají v předsíni. Oba jsou od krve, můj muž má šrám u oka, který krvácí, Sorbon má celou bílou náprsenku zabarvenou do červena. Horor. Ve sprše se situace ukáže méně kritická. Lidské oko je v pořádku a psí hruď je nepoškozená. Sorbon má zase jen pár kousanců. Ta krev není jeho. Hmm, asi už není takový troubelínek. Rekapitulace celé té rvačky je taková, že Bohouš přece jen po nějaké ráně pustil, ale Sorbon neuhnul. Neodešel, byl tam přece jeho pán.

Sousedi se omluvili, slibují, že pokud bude Bohouš u nich na návštěvě, bude vždycky přivázaný. No doufám, nevím, co bych dělala já, kdybych byla u takové situace sama. Už jsem to zažívala s Ronym a Medvědem a řeknu vám, nic příjemného.

Stalo se, nechtěli jsme to zažít, ale přece jen je Sorbon už velký pes, i když si to sám o sobě nemyslí. Nevím, co si z toho odnesl do života, ale mám silné obavy, že za půl roku může být situace úplně opačná. Dozvěděla jsem se, že Bohouš napadl již několik psů. Radila bych mu, aby to už nezkoušel! 

Svítání

Foto: autorka