V pátek 16. 5. 2014 jsme si domů přinesli miminko. Malého corsosetra, který dostal jméno Sorbon. Ano, je to filmové jméno. Když jsem jako holka chodila na film Angelika, nejvíc ze všech se mi líbil policajt v podání Jeana Rocheforta a hlavně jeho pes, velký černý hafan.

Malé štěňátko s velkým jménem, do kterého bude muset teprve dorůst. Zatím je to spíš Bonbonek. Bonbonek to u nás znal, chodil na seznamovací návštěvy. Takže žádné protesty, žádný smutek. Hltavě se najedl (zvyk z domova, kde se musel podělit s devíti sourozenci) a usnul. V noci byl vynesen na trávník, kde udělal, co měl a zase spinkal. Je tichounký, nekňučí, neblafe. Máme doma černého andělíčka!

Sorbon ochutnavačem, foto Dalmi

Ráno jsme jeli k veterináři. Sorbon mi seděl v autě na klíně a slintal. Pak zvracel. Mohutně a všechno, co tak rychle zhltal. Granule v téměř neporušeném stavu. V ordinaci získal díru do kožichu, odčervovací pastu a v čekárně jsme potkali jeho sestru, kterou čekalo totéž. Vypadala také jako svatoušek.

Jdeme na vycházku, abychom zklidnili Bonbonkovi žaludek a nervy. Žene se k sousedům, kde bydlí jeho matka a poslední ze sourozenců, sestra Pipy. Strčí čumák do plotu a čeká na mateřské olíznutí. Beruška přijde a oznámí mu: „Jdi pryč, už patříš jinam.“ A otočí se zády. Andělíček nevěří vlastním očím a smutně tedy kluše za svými novými lidmi.

Sorbon v den, kdy se stala všechna příkoří

Prší, je mokro. Malý pesan má trávu až nad hlavu, mokrý kožíšek. A hele, zajímavá věc. Slepice! Rozběhne se za ní a plnou silou vrazí do drátěného síťovaného plotu. On netušil (ale já taky ne), že je to elektrický ohradník.

„Uáááááááá, uííííííí, uééééé,“ řve Sorbon na celou Tisou. Příšerný ryk, malý pejsek má v křeči otevřenou tlamičku dokořán, zahákl se zubem. My dva lidi se rveme s plotem, tišíme miminko a vzájemně se obviňujeme. Páníček ho nese v náručí, já ho uspávám v pelíšku.

V noci je neklidný, nespí, trhá tapety, kouše všechny okolo, má průjem, nedá se uklidnit. Máme doma černého ďáblíka.

Určitě si myslí, jak mu bylo dobře u mámy, kde znal jen dvůr a brášky a sestry. Nikdo ho nevláčel do auta, kde mu je špatně, nikdo ho neďobal do kožichu a nečíhala na něj žádná protivenství. Trpký život tahle služba!

Sorbonek, foto Dalmi