19.3.2024 | Svátek má Josef


VÁNOCE: Kočičí krabice

24.12.2016

Majolenka: Pitýýý, kdy budou ty krabice?

Pitina: Majčo, ptáš se už asi po tisící, tuhle sobotu. Oni tomu říkají Štědrej den a Štědrej večer.

Noriska na krabicích

M: To jako, že krabic bude hodně?

P: No, jak u koho.

Kačenka: Chéééé, ty nic nedostaneš!

Majolence se krabatí její kočičí ksichtík a vyvřískne: Jo? A to jako proč???

K: Zlobíššš!

M: Pitýýý, že dostanu alespoň jednu krabici...

P: Ale to víš, že jo, Káča tě jen zlobí.

Potom se Pitina zvedne, dojde ke Káče a sykne – káčo! (a nemyslí tím jméno)

To probere Miňáka a on ještě chlupatejma, ospalejma očima přelítne pohledem svoje holky, aby zjistil, jestli může pokračovat v povalování se na pelíšku u teplého topení nebo má vstát a provětrat kočkám faldy.

Do téhle idyly vpadnou želviny a co že se to chystá?

P: Krabice.

Nenelka: Arrrr,už to tu bude zas. Rrrrra, to bude něco!

Uuu... raduje se Bezulka. V očičkách jí hrajou rarášci. Krabice jsou s lesklejma mašlema a ty ona moc ráda nosí po bytě. A když jsou krabice, je i dobré papání a víc mlsků.

Pitina mezi dárečky - ve svém živlu

Pidi: Krabice, hm! Jednu si zabavim, vlezu do ní a nikoho sem nepustim!

N: Krabice? To zas bude rámus a bouchání... a očička nádherné kočičky posmutní.

P: Norisko, to bouchání je venku, doma se nemusíš schovávat.

N: Co ty víš, Pitýý, když se nebojíš.

K: Taky nemám ssstrrrachch! Chééé!

P: To je Káčo vidět. Pak to podle toho dopadá. A Pitina se usmála pod fousy.

M: Pitýýý, vypravuj, jaký to bylo, když jsi sem přišla, jako malá, víš, a byly první krabice.

Všichni: Jo, to je dobrej nápad, vypravuj.

To bylo dávno, po mých 1. přineseninách. Přijeli jsme v srpnu 2008 z Beaveru. Já vykulená, kam jsem se to dostala, protože už jsme nebydleli ve stanu ani v lese, nebyly tu stromy ani ftákové. A naše mami se usmívala, jak si tu všechno zkoumám. No byla ve mně tehdy malá kočičí dušička, ale nic se tu nehejbalo.

Nic na mě neútočilo, tak jsem se uklidnila a hlavně, byly tu věci z Beaveru a ty mě uklidňovaly. Voněly a já se cejtila v bezpečí. Jenže pak ty věci mami nacpala do chřtánu takové velké plechové věci, ta je držela v sobě a topila je ve vodě. Točila jimi, aby se nemohly dostat ven, vochlovala je, mávala s nima sem a tam. A pak je vyplivla.

Vypadaly hrozně. A už po Beaveru nevoněly. Já tehdy nevěděla, že to je pračka a že ty věci jen umeje od špíny a nijak jim neublíží. No, zvykla jsem si i na sporák, ale nejraděj mám balkon, okno a pelíšek na topení. A hlavně, pořád tu se mnou byla mami. V noci jsem si k ní lehla a poslouchala, jak jí tluče srdíčko. Nikde se tak dobře nespí, jenže to je moje místo, to si pamatujte, já jsem první kočka tady. Vás tam pustím, jen když je to nutný.

No a pak se jednou objevil strom. Stál tamhle v rohu. Byl docela vysokej, huňatej a mami na něj dávala takový krásný kočičí hračky ze slámy. A taky voskový válečky, co voněly po medu. Prostě ho krásně oblíkla, abych si měla s čím hrát. Moc mě bavilo šplhat po kmeni nahoru a vykukovat za takovým velkým kusem ze slámy (vánoční hvězda).

A pak tati sestavil škrabadlo

Jen mami z toho moc radost neměla. Hlavně byla unavená, když mi musela furt věšet zpátky ty slaměný hračky. Děla na mě kšššiccc a byla to nádherná hra, ona věšela, já sundávala. No krásně jsme byly sehrané, to vám povím.

A to největší překvapení přišlo večer. Přijel tati a dovezl několik tašek plných krabic a krabiček. Jen mi je nechtěl hned dát. Stihla jsem si očuchat pár vzkazů od pražskejch koček a pak je schoval. Tak jsem šla zase sundávat ty hračky ze stromu. Tentokrát si se mnou hrál on. Mami byla v kuchyni a dělala nějaký dobroty pro lidi. Ale když jsem ucejtila rybu, hra s tatim mě přestala bavit. Šla jsem pomáhat.

Přivoněla jsem si k takové umatlané hromadě ve velké misce, vonělo to hezky,ale nebylo v tom maso. Potom jsem umetla ocáskem takovej heboučkej bílej píseček a pak mě mami zvedla, opucovala mi kartáčkem kožíšek a odnesla mě tatimu se slovy: To nemůžeš tu nebohou kočku nějak zabavit? (Vydržte až do konce videa :-)

A tak jsem se k rybě nedostala. Mami ji obalila v tom bílým písku, pak ji vykoupala v takové žluté hmotě a vyválela ji v dalším písku, takovém tmavším a hrubším. A dala do pánve na olej.

Chéé olej, fuuuj... chchééé. Vzpomněla si na svoji koupel v olejové lázni Kačenka.

V tom oleji koupala tu opatlanou rybu a ona krásně voněla. No a pak bylo jídlo. Mami to nanosila ke stromu na stůl. Dostala jsem do misky dobroučkou rybičku a do druhé trochu paštiky. Společně jsme se najedli a pak tati zapálil ty voskový medový válečky a pod stromem byly ty krabice. Oba si je s mami prohlíželi a já šla zkoumat.

Co najdete v balíčku? Kočičku! (Pitinu)

Některý voněly po kočkách, jiný po sušené trávě... tati podával krabice a mami nešikovně krabice rozbalovala. Moc dlouho jí to trvalo, tak jsem jí šla pomoct. Přece jen drápkama to jde rychlejc. Ryc, a papír byl dole! Ryc, a blejskavá mašle proletěla okolo!

A pak se objevila konečně krabice... hrabala jsem na ni nedočkavě packou. Mami se smála a otvírala ji, to jí šlo zase líp jak mně. Vyndala z krabice nějaký věcičky a zjihle říkala, jak jsou krásný. No asi byly, ale nejkrásnější byla krabice. Vešla jsem se do ní celá, ten papír okolo šustil, a když se do něj skočilo, tak vrzal a klouzal se a nechal se trhat a nikdo neřikal: Pitino, nech toho! Mohla jsem se po něm válet a ani jsem si nemusela hlídat krabici, protože mi do ní nikdo nelezl.

Spaní

A měla jsem za ten večer několik krabic. To jsem pochopila, proč tomu říkají Štědrej večer. V některých krabicích bylo i něco pro mne. Míčky, bambule, granule, mlsky, tyčka s červeným světlíškem, skákavý péří. A všechno bylo moje. Dostala jsem i měkký dárky. Kočky mají měkký dárky rády. Dostala jsem ten pelíšek, co visí na topení, a pak takovej spací tunel, jenže ten zničily želvice, když byly malý. Ten jsi Majčo nepoznala.

No, moc jsem toho o prvních krabicích nenaspala, pořád jsem po nich lezla a hlídala si je... pak jsem si vybrala jednu a ostatní tati odnesl. A taky si se mnou hráli, oba, tahali mi to barevný oprašovátko a mně se to moc líbilo...

Spaní - malá Majolenka pózuje

Pitina se odmlčela a zasnila se.

Ze snění jí vytrhnul Majolenčin vřískot: Pitýýý, kdy teda budou ty krabice???

Pitina: V sobotu Majčo, už tuhle sobotu... když budeš hodná. Zlobivý kočky krabice nemaj.

Foto: autorka.

Sharka Neviditelný pes