18.10.2018 | Svátek má Lukáš


SPORT: Ženského debla vyhrály singlařky v komorním finále

18.5.2006

Závěr pražského Challengeru se utopil v dešti a dohrál až v noci. Na štvanickém centrkurtu chybí osvětlení.

V návaznosti na závěrečné doporučení mého předchozího článku Pocta Martině Navrátilové jsem se v neděli vypravil na finále. Asi nejlepší tenis, totiž singl mužů, jsem propásl, neboť jsem dal přednost rodinnému nedělnímu obědu. Vyhrál Vik nad Hájkem. Podle agentur se radoval: "Je to největší challenger, jaký jsem kdy vyhrál". Klání poctil svou návštěvou i prezident Václav Klaus. Zda se někde zpod obláčku díval Miloslav Šimek, ověřitelné není. Co se mužského debla týče, toho již den předtím vyhráli jasně Pála se Škochem nad jihoamerickou dvojici Delgado, Roitman.

Singl žen

Dorazil jsem až na druhý set. Ten první vyhrála Australanka Samantha Stosur(ová) 6:4. Ve druhém již byla lepší Šahar Peer(ová) z Izraele (nasazená trojka turnaje). Zápas bych popsal jako topspinovou válku, hranou vesměs od základní čáry. Každý úder ovšem spíše útočný, umístěný, těžko hratelný tam i zpět. Příznivci hry na síti si na své sice nepřišli, mě však lahodila, neboť vývoj každého míčku byl naprosto nepředvídatelný, hráčky vyrovnané, ačkoliv výsledné skóre působí jinak. Vesměs těžké míče hrané s přesností tak půl metru k některé čáře. Když se v druhé sadě Peerové přestala tato razantní přesnost dařit, přešla na údržbu, která v jejím podání zhruba řečeno spočívá v hraní topspinů s velkou rotací, hraných na jistotu do středu hřiště i s rezervou v délce, ale bez vlastních nevynucených chyb. Zároveň změkčila první podání, aby bylo jistější. S vývojem utkání byla znatelná únava obou hráček, přičemž Stosurová chybovala stále víc. Utkání nakonec skončilo 2:6 a 1:6 pro Peerovou.

Jestliže Navrátilová při webové diskuzi doporučovala jako základní bekhendovou výbavu pro začátečníka obouručný bekhendový topspin, řezaný bekhend a řezaný volej, pak z jednoho případu mohu potvrdit, že Peerová umí i obouručný topspinový bekhendový volej, naprosto nechytatelný (k další technice viz i níže).

Jak tedy vypadají úspěšné prototypy moderního ženského tenisu? Obě hráčky si byly podobné, střední postavy 170-175 cm, spíše atletické postavy, ještě náctiletá Peerová přeci jen drobnější. Žádné extra špeky, jaké byly vidět na jiných hráčkách. Základem je útočný topspin (v bekhendu obouruč) od základní čáry, spojený s hekáním. První podání s rychlostí okolo 140-150 km/h nebo více, druhé tak 110 km/h. Vládne mládí, ve světové špičce pak zralé mládí. Zřejmým trendem ženského tenisu je také nošení ultra krátkých ponožek, nejlépe takových, které v teniskách úplně zanikají. Lýtka následně působí ladněji a nohy štíhlejší a delší.

Debl žen

Po singlu se obloha zatáhla mrakem a začlo pršet. Bylo to tak akorát na pokropení, mnoho diváků však již raději odešlo. Pořadatelé vložili ještě delší pauzu asi proto, aby si Peerová oddechla, neboť se probojovala i do finále čtyřhry. Hrála v něm s Francouzkou Marion Bartoli(ovou) proti americkému páru Harkleroad(ová)-Mattek(ová), který dvě kola předtím vyřadil Navrátilovou se Strýcovou. Rozehrávání již bylo pesimistické, neboť se blížila další velká a temná mračná deka. Američanky opět vyhrály los a opět si vybraly příjem. V první hře za stavu 30:0 pak bylo ale utkání pro přibývající déšť přerušeno.

louže na centrkurtuDruhý déšť byl již nemilosrdně hustý a dlouhý a zanechal dvorce ve velkých loužích. Bylo jasné, že aspoň další hodinu se hrát nic nebude. Většina diváků již zmizela. Po určitém váhání hlasatel sarkasticky (sic) zbylým vytrvalcům oznámil, že utkání na centrálním kurtu již probíhat nebude, ale bude se téhož dne dohrávat na kurtu č. 2. Ten je vybaven pidi tribunou hodnou pro výkonnostní tenis, avšak má noční osvětlení, kterýmžto se centrkurt chlubit bohužel nemůže. Toto rozhodnutí bylo mírně sporné. Centrkurt má totiž výrazně kvalitnější drenáže a začal se po dešti zotavovat mnohem rychleji než nebohý kurt číslo dvě. Do něj se pustili metaři s košťaty a rozháněli vodu do krajů. V době, kdy by se na centru již dalo hrát a nejspíš ještě i za světla dohrát, bylo na dvojce stále ještě mazlavé antukové blátíčko. Nicméně chápu, že ze sportovního hlediska by asi bylo hodně sporné přebíhat při případném stmívání z centru na dvojku. Bodyguardi se sluchátky v uchu si udělali hromadné foto před tabulí s pavoukem a od té doby jsem je již neviděl. Na dvojce se činila asi desítka obětavých chlapíků, přičemž závěrem naházala na kurt asi šest koleček antuky, namísto té právě s vodou čerstvě smetené.

Konečně asi o půl osmé navečer vykouklo i sluníčko, svá křesílka si naštelovali rozhodčí a nastoupily i hráčky. Improvizoval jsem i já a včas si z rozebíraného reklamního stánku uzmul kus papíru z papundeklové krabice na izolaci vůči vlhké lavici tribunky. Zápas (šlo o finále, do nějž potenciálně mohla postoupit Navrátilová) sledovalo, vesměs ve stoje, zbylých dvacet dobře oblečených diváků a jeden zanícený mladík v T-tričku. Proběhlo druhé rozpinkání. Peerová i poté již zůstala při bundičce s dlouhými rukávy a její kyprá partnerka Bartoliová si dokonce nechala i na hru dlouhé tepláky (později je přeci jen svlékla). Bartoliová, podobně jako naše Strýcová, hrála i v singlové soutěži, ale vypadla již v prvním kole. rozsívání antuky na dvojce

Američanky zpočátku zkoušely podobnou taktiku jako na naše, totiž hrát vše na Bartoliovou, ta jim však vše nepříjemně vracela, takže od této taktiky upustily. Většina debla se hrála křížem mezi hráčkami v zadních pozicích, s příležitostnými volejovými zápletkami, buď na jednu ránu síťařky, nebo několikanásobná volejová výměna vabank, pokud výjimečně šly dopředu všechny. Příležitostně se uplatňovaly méně rotované topspinové prohozy podél lajny, nebo naopak nakrátko křížem z kurtu. Utkání bylo zpočátku plně vyrovnané, až do 4:4 měly slabá podání vesměs Bartoliová a Harkleroadová. Nejlépe zatím hrála jasně Peerová, ukázavší velkou jistotu i při jiných úderech, jako byly řezané forhendy nebo halfvoleje. Z úderového spektra tak příležitost nedostaly pouze volejové stopbaly a zákeřně řezané kraťasy. Trochu bylo i smečů, vzhledem ke stylu hraní ovšem jen asi dva loby.

Na druhé straně byla pevnou oporou podání Matteková. Za 4:4 se však konečně podařilo Bartoliové uhrát své podání, byť s několikerou shodou/neshodou a následně prolomit i servis soupeřek, takže první sada skončila 6:4.

Mezitím se setmělo, noc prosvětlovaly reflektory a událost nabrala v jistém smyslu komorní nádech. Pohled z velkých tribun je vždy trochu rušen designem stadionu i množstvím jiných diváků. Sice jste schopni ocenit estetiku a napětí hry, od hráčů a jejich osobností je však přeci jen je přílišný odstup. Zde jediné rušení představovalo nedaleké hučení magistrály, zase ale přestaly vadit vlaky z Negrelliho viaduktu. Hlavním negativem zabraňujícím se rozehřát byl nastupující chlad, který přeci jen hráčky asi trochu krušil a tlumil jejich odhodlání vydat a koncentrovat vše. Z kotle centru do tmy a chladu dvojky je to tak velký skok, že si jeden stále musel připomínat, že jde o finále turnaje WTA a ne o klubový zápas s dobrými známými. Se zimou se do podvědomí jistě vkrádala myšlenka to zabalit, s kterýmžto pokušením musel nutně zápasit i nejeden divák. Nikdo však neodešel.

Druhá sada začala přetahováním se o servis Peerové, která v druhé sadě byla o poznání méně důrazná, nakonec však gem uhájila. Za stavu 3:1 pro izraelsko-francouzský pár se zdálo, že vše již bude jasné, Peerová však konečně přišla o servis a Matteková poté dotáhla na 3:3. Zde opět pár pro změnu podržela Bartoliová a zvýšila na 4:3. Američanky nasadily taktiku skrčené (ale v zimě nepérující) Mattekové pod sítí při podání Harkleroadové a dotáhly na 4:4. Následovalo další tahání o servis Peerové, nakonec pro Izraelku přeci jen úspěšné. V posledním gemu jsem mírně ztratil přehled o vývoji skóre, neboť rozhodkyni z empajru (bez mikrofonu a repráků) nebylo vůbec slyšet přes pár českých gentlemanů, který v lavici přede mnou hlasitě a marně povzbuzoval Američanky; po jednom z míčů Peerová s Bartoliovou vyhodily vzhůru ruce, takže všichni poznali, že vyhrály.

Hráčky rychle spěchaly do kabin, obvyklý předávací ceremoniál se špalírem rozhodců a se zástupci sponzorů byl vynechán. Možná proto, že nejen prezident, ale ani zástupci firem již nebyli přítomni, možná hráčky spěchaly na letadlo. Peerová dosáhla tento den hned dvojnásobného turnajového vítězství a mimochodem, vyhrála zdaleka nejvíc ze všech zúčastněných tenistů i tenistek i v prize-money. Tak skončil letošní pražský challenger.

Alternativní zprávy o úspěchu Peerové si můžete přečíst zde česky nebo tady anglicky.

P.S.: Tenisovému svazu i I.ČLTK bych s osvětlením centrkurtu doporučoval něco podniknout. Podnebí se stává rozmarné.

P.P.S.: Fotografie(?) u tohoto článku jsou vytvořeny telefonem firmy Sony Ericsson, sponzorem série.



Diskuse


Chosé
7:26
18.5.2006

Huck
10:39
18.5.2006

počet příspěvků: 2, poslední 18.5.2006 10:39









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.