28.3.2024 | Svátek má Soňa


ZDRAVOTNICTVÍ: Příklad úspěšné reformy

4.1.2011

V souvislosti s odchodem části lékařů se neustále hovoří o potřebě reforem ve zdravotnictví a poukazuje se na zahraniční systémy. Jeden obor však prošel reformou i u nás. Mám na mysli stomatologii, v níž hlavní změny proběhly již před dvaceti lety a lze je považovat za vcelku úspěšné. Díky nim se česká stomatologie dostala na úroveň běžnou v ostatních evropských zemích. Zatímco zahraniční pojišťovny neváhají svěřovat své klienty českým stomatologům, neslyšel jsem o tom, že by jim s výjimkou lázeňství doporučovaly hospitalizaci v českých nemocnicích či léčbu u českých lékařů. Je samozřejmé, že tento rozdíl je způsobený zejména specifickou povahou stomatologie, nelze však přehlédnout význam České stomatologické komory v době před patnácti či spíše už dvaceti lety a porovnat ji s přístupem České lékařské komory.

V tu doby stáli všichni lékaři na jedné startovací čáře. Stomatologii udával tón Jiří Pekárek, který si stanovil cíl – změnit socialistickou zubařinu na fungující a moderní stomatologickou péči. Pekárek našel svůj Rhodos a na něm skákal. Nestal se ministrem, náměstkem a ani poradcem. Nenutil stomatology ke stávkám ani k odchodu do zahraničí. Stanovil si reálný cíl, tvrdě vyjednával a pokud se dostal do médií, tak proto, že si ho média sama našla, nevnucoval jim katastrofy a dramata.

Prezidenti ČLK se vydali jiným směrem. Tři z nich svůj post pochopili jako stupínek na cestě k politickým funkcím. Dva působili jako odborářští bossové a odborářskou rétoriku použili i na profesní a prestižní půdě lékařská komory.

Stomatologická komora vypracovala již před osmnácti roky seznam standardů hrazených z prostředků veřejného pojištění, který s minimálními úpravami platí dodnes. Od lékařské komory podobný ucelený koncept nevzešel. Hlavním výstupem byly řeči o tom, že pacienti si zaslouží špičkovou péči a lékaři jim ji chtějí poskytovat, ať se děje co se děje. ČLK připomínala chlapa, který při rodinné poradě řve na manželku, že pokud mají koupit novou televizi, tak jen tu nejmodernější, bez ohledu na rodinný rozpočet.

Nyní začala komora a LOK brát v úvahu i peníze. Obě organizace však zapomněly na důležitou zásadu: peníze se nevyvzdorovávají. Pominu-li dokonaný státní převrat, o který lékařům, jak pevně doufám, nejde, ještě nikdy se nastalo, aby protesty nebo stávky cokoliv zásadně změnily. (Nenechte se mýlit všichni vy, kteří si vzpomínáte na komunistický výklad dějin – stávky, demonstrace a zranění či zastřelení dělníci nikdy neměli jiný význam než lokální a nikdy po nich nenásledovalo trojnásobné zvýšení platů!)

Lékaři si zaslouží vyšší platové ohodnocení, ale k tomu je nutné zcela změnit způsob hrazení zdravotní péče. Současnému vedení LOK a ČLK je zřejmě jedno, do jaké situace dostanou nespokojené lékaře, kteří uvěřili v manažerské a vyjednávací schopnosti svých představitelů a spoléhají na jejich dětské dupání nožkou. K účinku však odborářům chybí roztomilost tříletých capartů. Co bude dělat MUDr. Engel, až mu před domem bude stát odhadem tisíc lékařů, kteří opustili své zaměstnání a nové nesehnali? Pošle je do zahraničí, do soukromého sektoru nebo kam vlastně…? Lékaři se nechali strhnout a zapomněli na to, co ví každý zaměstnanec - dveřmi se práská teprve tehdy, když jsou v nabídce jiná a lepší místa. Těm lékařům, kteří nové a lepší místo mají zajištěné, ho ze srdce přeji, ostatních mi je líto. Uvěřili planým slibům lenochů, kteří se díky svým postům nejprve vyvlékli z náročné lékařské profese a nyní se snaží znehodnotit post odborného garanta a spolutvůrce zdravotní politiky státu na úroveň táborového řečníka.

Místo závěru otázka pro řadové členy LOK: Opravdu si myslíte, že funkcionářům LOK jde o to, abyste zbohatli, stali se „spokojenými zaměstnanci“ a ztratili důvod být v odborech?