Když jsem se dočetl, že nymburské gymnázium se chce přejmenovat po jednom ze svých úspěšnějších studentů, který to dotáhl až na našeho nejvíce překládaného spisovatele moderní doby, bral jsem to jako snahu vedení a učitelského sboru gymnázium nějak zviditelnit. Konec konců, Bohumil Hrabal by si to jistě zasloužil. Nejen kvůli svému psaní, ale i proto, že se narodil do svinské doby, v které mu bylo dáno nejen vystudovat, ale hlavně se prosadit za okolností, o kterých toho dnešní studenti moc nevědí. Soudím tak dle toho, že na gymnáziu se mezi studujícími projevila značná nevole ke snahám sboru učitelů, která dokonce vynesla na svět petici, kterou z nich většina podepsala. Tedy petici proti Hrabalovi! Prý se špatně učil a vedl nezřízený život, zněly některé argumenty protestujících studentů.

Kdyby mohl ke studentům, kteří petici sepsali, promluvit sám Hrabal, hádal bych, že by začal přátelským, leč udiveným: Vy blbouni..

Jelikož to Bohoušek už nemůže učinit, pokusím se to udělat za něj. Předem upozorňuji, že jsem si dovolil tu zdrobnělinu Hrabalova jména, protože jsem se s ním seznámil v první polovině let devadesátých v hospodě „U Tygra“, kde mi věnoval svou povídku „Hořící vajgl v uchu“ a navrhl, abych mu tykal.

Takže, vy blbouni, Bohumil Hrabal, který studoval ve stejných škamnách jako vy, ale v mnohem mizernější době, to dotáhl ze všech tehdejších studentů nejdál, když se stal nakonec nejen v Československu, ale i ve světě naším nejznámějším spisovatelem své generace. Kdybyste znali jeho dílo a jen trochu věděli o době, v které vznikalo, museli byste uznat, že to je dílo geniálního vypravěče. Musel vyprávět tak, aby ho vůbec vydávali, ale zároveň tak, aby neslevil ze svého standardu, a on to v té svinské době plné nenávistných a zpupných soudruhů, kteří čekali jen na to, kdo, kde a kdy z anonymity vystrčí hlavu, aby mu do ní kopli, dokázal! Na jeho knihy se stály fronty. Rozumějte, naši lidé většinou stávali ve frontě na maso, banány a pomeranče, když ale vyšel Hrabal (v omezeném nákladu!), stály fronty před knihkupectvími! Hrabal to dokázal, protože psal nejen lidově, ale i literárně krásně. Přitom šikovně odsuzoval dobu, v níž mu bylo dáno žít, nenápadným, ale přitom do očí bijícím způsobem. Nejznámějším asi bude, když v socialistické sběrně starých surovin lisoval balíky starého papíru a doprostřed každého z nich vložil knihu klasika. Ať už z antických dob nebo i z moderních. Soudruzi si to vysvětlovali tak, že tím dává najevo, že vše staré je k ničemu a má se vyučovat jen marxismus-leninismus. Většina čtenářů to chápala správněji, že tím jako protestoval proti zákazu jejich vydávání, ale jen málokomu došlo, že Hrabal též kritizuje svou a vyrůstající generaci ... není proč a pro koho v tomto národě uchovávat vzdělanost geniálních myslitelů minulosti... Jenže to došlo jen těm nejlepším čtenářům.

Takže, vy blbouni (míněno hrabalovsky přátelsky), než podepíšete něco, o čem nemáte ani šajnu, přečtěte si Hrabala. Je nejen lidový vypravěč, ale umí i krásnou literaturu, která v moderně pomalu mizí, ale má i svůj nádherný a jedinečný styl a je i pro ty, kteří dokáží přemýšlet a číst mezi řádky.

No, radit vám nebudu, ale vůbec bych se nedivil, kdyby - až vyrostete, dospějete a zmoudříte - vás ta petice a hlavně váš podpis pod ní mrzela.

Za sebe mohu říci, že jsem rád, že se vaší petice Bohoušek nedožil, určitě by ho bolela. Srdečně, váš Stanislav Moc

Tak takhle, milí čtenáři, bych to nymburským studentům napsal, kdybych mohl. Mezi námi, čert ví, jak by Bohuslav Hrabal reagoval, ale je dost možné, že by tu petici také podepsal. Kdo by chtěl, aby nesla jeho jméno generace, která jej aktivně odmítá? Mně osobně nic podobného nehrozí a dobře vím, že na mě v mé staré škole ve Vršovicích „U Nádraží“ už dávno zapomněli, natož aby věděli, že nějaký Moc, který tam studoval v padesátých letech, napsal pár knih. Po petici proti Hrabalovi si ale dovedu živě představit, jak by asi reagovali vršovičtí studenti, kdyby jim učitelský sbor předhodil nějaký pitomý nápad pojmenovat jejich školu po někom, kdo tam studoval. No ale, na druhou stranu, není název „Základní škola Krokodýla Dundee z Vršovic, Stanislava Moce“ mnohem viditelnější než škola „U Nádraží“?