Moto: V každém dobrém člověku sídlí Bůh, i když nevíme, jaký.
Z dopisů Senekových

Je nabíledni, že křesťané a muslimové nevěří ve stejného boha. Alláh, česky Bůh, je označení pro nejvyšší bytost v islámu. Muslimský Allláh je svrchovaným pánem všeho tvorstva, nejvyšším soudcem, jenž rozdělí lidi na ty, kteří budou odměněni nebem, a na ty, které čeká peklo. Ovšem - Alláh je jedinečný bůh, neboť "není boha kromě Alláha". Od pravověrných muslimů proto nelze očekávat uznání rovnoprávného postavení všech náboženství či jejich vzájemnou toleranci.
Zakladatelem islámu byl Mohamed, Muhammad. Narodil se údajně roku 632. Původně byl obchodníkem z Mekky. Když mu bylo kolem čtyřiceti let, prohlásil se pod vlivem mystického prožitku, který později líčil jako návštěvu archanděla Gabriela, za proroka jediného boha, Alláha, a začal hlásat nové náboženství, islám. Po roztržce s bohatými kupci musel se svými stoupenci odejít z Mekky do Mediny, kde zorganizoval muslimskou obec. Podmanil si beduínské kmeny, odrazil útok Mekky proti Medině, nakonec r. 630 Mekku obsadil a po ní i značnou část Arábie. Arabové byli v té době pohané, ale Mohamed je postupně získal pro víru v jednoho boha. Díky tomu se mu podařilo sjednotit malá arabská vojska a vytáhnout s těmito výtečnými bojovníky na jedno z nejúspěšnějších dobyvačných tažení, na němž si Arabové podmanili Mezopotámii, Sýrii a Palestinu, porazili Peršany, táhli přes severní Afriku a podrobili si Egypt, posléze překročili Gibraltarský průliv, přehnali se až do Francie, kde je však zastavili Frankové. Během století bojů vytvořili však příslušníci beduínských kmenů pod vedením Mohameda největší říši, jaká kdy existovala.
Mohamedovy výroky, jak je zachovala ústní tradice, byly jeho různými uctívači sepsány do posvátné knihy islámu zvané korán. Je nepochybné, že korán je kniha, která jako málokterá jiná ovlivnila chod dějin. A pro kulturu islámu má stále hluboký význam, neboť je to slovo boží, které bylo lidstvu sesláno, aby uctívalo jediného boha a bylo tak spaseno. Korán považují muslimové za dokonalé dílo seslané bohem v arabštině a jako takové by mělo být srozumitelné.
Záleží však na tom, komu. Korán měl být pochopitelný prorokovým stoupencům - jenže je zde háček: korán, zaznamenaný v různých časových obdobích, často až o generace později, popisuje okolnosti zjevení různě. Dále: je zachycen v různých dialektech, v jiných, než byl dialekt Mohamedův. Existuje nejméně pět verzí (opisů), které putovaly do Mediny, do Mekky, do Basry, Kufy a Damašku. Kromě toho existovaly soukromé opisy, jež bylo poté nařízeno spálit.
Exemplář, uložený nyní v museu Topkapi v Istanbulu, vznikl zhruba o dvě stě let později než originál. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že Mohamedovi stoupenci nebyli jednotní v názorech a měli i odlišné zájmy, jež se prostřednictvím koránu snažili prosadit..
Lze konstatovat, že ve skutečnosti je korán značně nejasný, ačkoliv muslimským autoritám by takové tvrzení nebylo pochopitelně vhod. A byla tu další obtíž: jelikož prorok Mohamed neuměl psát, existovaly za jeho života jen zlomkovité záznamy jeho myšlenek. Souputníci Mohameda však vymírali v bojích a bylo nutno vytvořit a uchovat jednotný text. V provinciích navíc existovalo několik odlišných sbírek koránu, které vznikly až po Mohamedově smrti, přičemž jen sedm z nich bylo kodifikováno. Takže muslim může mít dnes v ruce kteroukoli z nich. Nadto jsou některé části koránu těžko srozumitelné.
Kdo a jak mu může správně porozumět? Některé jeho verše si navzájem dokonce protiřečí, což plyne mimo jiné i z toho, že neexistuje jednota v názoru, zda se má korán vykládat doslovně, nebo jako alegorie. Různé názorové skupiny v něm (což platí, jak víme, obecně) nacházejí to, co podporuje jejich argumenty.
Současnému čtenáři, ať je muslimské či jiné víry, není korán snadno přístupný.
Obraťme se však k odborníkům.
Jedním z nich je profesor Hartmut Bobzin z university v Erlangenu, specialista na výzkum koránu. (Jeho kniha Der Koran vyšla v 3. vydání r. 2001 v nakl. C.H.Beck, Mnichov.)
Autor uvádí, že existuje problém s "přeložitelností" koránu. Poselství koránu nebylo zvěstováno v cizí řeči, nýbrž v arabštině, v řeči národa, ke kterému Mohamed mluvil. Uveďme si příklad: slovo "sura" má v arabštině původně význam zjeveného textu, čemuž arci protivníci odporují, neboť podle nich to, co Mohamed kázal, byly čiré výmysly.
Nu, my to nerozluštíme.
Můžeme však konstatovat, že korán lze zřejmě vykládat různě; vždyť ani islámská věda není ve výkladu této knihy jednotná a překlad koránu existuje tudíž v různých verzích, či interpretacích
Doslovný výklad koránu byl již ve středověku kritizován za to, že se obrací k nevzdělaným masám, kterým se chce zavděčit.
Co je zvlášť významné: ultrakonzervativní chápání koránu fundamentalistickými islamisty v sobě skrývalo nebezpečí, neboť požadovalo doslovné plnění koránských příkazů jako bylo mrzačení a trest smrti ukamenováním, ale především vedlo k svaté válce, kterou je Džihád.
Co to znamená - Džihád?
Překládá se jako synonymum svaté války za rozšíření islámu.Tak jednoduché však věci nejsou. Základem slova džihád je sloveso džihada, které značí usilovat o lepší život, což znamená bojovat na obranu života, země a náboženství. Teprve v poslední fázi této snahy se může jednat o ozbrojený boj. O něm však mohou rozhodnout pouze autorizované instance. Takový výklad se jeví být přijatelným, neboť takto chápaná svatá válka nevyžaduje válečný konflikt.
Fundamentalističtí stoupenci džihádu však - na rozdíl od našeho (nijak bohulibého) pojetí světa - odmítají akceptovat, že lze bitevní pole vymezit hranicemi mezi státy. Oni chápou svatou válku jako úplné svržení "pohanských" režimů na celém světě - takový je podle nich jediný možný řád světa.
Těm, kteří svévolně zabíjejí ve jménu islámu, nejde o nastolení pravdy, nýbrž o násilné vnucení řádu, který oni uznávají jako správný. Tento boj se řídí určitými pravidly, že například nepřítel nesmí být otráven nebo utopen, pokud lze vítězství dosáhnout jinými způsoby.
Hlavní motivací muslimů je v tomto boji představa, že bojují za Alláha, že jim budou tudíž odpuštěny předešlé hříchy, že podstupují mučednickou smrt, za kterou se jim Bůh odmění.
Podle nejradikálnějších teoretiků je účast na džihádu dokonce povinná, a to pro všechny bez rozdílu.
Umírněnější tvrdí, že účast na džihádu je povinná pouze jako džihád obranný. Cui victoria?
Je nepochybné, že ozbrojený boj bude - ať již jakkoli zdůvodňován - probíhat dál.
Znamená to, že islám ze své podstaty vede k násilí?
Arciže v tom není sám.
Všechna velká náboženství v tom či onom období historie, z těch či oněch důvodů, fyzicky zabíjejí ve jménu své víry. Žádné velké náboženství však nemá zabíjení přímo ve svém programu. Ba naopak, náboženství a zabíjení se navzájem vylučují (viz přikázání Nezabiješ…). Také korán, jak jsme uvedli, tak původně chápe slovo džihád.
Přesto je značně rozšířen názor, že všechna náboženství jsou zaměřena na zabíjení nevinných obětí. A netýká se to jen minulosti. Dnes mnozí mladí muslimové, ač integrováni v západní kultuře a mnohdy velmi vzdělaní, podléhají tradici a propadají fanatismu, kterým nejen riskují, ale zničí svůj vlastní život. Byla jejich integrace pouze zdánlivá? Oni zjevně už nepatří ani ke společnosti svých rodičů, a tak se utíkají k náboženství, kde hledají a zřejmě nacházejí svoji identitu. A nacházejí paradoxně něco, co v koránu vůbec nestojí.
Kde je pravda?
Vraťme se k výše citovanému odborníkovi.
Zásadním tématem koránu je jeho monoteismus, víra v jednoho boha. To, čím je jiným náboženstvím bible, tím je islámu korán. Křesťanství i židovství mají své desatero, tj. základ etických norem. To korán sice nemá, avšak v súře č. 17 se lze dobrat dvanácti zásad, které se do jisté míry desateru přibližují:
Nestav vedle boha jiného boha…Dej příbuznému, co mu náleží… Nezabíjejte žádného člověka už pro spravedlnost samu…
Existuje však pomýlený, ideologizovaný džihád, zabíjení údajně ve jménu koránu. Nemůžeme se tudíž divit, že existují i pomýlení muslimové, kteří tak nebezpečně ohrožují podstatu evropské a celé západní civilizace.
Co počít? Lze tomu zabránit? To je naléhavá otázka naší doby, kterou za nás žádný bůh nevyřeší…
"Nutnosti nemůžeš zabránit, ale můžeš ji překonati …Přispěj dříve, než smyčka zadrhne hrdlo…" nabádá nás Seneka.