29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Zákon vs. množírny

13.8.2019

To je ale překvapení! Velkomnožírny psů a koček se uspěchané novele zákona o týrání zvířat jen smějí.

Začnu odbočkou. V pražské zoo za ředitelování PHDr. Fejka otevírali nový výběh pro lemury. Otevřený, zajištěný pouze elektrickým ohradníkem. Technici, zoologové i chovatelé ohrazení mnohokrát posuzovali a kontrolovali. Přesto si lemuři hned první noc našli jedno jediné místečko, kde bylo možné ohradník překonat. Což všichni učinili. Jiný případ: v téže zoo vybudovali výběh pro obří želvy ohrazený pouze plůtkem. Nízkým, ale přesto tak vysokým, aby jej žádná želva nedokázala přelézt. Odborníci se dušovali, že je oplocení pro želvy nepřekonatelné. Až jednou. Z dálky se s kolegou díváme na želví výběh a tam právě největší želvák balancuje na hraně plůtku a padá čumákem ven, na svobodu. Přitlačil menší samičku do rohu oplocení, vyškrábal se jí na hřbet a odtud přes ohradu. Pašák!

Proč psát zrovna o tomhle?

Protože zvířata mají neskonale více času ke zdolávání překážek, než mají chovatelé k jejich sestavování. A také mají o mnoho větší motivaci. Z jihlavské zoo kdysi malajský medvěd Wang (zdravíme do zvířecího nebíčka!) hned první noc utekl. Byl polapen, bylo rozpoznáno místo, kudy utekl, a toto bylo ihned zajištěno. Druhou noc byl méďa zase na svobodě - utekl jiným způsobem. Vše se opakovalo a třetí noc našel Wang opět novou cestu ke svobodě. Tři útěky, pokaždé jinak. Pak už naštěstí únikové cesty došly.

Úplně stejně jsou na tom přestupníci zákonů versus ti, kteří zákony vymýšlejí. Motivace a čas jsou vždy na straně přestupníků - jim jde o živobytí nebo dokonce o svobodu. A tak pravda ani láska nijak zvlášť nevítězí.

Nejčerstvěji se ukazuje bezzubost zákonodárců chtivých trestat přestupníky na novele zákona na ochranu zvířat proti týrání, která měla postihnout a definitivně vyřešit takzvané velkomnožírny (taky vás napadla analogie s Hitlerovým konečným řešením?). Mladá fronta Dnes (já vím, měl bych používat MF Dnes, ale zvyk je zvyk) přinesla moc pěkný článek, kde se seznámíte s praktikami velkomnožíren koček a psů, které celou novelu zákona opět odsouvají někam na smetiště plné nepovedených zákonů.

Proč vlastně námi placení zákonodárci plodí takovéto neuvážené paskvily? Vždyť daný zákon, nikoli jeden z nejdůležitějších, se v uplynulých letech už x-krát měnil, veskrze kvůli takovým zásadnostem, jako je kupírování uší nebo norování se živou liškou. Je v něm i návod, jak brát do ruky a zabíjet vánočního kapra. U všech všudy, proč takovéto pitomosti musí řešit zákon? Jako by nestačila vyhláška, kterou by místní orgány rozdaly kapřím prodejcům. Vždyť i ve vyhlášce mohou být sankce. Podobně by vyhláška stačila na další specifické případy, viz ono norování.

Ale zpět k otázce, proč námi placení zákonodárci páchají takovéto zmetky. Z velkomnožíren se vlivem sdělovacích prostředků stalo takzvané politikum. Tedy něco, co by lid (=voličstvo) chtěl mít vyřešené. I vrhli se zákonodárci se svatým nadšením do práce a pod stachanovským heslem „Wir schaffen das“ vytvořili - obrazně řečeno - výběh pro lemury, ze kterého lemuři zaručeně nezdrhnou. Všichni odborníci (rozuměj přizvaní odborníci z těch správných stran) říkali, že lemuři neutečou. Bohužel, chybička se vloudila...

Jak tedy velkomnožírny zastavit? Podle mne buď podstatně inteligentnějším zákonem, kde mezi poradci budou i lidé obeznámení s mentalitou množičů a erudovaní etologové, kteří řeknou, co je opravdu týrání a co ještě ne. Anebo jednoduše tím, že se rapidně sníží poptávka.

Co vlastně vede zejména mladé lidi nebo rodiny s většími dětmi k pořízení domácího mazlíčka? Pejsek vnese do rodiny nebo do bytu singla/singlyně určitý řád. Hlazení něčeho živého, teplého, chlupatého v nás vyvolává výron hormonu oxytocinu, který pečování o něco, laskání něčeho, odměňuje slastí. A hlavně: zvíře je člen společnosti, který nikdy není online a nikdy mu nemůžete poslat esemesku. Musíme se mu věnovat osobně, dívat se mu do očí a ne jen na jeho oči na displeji. Zejména u některých mladých singlů je pes nebo kočka jediným tvorem, se kterým tito nešťastníci mají osobní kontakt. Protože jinak prostě nelze. Virtuální venčení by psa neuspokojilo.

Takže, milí mladí nezávislí lidé, najděte si na hlazení nějakého kamaráda/kamarádku s výhodami, milé rodiny s dětmi, hlaďte se navzájem, a vy všichni - vykašlete se na kupování zvířat. Chcete-li do svého života vnést řád a starání se o něco, zploďte dítě bez ohledu na váš kariérní růst. Nemluvně také není online a nebere mobil, také po něm občas musíte utřít loužičku, a místo olizování a vrnění se na vás umí usmát. A při takovém dětském úsměvu budete mít v žilách víc oxytocinu než krve! Jdětě a množte se - a množírny zvířat zaniknou pro všeobecný nezájem.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin