Snaha vlády rozpustit Dělnickou stranu, k čemuž se kladně vyjadřuje (nebo se na tom přímo nějakým způsobem podílí) řada lidskoprávních organizací, politiků a publicistů (kteří bůhvíproč věří tomu, že by rozpuštění DS mělo nějaký vliv na výskyt jevů, jako je rasismus a xenofobie uvnitř společnosti), je zcela zbytečným kondičním cvičením už dávno nemotorného nepolitického kolosu, a to navzdory patetické dikci většiny médií. První pokus ještě Topolánkova vláda diletantsky zbabrala, nyní Fischerova vláda najala alespoň věhlasného advokáta Tomáše Sokola. Proti němu se překvapivě nepostavili doktoři Slámová nebo Kubíček, na kterých ulpěl neférový cejch „neonacistických advokátů", ale sebejistý Tomáš Vandas, který na „proces roku" zvolil konečně jiný ohoz než červenou košili a koženou bundu. A proč ne? Svým způsobem dávno vyhrál.

Ještě než celé řízení pořádně začalo, mnozí právní experti jako například Tomáš Pecina už hovoří o nadcházejícím fiasku. Upřímně řečeno, i neprávník může dát takovým názorům plně za pravdu. Současný návrh vlády sice obsahuje celkem 70 stran s více než 80 přílohami (fotkami, policejními analýzami, vyjádřeními odborníků na extremismus), ale argumentace tohoto materiálu zavání zcela účelovou snahou DS rozpustit na politickou objednávku,

Za všechny příklady: vláda považuje programové přihlášení se mládežnické organizace Dělnické strany („Dělnická mládež") k národnímu socialismu, když je tento považován za ústřední ideu „určující existenci a činy národa", za programové přihlášení se k odkazu Adolfa Hitlera. Ano, to je přesně typ formulace, který se často objevoval v Českém slovu, ústředním stranickém orgánu československých národních socialistů. Tedy strany, kterou proslavila jména jako Edvard Beneš, Petr Zenkl, Milada Horáková a další. Rovněž ahistorické střídání pojmů (jednou DS spolupracuje s neonacisty, posléze podle doktora Sokola „směřuje k neofašismu") nebudí zrovna zdání věrohodnosti.

A že je samotný fakt, že tento bod je v programu Dělnické strany uveden číslem 18, tedy kryptogramem iniciál Adolfa Hitlera, skrytou propagací neonacismu? Pak se děsím toho, co se stane se stranou, která pod bodem 14 svého programu bude nabízet větší právní ochranu dítěte nebo dotované mléko (je bílé) do škol. Známý americký neonacista David Lane přece v proslulých 14 slovech říká: „We must secure the existence of our race and future for white childern."

Je samozřejmě otázka, zda prokazatelná participace členů politické strany na nezákonných aktivitách neonacistického hnutí (organizace koncertů, oslavy spojené s focením s nacistickými symboly, násilnosti) je dostatečným důvodem k rozpuštění strany. Domnívám se, že nikoli. A veřejnost, jejíž čelní představitelé nezřídka varují před vykolejením České republiky ze západní hodnotové sféry, by si měla uvědomit, že je to právě nadřazení kolektivní odpovědnosti nad individuální, co právní řád posouvá hodnotově na východ.

Koneckonců je velmi zajímavé, ale pochybuji, že si to vůbec kdo ze zainteresovaných uvědomuje, jak vládní argumentace, snažící se prokázáním vazeb v Dělnické straně dokázat ohrožení ústavnosti, kopíruje koncept „bránící se demokracie", jejímž autorem je německý právník Carl Schmitt, který byl jako správný přední výmarský konzervativec bytostným antidemokratem, aby později dokonce vstoupil do služeb Třetí říše. Na rozdíl od Schmitta, který navrhoval prezidentu von Hindenburgovi rozpustit v době největší krize NSDAP i KPD a nastolit autoritativní režim, bránící se demokracie se v nepsaném českém pojetí stává služebnicí demokratismu, ideologie vrchní politické vrstvy, která má zájem na konzervaci politického systému, v němž budí zdání mocenské rivality a politického pluralismu.

Byly napsány stovky stránek o tom, že je lepší nechat neonacisty i radikální komunisty pochodovat po ulicích, protože tak na ně lépe vidíme (tlak systému je nenutí ke konspiraci, neztrácejí se ze zřetele bezpečnostního aparátu a nezvyšuje se riziko jejich skutečné protistátní činnosti). Paralely s nacistickým Německem neplatí, protože podobné hnutí zde zkrátka objektivně nemá podporu (i samotná Dělnická strana, hrající na populární strunu romské problematiky, nedosahuje procentuálně zdaleka takové podpory ve srovnání například s tím, kolik procent české veřejnosti zastává k Romům velmi negativní postoje). Krom toho je pozitivní, pokud v politickém systému figuruje radikálně nacionalistická strana typu DS, protože je důležitým lakmusovým papírkem nálad ve společnosti.

Strach z nějakého hmatatelného úspěchu DS je zbytečný, protože hloupější politiku, než dělá Tomáš Vandas a jeho ekipa, snad ani dělat nelze. Stačí vzpomenout například na výrony inteligence v podání přední „političky" DS Lucie Šlégrové. Stejně tak používání názvu „Ochranné sbory" (německy lze přeložit jako Schutz-Staffel), černo-bílo-červené symboliky na každém kroku, estetiky propagačního plakátu Der Stir Der Faust z éry nacistického Německa nebo černé uniformy (spolu s černými úbory pro stranické psy - to už je snad úchylka, pozn. aut.) ukazuje, že politický marketing řídí někdo naprosto hloupý nebo někdo, jehož cílem je stranu předem zaškatulkovat či potopit. Jinými slovy, řízený agent-provokatér.

A je dost možné, že už dnes je DS agenty přímo prošpikována. V této souvislosti je dobré připomenout, že ze zřetele médií úplně zmizela Národní strana, která jinak v průběhu prosince oznámila rezignaci vedení „Zemské rady" a přestala aktualizovat svůj web. DS je tedy „sama", a i kdyby byla rozpuštěna, představa, že zde bude od extremistů „čisto", je scestná. Pokud vím, Dělnická strana má registrovánu ještě značku Dělnická strana sociální spravedlnosti. Když tedy Tomáš Vandas říká „ať to dopadne, jak to dopadne, my neodejdeme", naráží přesně na to.

Suma sumárum, druhé slyšení u Nejvyššího správního soudu je fraškou, již jsme si mohli odpustit. Ať tak nebo tak, politická karikatura Tomáš Vandas má popularitu zajištěnu, a než se ozvou mravokárné hlasy, bylo by dobré říci, že se tu možná hraje směšné divadélko, jehož cílem je politické nýmandství DS ve skutečnosti skrytě podporovat a mít pod kontrolou potenciálně nebezpečnou část populisticky a protistátně naladěné veřejnosti. Zda to bude pod hlavičkou DS, DSSS nebo jinou, je zcela bezpředmětné. Hlasy, které se pohoršují nad nedemokratickými sklony DS, včetně rétorických cvičení státem najatých advokátů, jsou jen doprovodným koloritem.