Na první pohled může odmítání těchto dvou postojů působit jako protiklad, nicméně se budu v následujících řádcích snažit dokázat, že tomu tak není.

Zamyslím-li se nad problematikou zákazu potratů, docházím k závěru, že tento zákaz posvěcený ve formě zákona může být snad určitou politickou či státní deklarací ochrany života (ovšem i to by bylo víceméně zbytečné, jelikož tato deklarace již právně zakotvena je, a to v čl. 6 Listiny základních práv a svobod., kde se uvádí, že lidský život je hoden ochrany již před narozením. Nejedná se o zákaz, ale o vyslání určitého signálu o tom, že s potratem jakožto řešením je nutno zacházet velmi obezřetně a pokud možno vůbec), praktické dopady takového zákazu však také pravděpodobně situaci ohledně potratů nezlepší. Proč?

Silně pochybuji o tom, že by se výrazně menší procento matek rozhodlo jít na potrat pouze z toho důvodu, že by se toto rozhodnutí stalo ilegálním. Na to je nechtěné těhotenství příliš významným zásahem do života ať už z ekonomických či společenských důvodů. Mnohem smutnější a pravděpodobnější verze je, že se potraty budou provádět stále, a ne v nějak dramaticky nižším počtu. Zásadní rozdíl však bude ten, že se tyto záležitosti budou odbývat místo v odborně vybavených ordinacích se speciálně vyškoleným personálem pokoutně, v nevyhovujících podmínkách za pomoci andělíčkářek a podobně pochybných odborníků, a to za jistě nemalou finanční kompenzaci. Nemluvě o matkách, které se budou snažit zbavit svého "problému" svépomocí kdovíjak krkolomnými, zdraví poškozujícími způsoby.

Výsledkem celé této legislativní snahy zachránit více nenarozených dětí nakonec bude nejen ztráta velké části těchto dětí, ale i ztráta jejich matek v důsledku neodborně provedených zákroků. Otázka trestního postihu potrácejících a jim napomáhajícím v rámci stručnosti článku a divokosti teorií ani neotvírám (rozhodně bych však nechtěl být v kůži soudce, který bude rozhodovat o vině a trestu matky, která se v zoufalé ekonomické a společenské situaci rozhodla pro potrat).

Nejsem příznivcem potratů. Uznávám, že jsou případy, kdy je potrat možným řešením a ve velmi výjimečných situacích i řešením jediným. Ovšem tyto případy beru jako výjimky a v zásadě proti potratům jsem. Domnívám se však, že autoritativně vynesený zákaz spáchá více škody než užitku. Společnost by k odmítání potratů neměla být nucena, ale vedena. Je nutné udělat vše pro to, aby matka při volbě zda jít či nejít na potrat zvolila druhou možnost. Ale stejně tak je nutné nechat tuto volbu na ní a nepřenášet ji na stát, komise apod. Stejně jako v mnoha dalších případech i zde platí, že nejlepší je věnovat maximum úsilí prevenci než represi. Neříkejme ženám v této obtížné situaci, co musí či nesmí, ukažme jim, co mohou, co nemusí a proč. Babyboxy, pěstounská péče apod. nabízejí mnoho možností. Vyžijme energii a finance spíše tímto směrem, účelnější jistě bude např. zrychlení a zefektivnění přidělování dětí do rodin než vynášení soudů a postihů. Vždyť svoboda a možnost volby je jedním z největších výdobytků naší civilizace. Doba, kdy dobré a špatné bylo závazně určováno státem bez ohledu na jeho občany, je již naštěstí pryč. Liberální stát nám nezaručí vždy tu nejlepší, jedinou správnou možnost, ale právě ten komfort rozhodnout se, co je nejlepší právě v našem případě, komfort "chybovat" z objektivních hledisek státu či společnosti. Neomezujme možnosti, ukažme ty lepší!