28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Propad KDU-ČSL

18.6.2010

Volební vítězství koalice, která si zvolila společné motto v rozpočtové odpovědnosti, vyvolal pocit ulehčení. Nikoli všude, ale dostatečně široce. Mnozí voliči našli možnost ovlivnit výsledky vlastní iniciativou „zdola“. Jedním z vodítek byla snaha volit malé strany. Dodávám: ty, co by měly ve sněmovně zůstat, a ty, co tam nejsou, ale měly by se tam dostat. To druhé se povedlo. To první ne. Ze sněmovny zmizeli lidovci a zelení. Občas slýchám, že je to škoda. Souhlasím. Ti i oni představovali hlas, sice menšinový, který však do politické polyfonie patří. Obě strany si to spískaly samy, každá svým způsobem.

V jejich kritice však zaznívají i zlomyslné tóny. Chci se lidovců zastat. Věřím, že svého zastánce najdou i zelení.

KDU-ČSL je naší historicky nejstarší politickou stranou. Pokud je KSČM pokračovatelkou KSČ, je o dva roky mladší. ČSSD se sice může pochlubit ještě dřívějším datem založení, ale o její kontinuitě s naší sociální demokracií mám víc než pochybnost. Ale zpět k lidovcům.

Za první republiky byli stranou katolickou a chovali se dobře. Zůstali oporou demokracie. Po válce se nezorientovali. Ale to platí – kromě KSČ – o všech našich stranách. Žádná z nich nezaznamenala spění k únorovému převratu. Ten byl pro ně pohromou. I lidovce zapřáhli do Národní fronty, dosadili kolaborantské vedení, zatímco skuteční předáci skončili v exilu nebo kriminále. Kdo zná poměry v ČSL, ten ví, že členská základna si vědomí souvislosti s předúnorovou dobou uchovala, i když jen jako nostalgickou vzpomínku. A zvolna vymírala.

I po Listopadu se utahaná a zestárlá partaj orientovala těžce. Přicházeli noví členové, ale mnozí zase otráveně odcházeli. Až Josef Lux začal formulovat její smysl a směr. Měl na to málo času. Po jeho smrti zavládla opět bezradnost. Strana se deklarovala jako křesťanská, což je však ve společnosti křesťanství odcizené samo o sobě handicapem. Voličská přízeň postačila na parlamentní zastoupení, ale byla kolísavá. Strana neměla veřejnosti co nabídnout. Také to neuměla.

Na rozdíl od předválečných časů zde už nebyly sociální vrstvy, které ji kdysi podporovaly (živnostnictvo a selský stav). Polistopadová společnost měla svou dominantu: ekonomickou transformaci a její důsledky. To ji polarizovalo na pravici a levici. To nebyla lidovecká „parketa“. Strana (z tohoto hlediska středová) kolísala mezi oběma póly, což ji štěpilo zevnitř. Vedení mělo – řekněme – umírněně pravicovou tendenci, ale mnoho členů a voličů patří k nízkopříjmovým skupinám, cítí se ohroženo a táhne stranu doleva. V samotné straně se neřešila otázka, kým vlastně jsme, ale „s kým to táhnout“. Ta bezradnost ji vyčerpávala zevnitř. Zvenčí tak působila „Čunkova aféra“. Mediální bublina, sice dlouhodobá, kterou však nebylo možno uživit jediným spolehlivě ověřeným faktem. Ale udělala své. Veřejnost vnímala KDU-ČSL jako nepotřebnou. A ve volbách to dala znát. Lidovci zmizeli ze Sněmovny.

Proč je to škoda? Je to podobné jako proč je škoda, že odtud zmizeli zelení, i když jinak. Nejspíš proto, že obě malé strany sledovaly něco jiného než většinová společnost. Ta se soustředila na ekonomická témata. Na možnosti rentabilního podnikání a na materiální životní úroveň. Pravicový i levicový akcent byl odlišný: jak vytvářet bohatství a jak nezchudnout. Jak v době dohledné a jak v dlouhodobější perspektivě. Ale společným tématem byla a je ekonomika a hospodářská a sociální politika. Je to velmi důležité. Ale existují ještě velká kulturně civilizační témata, jejichž povaha je více nadčasová. Zelení si vybrali životní prostředí, jeho charakteristiky biologické a fyzikálně-chemické. Lidovci jich měli víc. Týkala se spíše člověka a náplně jeho života. Třeba rodina. Je ohrožená a její rozpad předurčuje i osudy společnosti. Vyprázdnění smyslu otcovství a mateřství profiluje příští generace i samu povahu mezilidských vztahů. Nebo: náš populační sesuv. Vymírání národa. A stěhování národů na to navazující. To jsou témata, vůči nimž byli lidovci vnímavější, zatímco veřejnost na ně moc neslyší. Pravda, neuměli jí to vzkázat.

Jako křesťanská strana poukazovali na morální stav společnosti. To není posláním politické strany, protože je nesnadné převtělit morální imperativ v politický program. Snad jen ve zvláštních případech jako třeba hazardní hry. I to bylo lidovecké téma.

Zkrátka: lidovci (potažmo i zelení) upozorňovali na věci, jejichž význam přesahoval obzor našich každodenních materiálních starostí. Činili tak slabým hlasem, jehož přesvědčivost trpěla i jejich vnitrostranickými zmatky. Ten hlas bude ale chybět.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6