Můj problém s panem Ostřanským a jinými odborníky na islám

V tisku i na webech často vystupují různí orientalisté a odborníci na islám, kteří v různé míře peskují občany ČR, že jsou nábožensky a politicky nevzdělaní a věří hysterickým islamofobům a vlastně nepochopením islámu nahrávají Islámskému státu v jeho snaze ovládnout svět. Jako nejvýraznějšího mluvčího těchto odborníků lze označit pana Bronislava Ostřanského, který v článku uveřejněném na webu Fórum 24 31.8. 2017 dokonce tvrdí, že nenávist vůči muslimům projevovaná v současnosti je srovnatelná s antisemitismem z třicátých let. (Článek podobného znění uveřejnil pan Ostřanský už i dříve, např. 22.3.2017 pod názvem Česká islamofobie pokračuje.)

Musím se přiznat, že při četbě přirovnání pronásledování Židů v Německu ve 30. letech a dnešní situace muslimů v Evropě mi spadla čelist, protože si nelze nevšimnout, že jsou to často právě Židé, kteří se cítí být velkým přílivem muslimů do Evropy ohroženi (viz např. kniha člena Francouzské akademie A. Finkielkrauta - Jedině to je přesné-Úvahy o společenských proměnách současné Francie (2017) + některá svědectví českých Židů žijících ve Francii, která mám z první ruky). Možná by to chtělo v těchto souvislostech trochu více taktu a méně zjevné manipulace s city čtenářů.

Už mnohokrát mne také nad vyjádřeními pana Ostřanského v jeho knihách a různých veřejných vystoupeních napadlo, že určitě je ve výhodě důkladně jazykově vzdělaného orientalisty, který má osobní zkušenost s muslimy a politický přehled o dění v islámských zemích, ale o jeho odborné schopnosti interpretovat islám jako náboženství a přiblížit jej nevzdělanému českému lidu mám své vážné pochybnosti. Jinak by totiž ve svém posledním, mnou výše jmenovaném článku nemohl současně tvrdit, že umírnění muslimové cítí islamismus (řádění Islámského státu, terorismus) jako zlo, ale nemohou s tím formálně nic dělat: „Problém je v tom, že žádný muslim nesmí bezdůvodně, bez velmi přesně stanovených důvodů, označit jiného muslima za nemuslima. Oni mohou odsuzovat, a taky odsuzují, jejich neislámské kroky a myšlení. Ale je těžké říct „oni nejsou muslimové“. Při nejmenším v teologické rovině je to pro muslima veliký problém.“ Ale zároveň tito umírnění muslimové podle pana Ostřanského většinou neznají korán, protože ho nikdy nečetli (závěr téhož článku). Pominu otázku, jak takový umírněný řadový muslim teda ví, co je muslimské a co ne, když nezná z osobní zkušenosti stěžejní dílo svého náboženství. Jen podotknu, že i běžně vzdělaný Čech ví, že na problém masově rozšířeného náboženství, kdy nebylo dostatečně dbáno o soudnost a důstojnost řadových věřících, doplácel na počátku novověku katolicismus oproti protestanství, a odborník pan Ostřanský přesto tvrdí, že Čech je v hodnocení situace naprosto mimo, i když vytvářet analogie patří k vybavení i průměrnou inteligencí obdařeného člověka. Události třicetileté války také nejsou úplně vytěsněny z národního povědomí. Ono přenášet si do Evropy spor mezi liberálním a konzervativním islámem také nemusí být objektem radostných představ budoucnosti.

Nemohu si pomoci, ale mne rozhodně neuklidní, ale spíše vyděsí ujištění z úst odborníka, že se někdo hlásí davově k islámu jako náboženství, ale nic o něm neví a řídí se zřejmě jen tím, co mu diktuje jeho kulturní či národní tradice nebo co mu sdělí lidé k tomu určení, imámové nebo učenci, kteří ale podle vlastních slov pana Ostřanského nejsou schopni na teologické rovině rozlousknout problém Islámského státu.. (Notabene islám je po celou svou historii územně velmi expanzivní, což je opět notoricky známo.) Přesvědčivě na mne ani nepůsobí, když pan Ostřanský v závěru článku říká, že v koránu jako zjeveném slovu Božím je hodně veršů, které si protiřečí, a že těch z kontextu vytržených veršů se účelově chytají nejen lidé jako paní Klára Samková nebo pan Konvička, ale i islamisté. Zde si nutně protiřečí on sám, protože při neexistenci jednotné teologické autority v islámu nelze vlastně vyloučit žádné nebezpečí plynoucí z vadných individuálních či skupinových interpretací islámu. Navíc sám prorok Mohamed jako uznávaná duchovní autorita islámu nutně u Evropanů svým životopisem budí rozpaky a ještě je tu otázka abrogace, kdy je novější sdělení Boží stavěno oproti pozdějšímu (viz i např. polemiky židů s islámem ve středověku). Nemohou mne uklidnit ani úplně závěrečná slova článku, že si nestačí přečíst korán, aby člověk pochopil muslima, čímž pan Ostřanský zřejmě naráží na až pro našince mystické schopnosti odborníků – arabistů, islamologů apod. - odhalit to lidsky vřelé čisté jádro v srdci každého muslima. Vzhledem k tomu, že mezi ostatní světovou populací nic takového bezpečně odhalit nelze a dost často platí, že jsou lidé napříč kulturami davově velmi manipulovatelní různými ideologiemi, jistě každý pochopí mou přetrvávající skepsi.

V kontextu celého článku nelze nepřipomenout problematiku žen a islámu, kdy se mi v této souvislosti do paměti nesmazatelně vryl článek pana Ostřanského Korán pro pitomce v batůžku v Parlamentních listech ze dne 16.6. 2015, kde si společně s islamologem panem Pelikánem kriticky podává docenta Konvičku s tím, že ve svých postojích bojuje s kuchyňským islámem, který poskládal z výpovědí exmuslimek, které popisují, jak zažily jen zlo a ač nemají teologickou průpravu, vědí, jak to v islámu funguje.Musím za evropsky vychovanou ženu říci: no comment. Až k pousmání pro mne pak byla argumentace jiného odborníka, pana Kropáčka, který ve své knize „Islámský fundamentalismus“ v kapitole „Postavení žen“ říká, že před Bohem jsou si v islámu obě pohlaví rovna, i když v koránu lze ovšem, nalézt “i výroky podřízenosti žen (súra ženy, 38/34), z nichž vycházejí pozdější právní rozpracování. Jde však zřejmě jen o vnitřní uspořádání vztahů v rodině“ (Vyšehrad str. 85, 1996). Když jsem si pak ony uvedené výroky v koránu sama vyhledala, zjistila jsem, že jde o ono často diskutované islámem povolené bití žen. Samozřejmě jsem si pomyslela, jak lze kulantně omluvit domácí násilí i jeho právní ukotvení v šaríi a ještě mluvit o rovnosti pohlaví. Mohla bych dále pokračovat třeba kritickým pohledem na výroky jiného odborníka, pana M. Mendela, ale to by můj článek nebral konce.

Nicméně na závěr svého článku cítím povinnost zastat se paní Kláry Samkové, která je panem Ostřanským dosti nevybíravě napadána a která ve své knize Proč islám nesmí do Česka alespoň věcně, odvážně a srozumitelně argumentuje svoje stanoviska a neutíká se často k naprosto nesrozumitelným a k ostatní populaci nadřazeným výlevům jako páni odborníci na islám. Ráda přiznám svou natvrdlost, ale nějak nerozumím výrokům jako kuchyňský islám, který je uváděn do souvislosti s teologickou průpravou věřících, a bití žen je v evropském kontextu také většinou neakceptovatelné. O tom, že věřící muslim je věřícím muslimem, aniž tuší proč, ani nemluvě. Tuší takový muslim alespoň něco z životopisných počinů svého Proroka? Průměrný křesťan v Česku rozhodně musí víc než tušit veškeré souvislosti svého náboženství, jinak by byl většinovou společností znevážen a udupán.

Protože určitě nechci nahrávat Islámskému státu, ale zároveň nemohu přistoupit na skutečnost, že jsem jako žena schopna jen jakýchsi kuchyňských projevů a jako Češka jsem beznadějný pablb, už se těším od pánů odborníků na souvislejší a fundovanější vysvětlení. To říkám i navzdory tomu, že vlastním a průběžně pročítám několik knih, které pan Ostřanský vydal nebo na nich spolupracoval. Ale to je zase jiná kapitola. V raném mládí jsem vášnivě ráda četla F.M. Dostojevského, který ve své umanutosti proti Západu vložil tuším do úst Razumichina ve Zločinu a trestu pohrdavá slova o jakémsi německém vědeckém sněmu v 19. století, kde se vážně řešilo, je-li žena člověk. F. M. Dostojevskij o lidské důstojnosti žen byl nepochybně přesvědčen, ale Západu přičítal tendence opačné. Právem?