Říká se, že svět byl nejdokonalejší v dobách mládí. Léta bývala teplejší, zimy studenější, vůně a vjemy pronikavější. Nic není vzdálenějšího skutečnosti. Naše doba je nejdokonalejší z dob, které předcházely a které přijdou, a omyl by se měl vymýtit, aby pravda už konečně zvítězila. (Obecnější přání, které krom pravdy zahrnuje i lásku, raději nepoužívám, abych se nedostal do řečí.)

Pokrok je všude, kam se člověk podívá, a obávám se, že se o tom málo píše. Nedostatečná medializace způsobuje zbytečné chmury občanů. Abych to alespoň částečně napravil, uvedu několik příkladů.

1. Výchova

Když jsem byl malý, chodil jsem tátovi pro pivo, mámě pro cigarety a dědovi vsadit sportku. Pivo jsem upíjel, k cigaretám čichal a magické kombinace čísel a symbolů mě vábily. Vlivem neblahých vtištění se můj mozek od těch časů potýká s pijanstvím, nikotinismem a závislostí na mariáši, což způsobuje problémy v osobním i profesním životě. Dnes by podobnou zhůvěřilost zarazil každý trafikant i nevzdělaný prodavač ve stánku na koupališti a maminka s tatínkem by měli zcela správně problémy se sociálním odborem. Když jsem tahal Boženku Kadeřábkovou za cop, praštila mě paní učitelka po prstech pravítkem a napsala mi do notýsku poznámku, načež jsem byl dva týdny psychicky i fyzicky týrán, protože nepoučený tatínek rozhodl, že budu každý večer celé rodině (sedm osob) čistit boty. Dnes by šel tatínek rovnou do ředitelny nebo na ministerstvo školství. A zcela správně by se zeptal, jak může taková kráva učit na základní škole, v důsledku čehož by paní učitelka zcela správně již na základní škole ani nikde jinde více neučila.

2. Kázeň a pořádek

S hanbou přiznávám, že jako dospělý muž jsem mnohokrát překročil pravidla občanského soužití. Trapná je zejména vzpomínka na cestu z oslavy Mezinárodního dne žen. Tehdy nebyly v našem městě žádné monitorovací kamery, které jsou pro zajištění občanského soužití nezbytné, během cesty z oslavy jsem se celou cestu potácel a potom čůral do trávy u vchodu do státního zdravotnického zařízení, po čůrání utrhl na blízkém záhonu tři růže ve snaze potěšit svou ženu, kterou jsem nepotěšil. V těch dobách jsem také choval irského setra, který pravidelně utíkal ze svého výběhu a toulal se po městě bez známky, bez obojku a bez psovoda, na útěku trousil exkrementy, které nikdo neuklízel. Často mi telefonovali ze samoobsluhy a z pošty, máte tu psa, přijďte si pro něj, jednou mi volali i z kina, abych si ho vyzvedl, protože film, který se chystal navštívit, byl mládeži nepřístupný. Když si dnes představím, co by zcela správně následovalo, kdyby existovala městská policie a její bezchybně pracující monitoring, oblévá mě smrtelný pot.

3. Bezpečnost (pomáhat a chránit)

Pokrok na úrovni komunální je téměř zanedbatelný vzhledem k pokroku na úrovni celostátní. Povrchní pozorovatel by podlehl pokušení porovnávat postupy rady Vacátka s postupy plukovníka Šlachty, my ovšem nepůjdeme tak daleko do historie, postačí vzpomenout na diletantský zásah bezpečnostních složek v listopadu 1989 v Praze na Národní třídě a konfrontovat ho s bravurním představením na sídlišti Máj v Českých Budějovicích v červenci 2013 (za cenné podněty zvláště děkuji weblogu D-FENS). Povrchní pozorovatel by věnoval tři strany textu podrobné analýze technického zabezpečení a vyvodil, že z Národní třídy je to k sídlišti Máj stejně daleko jako z Dolní Lhoty na Mars (viz), nejdůležitější závěr by mu však unikl. Totiž konstatování, že všeobecná bezpečnost je v současnosti na takové úrovni, že bezpečnostní složky mohou existovat samy o sobě a pro svou činnost de facto žádné extrémisty ani disidenty nepotřebují, tajní si to rozdají s uniformovanými a uniformovaní s tajnými a čistě pro okrasu zapojí do zásahu i několik náhodných kolemjdoucích, setrvalý nárůst počtu příslušníků uniformovaných i tajných naznačuje, že vbrzku bude zcela správně dosažena ideální rovnováha, kdy každý občan bude mít svého policistu přiděleného mu k ochraně a ku pomoci. A každý občan, který není policistou, stane se externím spolupracovníkem inspekce ministerstva vnitra, aby mohl chránit svého policistu a pomáhat mu ve výkonu služby, čímž se současně s konečnou platností vyřeší po desetiletí zdánlivě neřešitelný problém nezaměstnanosti.

4. Ochrana menšin

V dobách mládí jsem sledoval televizní zprávy mnohem častěji než dnes, možná proto, že v dobách mládí toho ke sledování – alespoň v multimediálním prostoru – moc nebylo. Přesto si nevzpomínám, že bych kdy zaslechl zmínku o menšinách a jejich diskriminaci. Natož o antidiskriminačních opatřeních. Sociálně slabší občané všech barev byli tehdy sprostě kriminalizováni s použitím totalitního paragrafu o příživnictví. Vše bylo zpozdilé, zhovadilé a nevyvinuté. O existenci homosexuálů bych býval neměl ani tušení, kdybych býval nebyl dva roky členem 18. oddílu vodních skautů – junáků, kde bratr Stopař alespoň některým vybraným chlapcům určitou praktickou výchovu v daném směru poskytoval. Výměnou za sbírku nálepek. Dnes jsme někde úplně jinde. Příslušníkem vybrané menšiny – nabídka je pestrá – se může stát téměř každý, přičemž jedinou výjimku zcela správně představují kdysi relativně početní heterosexuální kulaci anglosaského typu, kterých je čím dál méně. V České republice odhadem asi osm set dvacet čtyři. Tito zpátečníci se antidiskriminační ochrany nikdy nedočkají a budou zcela správně vyhubeni. Demokraticky uzákoněné metody jsou k dispozici. Využít se dá například nezodpovědnost nezvedeného kulackého synka, který nezaplacením jízdného v městské hromadné dopravě způsobí škodu ve výši cca třicet korun českých. Načež tatínek kulak přijde v exekuci o zelinářství a spáchá sebevraždu ranou motykou do týla, zatímco dědeček kulak přijde v exekuci o dekret na 1+KK v obecním chudobinci a spáchá sebevraždu sebeudušením polštářem.

5. Socialismus

Když se ohlédnu zpět, mívám dojem, že mnozí dávní myslitelé své myšlenky úplně nedomyslili. Platón podobně jako Friedrich Engels. Tommaso Campanella stejně jako Robert Owen. Jen výjimeční jedinci byli schopni odhadnout, že konečné vítězství socialismu v demokratické kapitalistické společnosti není otázka volby nebo rozhodnutí osvícených. Nastolení socialismu v demokratické kapitalistické společnosti je zcela správně zákonitým důsledkem faktu, že socialismus je příjemný a počet občanů s volebním právem, kteří mají příjemný život rádi, s časem vzrůstá. Kapitalismus lze přetvořit na společnost štěstí bez revolucí, válek, koncentračních táborů a hladomorů. Pozvolna. Jen mimochodem. Stačí pomalu zvyšovat daně a zavádět opatření. Geniální směrnice Evropské komise, které dnes přijímáme jako samozřejmost, by Rada vzájemné hospodářské pomoci nedokázala vymyslet a prosadit, ani kdyby se zbláznila. Rada vzájemné hospodářské pomoci ostatně nedokázala téměř nic. Zabezpečit dostatek banánů v době vánoční. Ani obstarat vložky, které i tehdy poskytovaly ženám pocit jistoty, sucha a ochrany. V dobách mého mládí zcela správně chyběla invence. Stačí si představit, jak by si plenární zasedání všech ústředních výborů všech komunistických stran poradilo s globálním oteplováním. Závěr je jednoznačný: Byli to břídilové.

Shrnutí:

Pokrok vítězí. Škarohlídi namítají, že by ho možná mohl zastavit pád asteroidu.

K tomu poznamenávám, že pád asteroidu je jen málo pravděpodobný a někteří z nás se ho téměř jistě nedožijí.

Autor je fyzik a podnikatel (e-mail: neznal@clnet.cz)