Soudruzi z KSČM si povšimli, že jich nějak ubývá a na pořádný rozvoj proletářského hnutí je jich už dost málo. Jen zlomek procenta jejich členů je mladších než třicet let, většině členů je přes sedmdesát a houfně odcházejí do marxistického oddělení podzemních vyhřátých prostor, tedy do pekla.

Podařilo se jim zjistit, že ty mladé jejich ideologie pranic nezajímá. Proto přijali usnesení, že se na výchovu mladých zaměří, že za nimi půjdou a budou jim vyprávět o krásách socialismu, ale oficiálně budou jen obcházet střední a vysoké školy s diskusemi o životním prostředí a podobně a budou se studenty besedovat. Být soudruhem, viděl bych to černě. Jak se bolševikům podařilo zničit životní prostředí v severních Čechách nebo v okolí Kaspického moře, Bajkalského a Aralského jezera, to nemá na světě obdoby. Jen ať se pochlubí - a pak ať hledají, kde nechal tesař díru. Dnes už ti mladí něco snad ze školy vědí o naprosto nevědecké podstatě komunistické teorie a zničující podstatě komunistické praxe. Na školách je všeobecně známo, že komunistická strana minulých normalizačních let se skládala ze zbabělců, kariéristů a grázlů. Bál bych se po školách chodit, být jimi, mladí se jim budou posmívat. Už se to několikrát stalo, mladí agitátoři se občas v několika minulých letech vyskytli na universitách a vesměs sklidili posměch.

Přesto plánují vydání brožury a cédéčka o jejich ideologii. O brožuře už hovoří od loňska, ale kde nic tu nic. Jen málo lidí ze sebe rádo dělá hlupáka, a proto se na takovou brožuru nikdo nechce podepsat. Jestli takový materiál vyjde, snad se mi podaří jej sehnat. Co bych za to dal.

Strana chce také změnit svoji webovou stránku, zavést tam rubriku Chat s politikem. To taky určitě bude přehlídka tvořivosti mládeže, na to se těším. Snad mě tam také pustí, leccos o nich vím, co by se ti mladí měli dovědět. Takových polemik jsem zažil mnoho, protože universita, kam jsem čtvrt století patřil, se nazývala Waterloo, ale později jsem zjistil, že se jí říká Red Waterloo, a práce jsme tam tedy měli habaděj. Někteří naši krajané se tehdy přikrčili a stali se bojovnými antikomunisty až když se to smělo. Listoval jsem nedávno starými čísly universitních novin z Waterloo a s chutí jsem tam o sobě četl, co se tam dělo. To se tam jednou například objevil takový školený lhář, sovětský novinář. Spolu s nebožtíkem Janem Háskem a Martinem Jelinoviczem jsme ho rozdupali. Takže co, boj pokračuje a bude pokračovat, máme v tom praxi.

Politická agitace je ze zákona na školách zakázaná, ale bolševik zvládne všechno. Chtějí za mladými chodit třeba na diskotéku, do kulturních domů a podobně. To bude zvlášť žertovné, tam jsou mladí uvolněnější než ve škole a tedy i méně inhibovaní.

Školy tohle nerady vidí, ale občas se určitě najde pan ředitel, který si vzpomene na leta, kdy se takováto agitace dělala denně, a snad se mu i zasteskne. Člověk nikdy neví. A třeba pak někoho tu a tam utáhnou na ideu sociální spravedlnosti, která u nich, upřímně řečeno, byla dosti řídká. Dnes se prohlašují za nositele sociální spravedlnosti, což je očividná absurdita. Ale i to si spíše pamatujeme my dospělí.