Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SPOLEČNOST: Liga proti všemu?
Na první pohled chvályhodná věc. Každý nezasvěcený slušný člověk by si při pohledu na nově vzniknuvší organizaci řekl: „To je dobré, protože antisemitismus je špatný.“ Samozřejmě. Nicméně věc má tak trochu (a to jak „trochu“, to nechám z pochopitelných důvodů na každém čtenáři) háček. Obával jsem se (a na mé obavy zanedlouho také došlo), že celá slavná LPA bude jen další politicko korektní institucí, přísně dozírající nad správným společenským smýšlením a nad tím, zda nikdo nepodkopává základy světlých multikulturních zítřků.
Nemůžu si pomoci, ale LPA v celé své velikosti zkrátka připomíná vysoce prapodivné a (přiznejme si to) nebezpečné organizace typu ADL (Anti-Defamation League – Liga proti hanobení). Než se dostanu dál, považuji minimálně za vhodné problematiku ADL osvětlit. Vynechám podrobnosti, stejně jako to, s kým je ADL propojena, jakož i spekulace zabývající se stěží doložitelnými teoriemi, co mají nebo nemají konkrétní členové ADL na práci či na svědomí, pouze ve stručnosti zmíním, čím se ADL zabývá a některé aspekty aplikace jejich politiky v praxi.
Liga proti pomluvám
ADL byla založena roku 1913. Vydává se za obecně prospěšnou společnost, jejímž úkolem je „zamezovat pomluvám a hanobení Židů a dalších náboženských nebo etnických skupin (srov. s tím, jak se definuje LPA), prohlubování porozumění mezi národy a prosazování základních postulátů svobody, rovnosti a demokracie“. Jak již bylo zmíněno, funguje coby „obecně prospěšná organizace“, je osvobozená od poplatků a daní, avšak přesto má obrovské pole působnosti, nezřídka zasahující i do legislativního procesu. Jak vidno, „postdemokracie“ není žádnou novinkou a nyní, ve své pokročilejší podobě, zvolna přichází i k nám.
Zajisté, antisemitismus není dobrá věc. Je potřeba si ale položit otázku, zda to nejsou právě aktivity spolků typu ADL, nebo právě LPA, co antisemitské a rasistické činy (byť uměle a statisticky) zvyšuje. Když si vzpomeneme na všemožné soudobé, již delší dobu etablované “antirasistické” a „humánní“ spolky typu Tolerance a občanská společnost, nebo Nesehnutí, v mnohém nám to napoví. Takové a podobné organizace mají ve své podstatě na existenci (alespoň domnělého) rasistického klimatu ve společnosti paradoxně zájem, protože z následných grantů na „potírání“ a „osvětu“ pak žijí a tyjí.
Už samotná definice Ligy coby spolku snažícího se „potírat rasismus a antisemitismus“, jakožto i „monitorovat tyto aktivity“, je krajně podezřelá. Pokud necháme na občanském sektoru, aby nám „potíral“ negativní společenské jevy, lehce se může stát, že brzy budou podezřelí i doposud nerasisté a ne-antisemité. Neboť kdo donutí občanský sektor k tomu, aby se striktně držel legislativní definice například rasismu? Tato činnost má být v rukou orgánů činných v trestním řízení, zde nebezpečí zneužívání významu slov proti nepohodlným oponentům neexistuje nebo je minimální či alespoň nesrovnatelně menší než u občanského sektoru a zde alespoň existuje možnost hájení se před zákonem. Tím rozhodně nevolám po zákazu občanských sdružení. Měla by se však držet toho, co jim ze zákona přísluší. Tj. pouze upozorňovat na problémy a jejich případné řešení nechat na institucích, které k tomu zmocňuje zákon.
Ujasněme si pojmy
Předeslal jsem, že primární problém vidím v možném zneužívání (nebo spíše nadužívání) pojmů typu rasismus a antisemitismus. Chceme-li proti těmto jevům bojovat, musíme si je definovat a říci, jaké a zda skutečně představují nebezpečí či ohrožení. V opačném případě se často může jednat o snahu pojem využívat coby lexikální a sémantickou metlu vůči lidem „nehodným diskuse“. Před takovým jevem koneckonců varoval například francouzský filosof Alain de Benoist ve svém textu Praxe Nové inkvizice.
Bavíme-li se o otázkách a problémech spojených s Izraelem, sionismem a židovskými organizacemi, dostáváme se na velmi tenký led. Nemusíme se totiž ani vyjádřit negativisticky, stačí zapochybovat o správnosti kroků určitých jedinců, skupin, nebo spolků spojených právě výše zmíněným atributem a jsme na hledáčku osob podezřelých z hrůzných postojů nebo je přinejmenším pochybováno o míře naší svobodomyslnosti. Avšak je to praktická politika zde zmiňovaných organizací (a obávám se, že nejinak tomu bude i u Ligy proti antisemitismu), co je na hony vzdáleno svobodomyslnosti. Takové spolky si svobodu slova totiž vyjadřují prapodivně, hlavně tedy velmi volně. Stručně by se takový postoj dal shrnout v heslo „svobodné je to, co prosazujeme my“.
Na chvíli bych se vzdálil rozebírání vágnosti pojmu „antisemitismus“ a jeho občasnému (nebo častému? to ať si každý rozhodne sám) zneužívání a věnoval se ukázkovému příkladu, kde konkrétně Liga proti antisemitismu ukazuje velmi volný a účelový výklad „svobodmyslnosti“ a „svobody slova“.
Ve svém úvodním komuniké, mimo vyhlášení války rasismu a antisemitismu, LPA hovoří i o „hlubokém znepokojení“ ze sledování nárůstu (kromě jiného) antijudaismu. Smiřme se teď tedy s „bojem proti antisemitismu“ (představme si, že si tento pojem LPA skutečně vykládá striktně jako negativistické apriorní vymezování se vůči lidem semitského původu) a zaměřme se na to druhé. Rozhodně tedy nevím, proč by měl být kdokoli stíhán či být „v hledáčku“ kvůli antijudaistickým postojům, tedy proto, že mu není sympatická židovská náboženská víra. Perzekvovat někoho nebo upírat právo někomu na základě jeho náboženské víry problém samozřejmě je, ale osobně neshledávám nic nebezpečného ani špatného na nesympatiích k judaismu jako náboženství. To bude v hledáčku Ligy proti antisemitismu automaticky každý, kdo dá veřejně nějak najevo že mu nejsou po chuti některé talmudské výroky, které oproti ostatním staví Židy jako „nadřazené” (holý fakt, který se dá dohledat), že se mu nelíbí košer zabíjení zvířat, protože jejich následné utrpení považuje za neslučitelné s evropskými hodnotami? Či snad bude „protižidovským buřičem“ i ten, komu se nelíbí kabala (součást judaismu)?
Nezáleží na tom, co se píše v historických náboženských knihách (i když jsou jejich poselství dodnes do značné míry plněna), jako spíše na konkrétní náboženské praxi dnes. Když budu stejným způsobem kritizovat křesťanství (určité pasáže v bibli, praxi některých církevních představitelů, katolická dogmata), tak budu z tohoto pohledu „antikřesťanem“, tedy spíše „antichristianistou“, když budu opět stejným způsobem kritizovat či vyjadřovat nesouhlas s islámskou naukou, budu (teď odhlédněme od současného sémantického vnímání slova islamismus) zase „antiislamistou“. V těchto dvou případech si mě Liga proti antisemitismu pravděpodobně nevšimne. Proč tedy jen v případě, když budu kritizovat judaismus? Je snad kritika judaismu v něčem horší než kritika islámu, budhismu, křesťanství, bráhmanismu, new age nebo indoevropské náboženské tradice?
Bič jménem „hate speech“
Stejně jako v případě pojmu „rasismus“ dochází dnes i u antisemitismu k velmi volnému a vágnímu výkladu, který umožňuje dostat pod tuto nálepku prakticky cokoli. Kdyby si LPA vytyčila za cíl sledovat akce skutečně cílené proti židovskému etniku, jako je třeba vyhrožování představitelům židovských obcí, ničení židovských náhrobků (pokud by nešlo o klasický vandalismus) nebo fyzické útoky na Židy (s postupující muslimskou imigrací se toho můžeme dokonce i dočkat), neměl bych jediné slovo proti. Ať se dívám, jak chci, těch antisemitů zde opravdu mnoho nevidím. Výjimku snad tvoří neonacistické spektrum, které je však výborně podchyceno bezpečnostními složkami a až na pár lokálních provokací od nich podle mého výraznější nebezpečí nehrozí. Před několika lety například Národní odpor uspořádal pochodňový průvod skrz Staré Město pražské – u takových akcí s jejich monitorováním a bojem proti nim souhlasím a nemám výhrad.
Obávám se, že bič „antisemitismu“ a „rasismu“, bude používán, tak jako v případě Anti-Defamation League, Ligou proti antisemitismu vůči všem, kteří se z nějakého důvodu znelíbí, dají příliš najevo různé antipokrokářské postoje, projeví příliš velkou snahu ve zkoumání určitých oblastí historie 2. světové války (a nemyslím tím popírání holocaustu), nebo vyjádří nesouhlas s politikou státu Izrael. Vyjmenované postoje jsou naprosto legitimní, nicméně dnes bohužel není radno o nich příliš mluvit.
Takových náznaků se v mediální a politické sféře dá najít jistě řada. I v českém prostředí. Loni touhle dobou například proběhla na stránkách MF Dnes polemika mezi Michalem Semínem a spisovatelem Benjaminem Kurasem. Michal Semín korektně a věcně poukazoval na jisté pasáže Talmudu, které nadřazují Židy nad ostatní, hovoří o nežidech jako o „zvířatech“, Kuras se však ve své odpovědi uchýlil k osobním útokům, vinil Semína z „nedostatku pokory“, nemluvil k věci, ovšem argumentoval „tisíciletým křesťanským antisemitismem“. Pro Kurase je například antisemitismem i kritika izraelské politiky vůči Palestincům, česko-židovský spisovatel dále vytýká „světoznámému autorovi románu Sophiina volba“ jeho údajné neuznávání Izraele. Až na to, že Kuras si autora díla plete. Hovoří o Josteinu Gaardnerovi, zatímco Sophiinu volbu napsal William Styron. Splést se jistě může každý, ale záměna autorů u jednoho ze stěžejních literárních děl čerpajících z válečných událostí a mimo jiné pojednávajícího o osudu polských Židů je ze strany židovského spisovatele mrzutá o to víc.
Server Eretz.cz například kritizoval reakce českých obchodníků, které okradl rusko-židovský podnikatel, když dotyční měli prohlásit že je „okradli Židi“. To je snad antisemitismus? Vždyť řekli jen pravdu. Byl podvodník zmíněného původu? Byl. Prosté konstatování věci, žádná nenávist v tom skrytá není.Stejné, jako kdyby v případě německých lapků prohlásili „okradli nás Němčouři“.
Taktéž názor, že se Izrael chová na palestinských územích okupantsky, že některé války Izraele nebyly vedeny právem nebo odsouzení sionismu (to koneckonců provedla i OSN), to všechno je různými „ligami“ nazýváno antisemitismem. Neříkám, že ten či onen postoj je apriori správný nebo špatný, ale chceme-li se nazývat svobodnou společností, měli bychom diskutovat a ne určitá témata, či spíše názory na ně vylučovat. Svoboda slova buď je, nebo není. Nic mezi tím.
Pryč s názorovou cenzurou
Koneckonců, do takové velmi široké a dosti vágní škatulky by se mohli vejít i takoví literáti, politici a intelektuálové, kteří vystupují kriticky vůči Izraeli, napadají sionismus nebo dokonce „revidují“ otázku holocaustu, a přitom by tak měli být sami proti sobě. Lidé jako Noam Chomsky nebo Norman Finkelstein jsou jasně židovského původu. Hlásají přitom věci, které, jak jsme si na předešlých řádcích ukázali, jsou minimálně podezřelé z „antisemitismu“. Jak může být Semita antisemitou?
Nejenom „antisemitismem“ však Liga proti antisemitismu bude živa. Ani ne dva měsíce po svém založení již o sobě dala vědět. Připojila se k organizacím, které podaly trestní oznámení na starostku Ostravy-Mariánských hor Lianu Janáčkovou pro údajné rasistické výroky na adresu Romů. Pokud bude podobné obviňování z „rasismu“ probíhat takto na základě dodaných nahrávek, vět překroucených nebo vytržených z kontextu, máme se na co těšit. Slovníky významů slov, odvolávání se sebeznámější osobnosti či vytříbená argumentace nám nepomůže. Neboť co je (co bude) „rasistické“, to určuje Liga proti antisemitismu. Podíváme-li se na zakládací listinu, na jména těch osobností českého kulturního establishmentu, „které to s námi myslí dobře“, stejně jako na jména vysokoškolských pedagogů, kteří v tisku spílají českému národu do „hrozných rasistů“ a hrozí odpůrcům světlých multikulturních zítřků, dobrou náladu nám to jistě nepřidá.
Mám dojem, že Liga proti antisemitismu jen používá název evokující dobré úmysly. Ve skutečnosti jde jen o další orwellovštinu, organizaci „bojující za svobodu“ co možná největším znesvobodněním mediálního prostředí a prostředí intelektuální diskuse, stejně jako snahou „lexikálně očistit“ slovní zásobu „plnou stereotypů“ a nasměrovat tápající a předsudky zahlcenou společnosti správným multi-všechno směrem. Nepomůže ani Židům, ani diskriminovaným osobám. Zaseje jen další nevraživost a bude se podílet na vytváření klimatu tyranie všudypřítomné politické korektnosti. Bude se snažit řešit problémy, které sama zasadí, v horším případě ty, které neexistují. Ostatně, to je poslání podobných organizací. To by si měli uvědomit nejenom „prostí“ občané, ale i političtí aktivisté (nezřídka se nazývající dokonce i konzervativci), kteří se předhánějí ve snaze ukázat „vlídnou tvář”. Ligu proti antisemitismu nenakormidlují správným směrem, obávám se, že ona spíš rychle vykormidluje je.
Vytváření atmosféry „společnosti plné nenávisti“ (ať už rasistické nebo antisemitské) nikomu nepomůže. Ani většinové společnosti, ani utiskovaným (domněle či skutečně) menšinám. Židovské utrpení, stejně jako jiných menšin za druhé světové války, bylo obrovské, je proto pochopitelné, že na každý podnět, který z jejich pohledu byť jen vzdáleně směřuje vůči nim mohou reagovat podrážděně. Nic z toho však nikoho neospravedlňuje k uzurpování si práva rozhodovat, jaký názor je či není správný nebo se pod dojmem „ohrožení“ snažit vymanévrovávat a diskreditovat lidi, jejichž názory se mi nelíbí. Ano svobodě, ne aktivistickým ligám!
Vyšlo v Národní myšlence 39/2007
