... a móda korektního názoru

Na ČT24 připomněla veřejnoprávní televize výročí projevu Miloše Jakeše na Červeném hrádku na Plzeňsku v roce 1989. V podstatě interní rozhovor a projev tehdy nejvyššího představitele strany a státu tehdy unikl na veřejnost a pobavil statisíce lidí.

Nejsem příznivec černobílých názorů a také tzv. korektních názorů, které obecně zrovna sdílí většina veřejnosti či většina skupin, které mají vliv na veřejné mínění. Ani v současnosti, ani v minulosti neexistuje absolutní zlo a absolutní dobro. I když právě k těmto extrémům sdělovací prostředky často sklouzávají. Je také pravda, že lidé mají toto dělení rádi a v rámci složitosti současného života je každé zjednodušení vítáno.

Tento pohled je uplatňován i k již historickému projevu Miloše Jakeše. I v dnešní době by měl být náhled na tuto osobnost a napadaný projev na Červeném hrádku objektivnější. Je také třeba hodnocení vztahovat ke konkrétní, historické době. V tehdejších časech byli vysocí představitelé strany a státu, jak se tehdy říkalo, vnímáni jako nedotknutelní lidé. Na obrazovkách se objevovali s připravenými projevy, v připravených situacích a ač tehdejší projevy zněly jako fráze, měly často také určitou standardní úroveň. Oficiální obrázky tak ukazovaly představitele státu jako uvážlivé, moudré politiky, a jakousi elitu strany elitních občanů.

V daných souvislostech se jevil projev Miloše Jakeše a následná diskuse se straníky jako něco napatřičného, směšného a něco, co lidé tehdy neměli vůbec možnost při tehdejší cenzuře vidět. Tento kontrast byl tak zásadní, že nahrávka sehrála takovou historickou úlohu jakou skutečně sehrála.

Pokud se na tuto věc díváme současnýma očima, s odstupem mnoha let, měli bychom být při hodnocení objektivnější a uvážlivější. Projev Miloše Jakeše byl určitým interním a dá se říci neformálním projevem. Neformální byla i následná diskuse. Miloš Jakeš se tak stylizoval do určité role politika z lidu, který také lidově mluví, což pro něj bylo i přirozené. Ač to může znít zvláštně, dobrého politika či ekonoma nedělá jen kvalitní projev, ale hlavně odborné schopnosti či charakter. Máme určitě mnoho neviditelných politiků, kteří udělají mnohem více práce a mají větší vliv, než mnoho mediálně aktivních politiků. Svým způsobem byl brilantním řečníkem i Adolf Hitler či Josef Stalin, dobré a charakterní politiky to z nich však neudělalo.

Můžeme srovnávat i s dnešní skutečností. Pokud pomineme na veřejnost směřované projevy či exhibice ve sněmovně, pak si nemusíme dělat iluze, že mnoho současných politiků mluví o moc lépe než tehdy Miloš Jakeš. Jako důkaz si můžeme připomenout uniklý rozhovor bývalého premiéra Rusnoka k pohřbu Nelsona Mandely nebo různé uniklé odposlechy politiků, kde se to hemží sprostými slovy, zmatkem... ééé, ééé. Rozdíl oproti Jakešovým výrazům moc nevidím.

Během kritiky spíše formy Jakešovo projevu však často uniká skutečný obsah, resp. média se nevěnují pasážím, které byly v dané době poměrně nezvyklé a dá se říci i odvážné a nekonformní. Když projev po létech poslouchám, říkám si, že ten Jakeš měl v mnoha věcech v tu dobu i pravdu. Mohli jsme se tak dozvědět, že komunistická strana či její nejvyšší přestavitelé si uvědomovali problémy tehdejšího hospodářství a přicházeli s návrhy, jak systém měnit a uvolňovat. Proč kritizovat Jakešovo přirovnání a příklad vesnické hospody, kterou stát dotuje, aby mohla na vesnici fungovat, když ji může dát hospodskému, který může začít podnikat a zemi to nic stát nebude. To by se samozřejmě aplikovalo i na další okruhy ekonomiky. Opět to chápejme z pohledu politika KSČ, který - ať už z vlastního přesvědčení nebo z nařízení ze Sovětského svazu - musí provádět nějaké reformy. Nic to však nemění na tom, že reformy byly potřebné a vítané.

Kdyby tyto reformy a uvolňování přišly například již v sedmdesátých letech, přispěly by ke zkvalitnění života lidí a k určitému rozvoji socialistické ekonomiky, lepší nabídky služeb a zboží, lepšího zásobování, odstranění podpultového prodeje apod., byly by bezesporu vítány i ze strany široké veřejnosti. Bohužel přišly pozdě. Nic na tom nemění fakt, že nemám důvod kritizovat někoho, kdo se snažil tyto změny prosazovat a o těchto problémech mluvil.

Stejný pragmatický postoj je také vidět z přístupu k disidentům a k obecné veřejnosti. Opět je musíme vnímat v kontextu doby, fungování bezpečnostního a represivního aparátu a režimu, který zde fungoval. Opět se jednalo o určitý posun oproti minulosti. Nemůžu nakonec ani vyčítat Jakešovi, že kriticky hodnotil ekonomiku i fungování státu, byť to zjevně nechtěl říkat široké veřejnosti.

To, o čem zde píšu, lze ilustrovat i příkladem Gorbačovovy perestrojky. Ve své době se jednalo o přelomové reformy a demokratizaci státu. Velká část občanů nejen SSSR, ale i ostatních socialistický států k tomuto politikovi a jeho reformám vzhlížela s velkými nadějemi. Lidé se prostě těšili ze změn. Každá změna v tehdejší strohé době byla vítaná. A to tím spíše, když měla směřovat ke zlepšení života občanů. Jaké je hodnocení nepovedených reforem po letech? Zatímco přímo v Rusku lidé z většiny Gorbačova a jeho reformy odsuzují, v České republice a dalších bývalých satelitech jsou tento politik a jeho reformy chváleni. Nakonec si uvědomujeme, že nebýt Gorbačova, nemohlo dojít k pádu komunismu, a to nejen v Československu. Zásadním prvkem pádu komunismu nebyli disidenti či tlak západních států, ale především reformy shora v SSSR, které nakonec neplánovaně vedly k zániku této supervelmoci. I na tomto příkladu je vidět, jak může být nějaká snaha hodnocena úplně jinak ve své době a jinak po mnoha letech, kdy se již stala historií.

Miloš Jakeš nebyl žádný ďábel ani ztělesnění absolutního zla. Byl to člověk, který se ujal role "reformátora" nadiktované ze SSSR a který se pak snažil upřímně tuto reformu socialistického hospodářství prosazovat. Že to dělal neobratně a nešikovně, nemění nic na tom, že kdyby se historie ubírala trochu jiným směrem, byly bychom i za to málo reforem určitě rádi.

www.ProfiPravnik.cz
www.BankovniPoplatky.com