Příznivci všech sexuálně poněkud „netradičních“ jedinců, tedy tak zvaných LGBT, začínají být pěkně oprsklí.

K této otázce vyšel v celkem rozumné tiskovině, MF Dnes, neuvěřitelně drzý, ba dá se říci vůči více než devadesátiprocentní většině obyvatel sprostý článek o pochodu Prague Pride. A o jeho údajných „nepřátelích“. Vyplodil ho jistý Vladimír Volák, moderátor iDnes.tv. Přesně podle staré bolševické písně „Kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí z cesty svést…“, což je část citátu z hesla Klementa Gottwalda v roce 1948.

Článek pana Voláka má název „Pokrytectví odpůrců duhového průvodu“.

Ze všeho nejvíc celý text a autorův způsob myšlení připomíná bolševiky, kteří byli arogantně přesvědčeni, že jejich pravda je ta jediná - a kdo je proti, „toho Strana smete“. V některých částech se Volákův text dokonce blíží arogancí a zpupností tónu nacistických kulturträgerů. Ale popořadě:

1) Cituji Voláka: „Také vám rozum nebere, když hodnoty tradiční rodiny hlasitě obhajují rozvedení politici nebo bezdětní preláti? Ať si každý střídá partnerky dle libosti, ať si dodržuje středověký celibát. Když si ale někdo neumí sjednat pořádek ve své ložnici nebo neudrží na uzdě zástupy pedofilních smilníků oděných do černého, ať svými vysněnými tužbami o ideálním partnerském soužití neotravuje moderní ateistickou společnost.

No, jen bych agitátorovi panu Volákovi připomenul, že rozpad dvojic homosexuálů a leseb je několikanásobně větší než u heterosexuálních párů, jak dokládají statistiky. (Založeno na článku doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc., přednosty Sexuologického ústavu 1. LF a VFN.)

Obdobné je to u lesbiček, viz pořad Partnerské vztahy gayů a lesbiček na ČT. Mimochodem, jak dokládají vědecké práce týkající se homosexuality, hlavně v lesbických vztazích je silně zastoupena a obratně skrývaná pedofilie. Neboť těsné kontakty žen s dětmi jsou společností většinou tolerovány. Dokumenty dokládají, že například ve Francii 19. století byly dost časté vybrané „dámské společnosti“, kam docházela nezletilá děvčata. Obecně se ví, že takzvaný Ženský mírový tábor v Greenham Common (1981) a zvláště jeho část zvaná „Zelená brána“, kam měli muži zakázaný přístup, byl „školícím střediskem“ mladých děvčat v tzv. lesbické lásce.

Jinak poučování o tom, kdo má nebo smí obhajovat to nebo ono stanovisko a že o připuštění k diskuzi rozhoduje „uvědomělá část společnosti“, to známe. Nejvíce z padesátých let. Tehdy soudruhům také „hlava nebrala“, že by o ekonomice mohli mluvit i zastánci jiného než tvrdě bolševického systému. Který u nás zlikvidoval jak sedláky, tak řemeslníky, ačkoli v Polsku, NDR a Maďarsku mohl být socialismus i s holiči a řezníky. A dneska mladý propagátor a zastánce LGBT chce rozhodovat, kdo bude smět diskutovat o vývoji pohlavních vztahů a výchovy dětí ve společnosti.

Mimořádně odporné je jeho tvrzení o „zástupech pedofilních smilníků oděných do černého“ (tedy kněží), kteří brání rozvoji myšlenek a cílů hnutí LGTB. To je skutečně nechutné. Soudruh Kopecký, přední ideolog a propagandista KSČ v padesátých letech a známý lotr a vrah od psacího stolu, který poslal do lágrů a na smrt mnoho kněží a řádových sester, by zatleskal. Také nacisté nenáviděli katolíky: rukou nacistických vrahů zemřelo na čtyři tisíce katolických duchovních z celé Evropy. U nás je znám případ kardinála Trochty.

Ostatně sám údajný „komentátor“ iDnes.tv - když už se předvádí jako nevzdělaný agresivní fanatik - by si mohl něco přečíst o církvi a totalitě. Např. v MfD, v příspěvku od historika Pavla Suka „Zjevení u svatého Vavřinečka“.

V této části svého článku autor pěkně naskakuje na nacistickou, dnes neomarxistickou a také muslimskými penězi futrovanou protikatolickou a obecně protievropskou propagandu. A jestli je vzorem pro „moderní ateistickou společnost“ representovanou panem Volákem slovník a myšlenky bolševiků a nacistů, to se mají naše děti na co těšit.

K tomu bych jen dodal jeden starý židovský vtip:

Přijde moderní židovský mladík za rabínem a povídá: „Rabi, já jsem moderní, já jsem se stal ateistou!“
„A četl jsi Bibli? Tedy Starý zákon?“ ptá se rabín.
„Ne, na co?!“ hrdě odpovídá mladík.
„A Nový zákon jsi četl?“ ptá se dále rabín.
„Na co, takové zaostalé žvásty,“ vykřikne mládenec.
„No, tak to nejsi žádný ateista. To jsi docela obyčejný nevzdělaný hlupák,“ uzavře diskuzi rabín.

2) Cituji opět Voláka: „Duhový průvod letos zmokl. Zřejmě nebyl kvůli dešti tak početný, jak se čekalo. Možná pláštěnky a deštníky zakryly provokativní kostýmky a účastníci se vinou chladnějšího počasí neodhalovali jako dříve. Přišly pěkné holky, pohlední kluci, jejich mámy, tátové, babičky, dědečkové i kamarádi.

No, pravda je spíše ta, že ty „mámy, tátové, babičky, dědečkové i kamarádi“ členů pochodu LGBT se letos nějak moc nedostavili. Ono se nějak dostavuje k téhle dosti nechutné parádě stále méně a méně příznivců. Jestli to není také tím, že skuteční běžní gayové a lesby se za tenhle cirkus tak trochu už stydí. A nechtějí mít s „politickými buznami a lesbami“ nic společného. Tak mi to alespoň řekl jeden z gayů, kterého znám už desítky let.

3) Volákovy věty „A světe, div se, vedle svých homosexuálních mamin a taťků cupitaly i malé duhové ratolesti, děti stejnopohlavních párů. Všiml si malých potomků gayů a leseb prezident Zeman?“ ukazují lživost takovéto propagandy.

Vážený autore, gayové a lesby spolu nemohou mít žádné potomky, víme? U vás ve škole jste neměli biologii? Potomci gayů a leseb nejsou jejich skutečné děti, ale jsou výsledkem machinace, využívání cizích děloh, cizích spermat, cizích vajíček atd. Jedině z heterosexuálníhospojeníspermie a vajíčka téměř vždy dvou jiných jedinců, něž je „rodičovský“ homosexuální anebo lesbický pár, může vzniknout nový jedinec! Jde tedy o heterosexuální spojení. Dvě spermie, ani dvě ženská vajíčka se spolu nikdy nespojí, aby vzniklo dítě. To už příroda zařídila. Takže vyrobené anebo jinak získané dítě není potomkem lesbického ani homosexuálního páru. Maximálně jeho jedné poloviny. K druhé osobě nemá to nebohé dítě žádný genetický ani tělesný vztah. Který se, jak známo, týká u potomků jak osobních vlastností, tak duševních předpokladů, dále dědičného talentu přenášeného heterosexuálním pohlavním stykem, ale také dědičných chorob.

Vychvalovaná adopce dítěte , které je v 95 % heterosexuální, homosexuálním anebo lesbickým párem je v podstatě duševním a morálním zločinem na tom dítěti. Bude žít od malička v prostředí, kam svým založením nepatří, které jej bude duševně týrat. Jeho mozek a jeho geny na něj budou neustále křičet, že žije na špatném místě s lidmi, kteří mají podle jeho sexuálního a morálního zakotvení nenormální, ba dokonce zvrácený přístup k životu a sexu. Děti sledují své rodiče prakticky od svého narození a porovnávají svůj duševní svět s duševním světem rodičů. Kéž by si chtěl pan Volák (a jeho přátelé z LGTB) něco přečíst od jistého pana Freuda, který nás o sexu a tím také o rodině mnohé naučil. Klasikové moderního českého humoru, pánové Skoumal a Vodňanský, to vystihli geniální zkratkou: „Freude, Freude, vždycky na tě dojde.“ Odborně se tomu vědeckému přístupu říká psychoanalýza. Systém má několik větví, z nichž nejvýznamnější je pudová teorie (libido, vývojová stadia libida, narcismus, pud smrti), tzv. první topika (přání, výklad snů, oidipovský komplex, nevědomí, předvědomí, vědomí) a tzv. druhá topika (ego, superego a id). To autor asi nikdy neslyšel, co? No a celá ta parta LGTB tohle zuřivě popírá…

Jenže on to byl žid, ten Sigismund Šlomo Freud, ten lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. A židy nemají pokrokáři celého světa rádi, že?!

Prostě, přes veškeré ideologické kličky a právnické finty dva gayové nebo dvě lesby spolu nikdy žádné dítě mít nemohou. Děcka, která vedli s sebou v Prague Pride, jsou vlastně „odcizené děti“. Či „výrobky na zakázku totálních egoistů“. To nejsou jejich děti, víme? A podle toho to také dopadne. Příroda se nedá obelhat, i kdyby se jí za pomoci pomatenců, neomarxistů zvaných „západní liberálové“, různých sexuálních vyšinutců a pošuků a úchylů sdružených v LGBT a s pomocí podlézavých medií snažili uplatit všichni miliardáři světa.

4) Cituji dále: Partička bílých heterosexuálních mužů a žen se může donekonečna scházet a kritizovat upadající morálku. Mohou si hrát pokrytecky na zásadové vlastence a pohoršovat se nad „holými“ zadky.

Označovat většinu obyvatelstva Evropy rasisticky za „partičku bílých heterosexuálů“, to je žvanění opsané od levice, hlavně z USA, kde už se část národa úplně zbláznila. Osobně patřím do kategorie „bílých heterosexuálních mužů a žen“ a jsem přesvědčen, že je to směr civilizace a kultury, která doposud dokázala na světě nejvíce úspěchů. Však ji také nově nastupující anebo na světovou scénu se vracející kultury a národy – Čína, Japonsko, Indie - napodobují a upravují podle svých tradic. Civilizovaná část světa se tak či onak přiklání k myšlence, že křesťanský Bůh bere na svá bedra hříchy všech tvorů a učí nás soucitu, lásce a porozumění. A že bychom se měli chovat doma i ve světě podle Desatera. Ale to je asi na autora toho článku moc složitá myšlenka….

Ovšem, pane komentátore, ani ta láska a porozumění nejsou nekonečné. A vítězství totality – ať nacistické, bolševické či lesbicko-homosexuální, tedy tzv. „pokrokářské“ - je a vždy bylo jen dočasné. Věřte mi.

Takových hlasatelů „nových pořádků“ a milovníků totality a ovládání lidu a státu jsem za svůj život zažil několik. Vždy pobláznili část lidí, ublížili tisícům jedinců, napáchali množství škod a pak se ztratili jako smrad. Čímž vlastně vždy jsou.

My tady jsme už po staletí celkem tolerantní národ. Přestaňte žvanit o tom, že „že teprve nastupující generace jsou velmi tolerantní a otevřené“. Tím se jen snažíte veřejnosti i sami sobě nalhat, že momentálně poblázněná část duševně pomatené mládeže vám trvale půjde na ruku.

Nepůjde, jen co prohlédne, co jste zač. A to bude nejpozději, až ty takzvané děti leseb a gayů začnou brát rozum.

Pak dojde na slavnou Freudovu větu (z 15. října 1897), kterou napsal po smrti svého otce:

„Vzešla ve mně myšlenka, která má obecnou hodnotu. I u sebe jsem objevil zamilovanost do matky a žárlivost vůči otci, a považuji je dnes za obecný zážitek raného dětství. (…) Pokud tomu tak je, pochopí člověk strhující moc Krále Oidipa. (…) Každý z posluchačů byl jednou v zárodku a ve fantazii takovým Oidipem a před splněním přání, které je tu proměněno ve skutečnost, pociťuje každý hrůzu.“

Až si „jejich dětičky“ uvědomí své „jáství“ (jáství je zkušenost uvědomování si sebe sama, svého já, tedy souhrn poznatků, které máme o svém vnímání, emocích, myšlení), začnou křičet na své LGTB „politické“ pseudorodiče a ptát se: „Kdo je vlastně můj táta. Kdo je moje máma? Kde jsou? Co je to za lidi? Kdo jsem vlastně já? Vy jste si mě vlastně jen jako hračku pro sebe nechali vyrobit? Proč jste to udělali? Kdo vám dovolil sebrat mi skutečnou maminku či tatínka! Proč vy dva/dvě lezete spolu do postele a předstíráte že je to to nejlepší, když 95 % lidí je v posteli s opačným pohlavím? Proč jste mi, vy dva šmejdi, zničili život?!“

A to se pak budou ti „výrobci“ dětiček pro svůj plezír, ti neuvěřitelní samolibí egoisté divit. Dítě není hračka ani pokusný králík. Dítě má svá práva, právo znát svého skutečného otce a skutečnou matku. Má právo znát své předky a pravdu o svém zrození. Má právo žít v rodině.

Vše ostatní je nelidský ideologický zločin.