Je zapotřebí změnit řád maturitních zkoušek?

Vídeň - 21. ledna L.P. 1908 - audienční sál Ministerstva kultu a vyučování, osmá hodina ráno.

Schází se zde asi osmdesát pozvaných školních radů, ředitelů, profesorů, zástupců školní správy (žádná dáma) a dalších pedagogických kapacit, aby jako poradní sbor ministra zhodnotili výsledky mimořádné enquete, kterou ministerstvo rozeslalo všem zúčastněným institucím, úřadům, prestižním školám a akademickým místům, a ve které měly být zodpovězeny následující otázky:

1) Jak dalece je žádoucí reforma středních škol? (šlo o gymnázia a reálky)

2) Je zapotřebí nový typ střední školy?

3) Je zapotřebí změnit řád maturitních zkoušek?

4) Jak se bránit povážlivému návalu na střední školy?

5) Je žádoucí, aby byl změněn způsob zkoušení,

klasifikování, a aby byla zavedena výchovná praxe?

6) Je nutno rozmnožit tělesná cvičení?

Podle zastánců všeobecného pokroku, který se v mocnářství prosazoval čím dál, tím víc a rychleji, bylo na úseku vzdělávání opravdu co reformovat. Na gymnáziích byla výuka stále prováděna podle organizačního řádu z roku 1849. Tehdejší ministr kultu a vyučování, hrabě Lev Thun (1811 - 1888), prozíravě přidal k šesti třídám gymnázia ještě třídu sedmou a osmou (patřily předtím k univerzitě jako nejnižší ročníky s názvy Logika a Fyzika), dále taky prosadil, aby na gymnáziích učili jednotlivé předměty odborní učitelé (dříve učitel učil ve třídě všecky předměty kromě náboženské výchovy a postupoval se třídou až k maturitě), a taky přiřadil větší závažnost předmětům matematicko-přírodovědeckým. Studium na reálce bylo podle Thuna zaměřeno praktičtěji, avšak absolvent byl oprávněn pouze k vysokoškolskému vzdělání na technice (humanitní obor na univerzitě mohl absolvent reálky studovat po složení doplňovací maturity, ke které směl přistoupit až po jednoroční lhůtě, kdežto gymnazista hned po maturitě se mohl přihlásit na kteroukoliv vysokou školu).

Výsledek shora uvedené ministerské porady z 21. - 25. ledna 1908 byl odrazem nových světových reálií v chemii, elektrotechnice, biologii, fyziologii, ale také reflexí rozvoje literatury a výtvarného umění. Objevitelé, vynálezci a spisovatelé začali dostávat Nobelovy ceny (např. Roentgen, P. a M. Curieovi, Pavlov, Sienkiewicz, Kipling), průmyslová revoluce byla v plném rozmachu.

Jaké změny byly navrženy pro rakousko-uherské střední školství (v tzv. předlitavské části císařství) lze nejnázorněji doložit u shora zmíněné anketní otázky číslo tři.

Při maturitní písemné zkoušce podle reformního řádu ze dne 29.února 1908 (č.j.10.051) žák českého gymnázia během tří dnů měl napsat 3 písemné práce: z českého jazyka (3 volitelná témata, přiměřená výši všeobecného vzdělání, které je dlužno osvědčiti, na písemku vyhraženo 5 hodin), překlad z latiny do češtiny (max. 40 řádek latinského textu; 3 hodiny), překlad z klasické řečtiny do češtiny (max. 40 řádek řeckého textu nebo veršů; 3 hodiny).

U abiturientů české reálky se předpokládalo, že zvládnou kromě písemky z vyučovacího jazyku překlad z češtiny do němčiny (němčina byla povinná) a překlad z francouzštiny do češtiny.

Dřívější písemná práce z matematiky na reálkách podle nového organizačního řádu odpadla úplně. Oficiální důvod nebyl uváděn, ale všeobecně se vědělo, že centrálně zadávané příklady měly často velmi obtížné řešení, takže maturitní dozor mnohde toleroval opisování.

Stojí za pozornost reformní ustanovení, podle kterého maturant přistupující k ústní maturitě na gymnáziu nesměl vědět, jak byly jeho písemné práce z latiny a z řečtiny ohodnoceny. Byla-li jeho písemka z latiny lépe ohodnocena než písemka z řečtiny, maturoval jenom z latiny (a obráceně). Pokud byly obě písemky ohodnoceny stejnou známkou, mohl si sám zvolit latinu nebo řečtinu k ústní zkoušce. Jestliže byla písemka hodnocena jako nedostatečná, z téhož jazyku musel skládat ústní maturitu.

Při ústní maturitní zkoušce byla kladeny též otázky z dějepisu a zeměpisu, ale týkaly se pouze učebního rozsahu z osmého ročníku (oktávy), to znamená zeměpis a dějepis Rakousko-Uherska.

Podle nového maturitního řádu se obecně měly vyloučit otázky, týkající se podrobností a jednotlivostí, které jsou jen věcí paměti a nikoliv zralého úsudku. Zkouška má mít ráz rozmluvy a má se obracet jen k věcem důležitým. Na závěr se zdůrazňuje zásada, že maturita má být vážnějším, slavnostnějším zakončením středoškolského studia v duchu opravdové humanity. Žák, který jen poněkud svědomitě pracoval, nemusí s obavou a úzkostí této zkoušce hleděti vstříc.

Z článku: Čeněk Strouhal: Mozaika X / Časopis pro pěstování matematiky a fyziky, roč. 37; (1908)
Podle: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, roč. 56, (2011) č.1 a č.2 .

petrkersch@karneval.cz