Ve veřejnosti přetrvává názor, že zastavení vyšetřování obvinění Jiřího Čunka z převzetí úplatku bylo zásahem do nezávislost státních zástupců, šlo o záchranu politika před projednání jeho případu před soudem, čehož se měl obviněný v zájmu očištění svého jména domáhat. Tento názor hlásají dokonce i lidé právnicky vzdělaní. Předpokládají, že právnicky nevzdělaná veřejnost neví, že nikdo, ani senátor, poslanec či ministr není legitimován k tomu, aby jako obviněný posuzoval skutečnost, zda půjde nebo nepůjde jeho trestní věc k soudu. Je-li obviněný zbaven obvinění státním zástupcem, má to větší váhu než je-li zbaven obvinění soudem. V pochybnostech státní žalobce žaluje, zatímco soud osvobozuje. V případě senátora Čunka nikdo z odborné veřejnosti nezmínil, že by státní zástupce JUDr. Salichov, který zastavil Čunkovo trestní stíhání, jakkoliv pochybil.

V souvislosti s názorem, že se senátor Jiří Čunek měl domáhat očištění před soudem, je nutné odkázat na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR (srov. II. ÚS 361/96, U 5/7 SbNU 343, sp. zn. I. ÚS 84/99, U 29/14 SbNU 291, aj.), kdy dle právního názoru ÚS je to pouze stát, který svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, kdo jej spáchal, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby byl někdo trestně stíhán, respektive aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, zákonná pravidla nestanoví, natož aby takový požadavek byl chráněn na ústavní úrovni.

Výše uvedený závěr lze rozvést jednak v tom směru, že v souladu s ústavním pořádkem nikdo nedisponuje oprávněním, aby byl sám trestně stíhán, což ostatně odpovídá v širším smyslu i zásadě nemo tenetur se ipsum accusare. Pokud státní zástupce nedospěl k závěru, že se obviněný dopustil trestného činu, dostal by se obviněný do poněkud schizofrenní situace, pokud by byl nucen k podání obžaloby, jež takový závěr předpokládá, aby se obviněný mohl "očistit" v řízení před soudem.

Dále lze výše uvedený závěr rozvést také v tom směru, že státní zástupce je orgánem státu, který jediný je aktivně legitimován k zahájení trestního řízení před soudem (podat obžalobu). S ohledem na tuto kompetenci je to tedy státní zástupce, kdo je povinen rozhodnout o tom, zda byl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal. Jinak si nelze vykládat kompetenci státního zástupce k podání obžaloby podle § 176 odst. 1 trestního řádu. Lze tedy uzavřít, že pouze státnímu zástupci je svěřena kompetence, aby efektivně a legitimně v průběhu přípravného řízení či na jeho konci posoudil, zda se obviněný dopustil trestného činu či nikoliv. Obviněný tedy nemá zákonnou možnost se domáhat toho, aby byl obžalován proti vůli státního zástupce. Jedinou možností by snad bylo přiznat se k něčemu, co nespáchal, aby na něj byla státním zástupcem podána obžaloba. Pak již ovšem bude velice těžké se u soudu "očistit" a zbavit viny, když se obviněný k trestnému činu doznal.

V souladu s výše uvedeným názorem ústavního soudu proto zcela legitimně státní zástupce rozhodl o zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka, protože dospěl po rozsáhlém dokazování k závěru, že skutek, pro který byl trestně stíhán, se nikdy nestal.

Závěr státního zastupitelství v Jihlavě, které trestní stíhání zastavilo, je zcela v souladu se závěry:

- Obvodního zastupitelství pro Prahu 1, které v usnesení ze dne 17.8.2009 pod č.j. 1 ZT 191/2008-242 dospělo k závěru, že korunní svědkyně Marcela Urbanová měla do procesu trestního řízení proti Jiřímu Čunkovi být vmanipulována, tento neměla v úmyslu ani iniciovat a ocitla se v něm pravděpodobně díky nejasné roli svého tehdejšího právního zástupce JUDr. Jiřího Nováka a nestandardnímu postupu policejního orgánu v počátcích zahájení trestního řízení. Mimo to především dospělo pražské státní zastupitelství k závěru, že svědkyně Marcela Urbanová v trestním řízení vedeném proti Jiřímu Čunkovi uváděla před orgány činnými v trestním řízení nepravdivé skutečnosti o okolnostech, které měly podstatný význam pro rozhodnutí. Ústavní stížnost Marcely Urbanové byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 1.4.2010 sp.zn. II. ÚS 2942/09 (dostupné v databázi NALUS na www.concourt.cz). Za pozornost stojí zvláště bod 9 tohoto usnesení, kde ÚS jasně konstatuje, že státní zástupkyně obou stupňů dostály svým povinnostem kladeným na ně právním řádem obecně a ústavním pořádkem zvláště.

- revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 8.6.2010 č. 38/06/2010 (dostupný na http://www.cunek.info), objednaného

- Ministerstvem spravedlnosti, dle kterého je revidovaný posudek konzistentní pouze v chybách a v porušování základních oceňovacích principů a dále že není jen zmatenou a nesystémovou snůškou informací, které byly v naprosté většině pro zpracování posudku zbytečné, ukazující na slabou ekonomickou erudici zpracovatele, ale zpracovatel se zde dopustil natolik závažných chyb, že je nepředstavitelné, že by byly provedeny nezáměrně.

- V neposlední řadě je neustále laickou i odbornou veřejností zpochybňována zákonnost delegace trestní věci z působnosti OSZ v Přerově do působnosti OSZ v Jihlavě. Přitom zákonnost či nezákonnost tohoto postupu NSZ pod vedením JUDr. Vesecké byla vyřešena již v roce 2009, a to rozsudkem NS ČR, vydaným ve věci stížnosti pro porušení zákona v kauze Jiřího Čunka podané jak v jeho prospěch, tak i neprospěch.

NS ČR 1.10.2009 pod sp. zn. 4 Tz 69/2009 (rozsudek dostupný na http://www.nsoud.cz) pravomocně rozhodl, že zákon byl v kauze Čunek porušen, ovšem právě a pouze v neprospěch Jiřího Čunka. V předmětném rozsudku NS ČR je mimo jiné výslovně uvedeno:

že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 27. 2. 2007, č.j. 1 ZT 37/2007-131, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Jiřího Čunka a proto NS ČR napadené usnesení bez dalšího zrušil,

• a navíc, že zjištěný nezákonný stav byl napraven rozhodnutím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství o delegaci (do působnosti OSZ Jihlavy), tj. nastolení zákonného procesního stavu obnovením dozoru státního zástupce nad zákonností v přípravném řízení, jakož i usnesením o zastavení trestního stíhání, kdy bylo de facto rozhodnuto i o stížnostech proti usnesením o zahájení trestního stíhání, takže ani dalšího rozhodování v této trestní věci nebylo třeba.

Trestní věc se tak přeci jen před nezávislý a nestranný soud dostala, a to dokonce před soud, jenž stojí na samém vrcholku soustavy obecných soudů v ČR. Rozsudkem NS ČR je tak na jisto dáno, že v žádném případě nedošlo k nezákonnému zásahu do vyšetřování kauzy Jiřího Čunka v jeho prospěch, že postup NSZ v této věci je nezpochybnitelně správný a zcela zákonný a naopak odstranil dlouhodobě přetrvávající nezákonný stav existující do té doby, podporovaný silnou, řízenou a dlouhodobou mediální kampaní.

Podmínkou nutnou pro prosperitu společnosti, ekonomickou i morální je právní stát, což předpokládá, že státní zástupci, soudci a policie sami nebudou porušovat zákony. Pokud tak beztrestně dělají, nemůžeme od budoucnosti nic dobrého očekávat.