Čtyřprocentní menšina pod palbou

Odvěké dilema při překladu klíčového díla V. Huga se nabízí v souvislosti s následující zprávou z přehledu tisku z 24.4. 2008 :“ Odborníci z MSp a exekutorské komory chystají novou verzi exekučního řádu. K novinkám patří návrh, který dává exekutorovi moc zabavit i peníze na účtu manžela dlužníka. O odložení exekuce by pak měl v budoucnu rozhodovat sám exekutor, doposud to byl soud“.

Pro ilustraci rozsahu problému je dobré si přečíst tiskovou zprávu exekutorské komory ze dne 16. dubna, kde se mj. uvádí: „V roce 2007 bylo nově nařízeno 427 800 soudních exekucí oproti 309 457 exekucím nařízeným v roce 2006. Meziroční nárůst tak představuje 118 343 nově nařízených exekucí, resp. nárůst o necelých 40%. V absolutních číslech se jedná o nejvyšší meziroční nárůst od roku 2001, kdy institut soudních exekucí začal fungovat. Hlavní důvody exekutorská komora spatřuje ve vymáhání pohledávek z nesplácených úvěrů.

„V roce 2007 se poprvé výraznou příčinou nárůstu počtu nově nařízených exekucí staly nesplácené úvěry u bankovních i nebankovních finančních institucí,“ řekl dnes JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., prezident Exekutorské komory České republiky.

Tak tedy na 4 % české populace včetně v těchto statistikách tak populárních kojenců, invalidů a důchodců byla nařízena exekuce jen v roce 2007. Posuzováno sociodemograficky máme tu novou skupinu, která splňuje předpoklady pro samostatné zacházení. Státní i nevládní orgány a organizace věnují svou péči i entitám výrazně menším a často i méně ostře definovaným.

Předkládané novely zákonů mají ještě posílit kompetence nikým nekontrolovaných exekutorů, na jejichž chování si pravda můžete následně postěžovat, avšak nikdo vám nezaručí, že neprávem zabavený majetek už nebyl zatím v dražbě prodán. Proč není v návrhu minimální lhůta respektující možnost oprávněné stížnosti? Soudy a další složky státní moci se vyvazují z další povinnosti a privatizuje se další obor, který však může výrazně ovlivnit nejen společenské klima, ale i náklady sociálního zabezpečení.

Je tu však ještě jeden pikantnější aspekt. Generální komisař nechvalně proslulé Všeobecné československé výstavy R. Menšík 1991 pronesl na tiskové konferenci v létě roku konání této akce na dotaz, zda se nebojí trestní odpovědnosti za ztrátu tehdy 1, 2 miliardy korun, prorockou větu: „ Dámy a pánové, v této zemi se zavírá za 30 tisíc, za 300 miliónů tady ještě nikoho nezavřeli.“ A to bylo v měnových a cenových relacích tehdejší doby. Nedávno tak nějak náhodou všechny naše významné ekonomické i jiné tituly nahlédly do současného života někdejších špiček české ekonomiky – kapitánů českého průmyslu období raného kapitalismu. Jejich osudy zdají se potvrzovat slova generálního komisaře. On vlastně generální komisař je tak trochu taky kapitán. Quod licet Jovi, non licet bovi - Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi, říkávali staří Římané. Přeloženo do současné češtiny, včetně té mediální, co je dovoleno kapitánovi (i tomu zbavenému velení pro neschopnost) , není dovoleno pomocným plavčíkům na naší ekonomické kocábce.

„ V osmdesáti procentech to ti lidé mysleli poctivě, ale nebyla vhodná doba,“ říká dnes jeden z tvůrců ekonomické politiky této nevhodné doby V. Dlouhý. Čeština jak známo obohatila světové jazyky o pistole a roboty, dosud jsme se domnívali, že přidala i nový sémantický význam slovu tunel. Dle pana exministra nikoli, hrabalo se s poctivými úmysly. Ovšem paní, která si půjčila pět tisíc korun na nový televizor či pračku, nebyla určitě také vedena myšlenkou na neoprávněné zbohatnutí. Jen si stejně jako páni kapitáni špatně spočítala cash flow. Oni ovšem těžili ve státním a díry po nich se zasypávaly ze stejného zdroje. A tak se kromě zvýšené zátěže a realokace prostředků státního rozpočtu vlastně nic nestalo. Jen se něco nepostavilo, něco nerozvinulo, něco nenakoupilo.

Paní s televizí ale udělala stejnou chybu jako podporučík Joyce v Mostu přes řeku Kwai. Vybrala si špatného plukovníka. Tedy věřitele. Ona svých pět tisíc s příslušenstvím, tedy řekněme teď už tisíc sto padesát, dluží soukromé firmě. Senátor Cato by dnes asi nehovořil o zničení Kartága, ale o drobných věřitelích. Jejich malé majetky, budou-li získány, přinesou větší bohatství než starověká městská říše. Jen pro doplnění, nejsou to jen exekutoři. Dnes už právníci na rozdíl od počátku let devadesátých dohnali ekonomy, a tak řada firem prodává své pohledávky i s věřiteli více či méně renomovaným právním kancelářím. Pokud dokonce i prokážete, že původní nárok byl neoprávněný, vymahačům v bílým límečcích musíte stejně zaplatit za vámi neobjednané „právní úkony“: převzetí případu a podání žaloby. Zlaté časy otřískaných bavoráků vymahačů devadesátých let. Právo na vlastnictví a na soukromý majetek je posvátné, smysl a přínos krvavých křížových výprav je dnes už předmětem diskuse v samotné církvi. Ostatně, když důsledně vyhubíme všechny Saracény, Židy a ostatní ne- či jinověřící, s kým budeme zítra obchodovat? Když přivedeme všechny chudé na mizinu, na majetných nezbohatneme. Shakespeare vymyslel na lichvu možná až příliš přísný recept, obchod ano, ale ani kapku krve. Snad bychom se mohli také zamyslet?

Co tedy lze udělat pro tuto čtyřprocentní menšinu? Jsou to lidé geneticky disponovaní k životu na pokraji nebo je tam žene systém, bídníci nebo ubožáci? Na to není jednoznačná odpověď. Máme však ve společnosti i jiná nebezpečí, jiné minority a jiné problémy a máme už zkušenosti. Tabákové firmy musí na konto své draze placené firemní grafiky upozorňovat na nebezpečí kouření na svých výrobcích a z jejich daní lze hradit rozsáhlé kampaně o škodlivosti kouření, výrobci léků mají své povinné příbalové letáky, chystáme se ještě více zmáčknout producenty a uživatele PET lahví. Poskytovatelé „extrémně výhodných“ finančních služeb zatím mají jen povinnost uvádět skutečné náklady na půjčku, což činí v podobě vytištění záhadné zkratky RPSN co nejmenším písmem v obecných podmínkách. Nemyslím, že by to paní s touhou po novém televizoru usnadnilo orientaci. A stačilo by například jen, aby stejně jako výrobci cigaret museli na svých reklamách věnovat např. 15 % plochy upozornění typu“ NADMĚRNÉ ZADLUŽENÍ VÁŽNĚ OHRUŽUJE ŽIVOT VÁŠ A VAŠICH BLÍZKÝCH*“, (* platí pro závazky v rozsahu 500 Kč až 1 milión Kč). Snad by to nebyl příliš velký zásah do liberálního mechanismu trhu?

Autor pracuje v oblasti komunikace