29.3.2024 | Svátek má Taťána


MÉDIA: Veřejnoprávní pohoda

2.4.2018

Česká televize nám na Velký pátek předvedla, že by dokázala vyrobit pohodové a neiritující vysílání, kdyby ovšem jen trochu chtěla. Dokonce i předpovědi počasí měla mírumilovné. Pečlivě vybíranou a namnoze manipulativní dokumentární tvorbu konečně nahradily zajímavé záznamy o uměleckých řemeslech, kulturní minulosti, a vůbec o starých velikonočních zvycích, jež nám připomněly, že jsme už více než tisíc let křesťanským národem, který civilizovala židovsko-křesťanská kultura a její tradice.

Když jsem zadumán sledoval tuto televizní proměnu, přišlo mi na mysl, jestli to náhodou není celé tím, že několik militantních hostitelů pořadu (nepřesně moderátorů) výrazně levicově liberálního zaměření dostalo od šéfů na svátky „zasloužené“ volno. Bingo? Nikoli. Abych je náhodou nepřechválil, na takové ČT24 to po večerních zprávách zase všechno probíhalo úplně postaru. Václav Moravec volno nedostal.

Ve středu 28. března jsem později odpoledne naprostou náhodou vyslechl na ČRo Plus rozhovor Michaela Rozsypala s naším novým velvyslancem v USA Hynkem Kmoníčkem. Tématem měly být vztahy České republiky a Spojených států, jenže zmíněný redaktor se ze všech sil a pod různými záminkami snažil vypáčit z pana velvyslance výroky, které ovšem měly být úzce spjaty s hodnocením našich výsostně vnitropolitických sporů a problémů. Účel byl celkem průhledný, získat nějakou „munici“ proti prezidentu Zemanovi. Šlo to až tak daleko, že zazněla i věta: „Pane redaktore, já vím, k čemu mě chcete dotlačit, jenže k tomu mě nedotlačíte.“ A šéf naší americké ambasády mu začal každou svou odpovědí jako malému klukovi vysvětlovat, že jako exponovaný diplomat dobře ví, která vyjádření mu přísluší a která ne. Bylo to všechno tak neočekávané a zajímavé, že jsem seděl ještě deset minut v právě zaparkovaném autě, jen abych si ten neobyčejný rozhlasový koncert mohl doposlechnout. Když ambasador Kmoníček končil větou „A pane redaktore, doufám, že příště to bude o mezinárodních vztazích“, tak jsem v duchu řval nadšením, pardon tleskal, jak se to na koncertě sluší. Tak se s nimi musí.

Jak by řekl stařičký pan profesor Jakub Horn: „Jaké z toho plyne poučení?“ On to byl obrozenec a říkali mu „čistitel jazyka českého“, jen abyste věděli. Média, která přinášejí názor jen jedné části názorového spektra, nedělají ani v nejmenším to, co mají správně dělat – především informovat. Taková média informace pouze zamlžují a nutí nás, abychom si je hledali kdekoli jinde, jenom ne u nich.

V každém případě je vidět, že nedávná kritika činnosti „veřejnoprávníků“ ze všech možných stran zabírá a oni začínají být o něco méně arogantní a zpupní než v nedávné minulosti. Ovšem otázka, zda jde čistě o pud sebezáchovy anebo o skutečný obrat k poněkud lepšímu, zde stále zůstává. Jsou totiž demokratické země, o kterých nelze pochybovat, že demokratické jsou, kde žádná veřejnoprávní mediální služba neexistuje, protože vůdci těch zemí moudře usoudili, že je zbytečná.

A pokud jste náhodou také dostali internetovou poštou obrázek televizní antény na střeše domku s textem „Pravda začíná tam, kde končí signál České televize“, tak vězte, že ačkoli by se to lehce dalo ověřit hned několika nezávislými zdroji, nebude ta zpráva tak docela bez chyby. Pravda totiž začíná úplně někde jinde, ono je to celé o profesní morálce těch, kteří se šířením informací zabývají, a zejména o morálce těch, kteří se zpravodajstvím živí.