V prváku na filosofické fakultě k nám na seminář přišel pan profesor Hroch a pan doktor Pelikán. My tam seděli jak zařezaní a koukali na stůl, protože to byl jeden z našich úplně prvních seminářů na fakultě. Pan profesor řekl: "Já jsem profesor Hroch, tohle je doktor Pelikán - my jsme dvě africká zvířata a budeme vás učit." Věta, kterou si budu pamatovat do smrti. Dalo by se říci, že touhle větou začala moje studia na FF UK. Pamatuju si věty, lidi, místa, kde se co stalo a nedokážu na ně zapomenout skoro po dvaceti letech...

Ale paní Judrka Řápková si plete předměty, data, nezná učitele, ani neví, o čem byla její diplomová práce. Je zvláštní, jak všichni tito lidé dokáží tak rychle zapomínat. A zrovna to, co by pro ně mělo být zásadní. Já svou školu nedostudoval, protože se mi narodilo dítě a šel jsem pracovat. Ale na svá studia a na své profesory, přátele, akce a cokoli, co se dělo během té doby, co jsem tam byl, nezapomenu.

Pamatuji si, jak nás jeden pan docent nechal losovat otázky pro písemku a když viděl, jak se tváříme na to, co jsme vylosovali, podíval se na nás a dal nám sáhnout ještě jednou...

Pamatuji si, jak jsme jednou nechtěli jít na seminář pana doktora Pelikána. Evidentně nepřišel nikdo, protože poslouchal za dveřmi a rychle je otevřel a my před ním utíkali a on nás honil dokola po chodbách fakulty. Nakonec jsme se schovali na půdě.

Byl bych schopen vyjmenovat většinu svých učitelů, jejich předmětů atd.

Svůj index jsem neodevzdal, ale schoval jsem si ho. Moje úřednice na studijním oddělení má moje telefonní číslo a občas zajdeme na kafe. Mohl bych takhle vyjmenovávat jednu příhodu a předmět za druhým. Jistě, už jsme toho tunu zapoměl, ale...

... ale nedokážu si představit, že bych si nepamatoval nic. Myslím, že když už někdo chce lhát, měl by si vymyslet solidní lež a nedělat z nás občanů blbce.

Převzato z http://vild.bigbloger.lidovky.cz se svolením autora