„Jak vám mohu pomoci?“ ptá se slečna v telefonu vyškoleně lísavým hlasem. Nadnesu jí tedy problém, že se mi zdá, jako bych za jejich služby platil jaksi mnoho – dva a půl tisíce měsíčně za internet, televizi a pevnou. A před tím, než bezvýsledně položím sluchátko, jí položím otázku, zda s tím Kyslík nemůže něco udělat.

„Bohužel, tarify jsou nastaveny tak, jak jsou nastaveny a jisté výhody se týkají jen nových členů, a to navíc pouze na omezenou dobu.“

Stěhoval jsem se. Volám té firmě tedy znovu, s úmyslem jejich služby nadobro zrušit a poohlédnout se po něčem výhodnějším.

Pět minut poslouchání hlasového automatu krátil jsem úklidem, až se ve sluchátku konečně ozvalo : „V rámci zvyšování kvality našich služeb může být hovor nahráván“ a záhy mě to konečně spojilo s živým (?) člověkem.

„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“

„Dobrý den, já bych chtěl odhlásit vaše služby“

„A můžu se zeptat, z jakého důvodu?“

- mladíkova dikce není daleka zpěvu.

„No, stěhuju se, takže….“

Načež mi ten vlezlý hlas s naléhavostí skomírajícího vysvětluje, že služby se rušit nemusí, protože jdou na tu novou adresu převést.

„Já vím, já vím. Ale stejně už to chci zrušit, nejsem spokojenej s tím, kolik platím, takže se chci odhlásit a poohlédnout se po něčem výhodnějším. Anebo mi uděláte lepší nabídku?“ ptám se pohunka.

„To bohužel nelze, ty tarify jsou pevně nastaveny a slevy poskytujeme pouze novým zákazníkům“

Fajn. Takže zrušit. Přepojil mě do oddělení rušení.

S paní, která už tak školený projev neměla, jsem absolvoval stejné kolečko otázek a odpovědí, jako s mladíkem. I ona mě informovala o možnosti přeložení služeb na novou adresu. Tak jí bez obalu říkám, že jsem nespokojen s tím, kolik platím, a že bych tedy rád se odhlásil a ty stejné služby si opětovně objednal, ovšem s výraznou slevou pro „nového zákazníka“.

„Aha…“ na to ta paní. „No jak se tady na to tak dívám, tak ono by šlo ve Vašem případě aplikovat jeden akční balíček…. takže byste neplatil dva a půl tisíce, ale jen… moment… patnáct set.“

Vida, vida!

„A co to? Když jsem k vám volal před třemi měsíci, jestli neexistuje nějaký způsob, jak bych mohl platit míň, tak jste mi sdělili, že bohužel?“

A paní plácne nějaké to „bla, bla“ a já na to, že se mi to stejně zdá příliš, a že k nim ztrácím důvěru, neboť mi ráčejí vyjít vstříc teprve tehdy, když hrozím odchodem.

Výsledek půlhodinového telefonátu, z čehož dobrou půlku „sežral“ automat, je ten, že mi byly expresně přeloženy služby Kyslíku na novou adresu a místo dvou a půl tisíců za ně měsíčně platím osm set korun, včetně DPH.

„Mohu vám ještě nějak pomoci?“ ukončuje paní hovor místo pozdravu.

Povzbuzen touto příhodou zavolal jsem i svého mobilního operátora a už rovnou nadrzo té na světě nejmilejší slečně operátorce oznámil, že přecházím ke konkurenci… vše probíhalo téměř naprosto stejně, jako v případě Kyslíku. Jediným kliknutím jsem získal všechny výhody nových i stálých zákazníků, k novému mobilu i cenové zvýhodnění a k tomu všemu ještě 25% slevu po dobu celého roku.

Když to sečtu dohromady, ušetřím měsíčně skoro 4 tisíce, aniž bych změnil využívané služby či jejich poskytovatele.

Takových případů znám poměrně mnoho. Pokud nepohrozíte, že končíte, nikdo vám vstříc nevyjde.

Příště to zkusím ve své bance. Platit 80,- Kč za to, že na účet, který je u ní veden, vložím pár stovek, mi přijde skutečně neuvěřitelně nehorázné. Je to jako platit za používání vstupních dveří. Ale kde v Čechách najdu banku, která tímto způsobem neokrádá své zákazníky, to tedy zatím nevím…

„Mohu vám ještě nějak pomoci?“

Ano, můžete! Nechovejte se jako na Dalekém Východě!

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.