Je tomu pár dní, co jsem přecházel Rozdělovací třídu směrem do Stínadel. Na chodníku mě zastavila mladá dvojice se slovy: "Koho volíš - Losnu nebo Mažňáka?"

Prohlédl jsem si tazatele od hlavy až k patě. "Dobrý večer - a kdopak vy jste?"

"My jsme z VéVéVé," pravila slečna, "děláme takový průzkum."

Její statný průvodce (fešák!) dodal, že zkratka VVV znamená Vontský výzkum veřejnosti.

"Aha, Vontové," povídám, "o těch něco vím. Kdepak máte žluté špendlíky?"

Ušklíbli se oba současně. "Žluté špendlíky? Ty se přeci dávno nenosí. Od časů Rychlých šípů se Vontské hnutí podstatně změnilo, pane. Dnes je to tichá síla, kterou je zapotřebí brát vážně."

Podotkli, že mají naspěch a koho že tedy budu volit? Mažňáka nebo Losnu? Drželi v ruce mobily, že si udělají čárku a půjdou dál.

Podíval jsem se na podvečerní nebe. V šikmých slunečních paprscích ještě zářily vikýře na starých střechách, komíny prodlužovaly své stíny a modravé šero se snášelo do úzkých, křivolakých uliček. Takhle psal Foglar, pomyslel jsem si a průzkumníkům jsem odpověděl:

"Hodně záleží na tom, jaký mají oba kandidáti názor na nákup nadzvukových stihaček."

Slečna se podívala s rozpaky na svého průvodce.

"Mažňák - na příklad - má k letectví velmi pozitivní vztah," řekl mladík opatrně.

Oponoval jsem. "Pokud si pamatuji, tak Mažňák se snažil získat licenci na Tleskačovo létající kolo dosti pochybným způsobem."

"To myslíte ovšem Mažňákovic dědečka. Pche! Záhada hlavolamu! To byla počítačová hra pro mladší školáky. Dnes je jiná doba. Mažňák bude prosazovat nižší daně."

"Zato Losna sází na komunální politiku," poznamenala průzkumnice. "Losna má v programu novou kanalizační síť ve Stínadlech. Pokud bude zvolen, už nikdy nikdo do žádného kanálu nespadne!"

"Komunální politika není všechno," namítl jsem. "Vezměte ku příkladu problém Evropské unie. Jak se Losna kouká na é ú?"

"Je pro. Ale Mažňák má výhrady. Nelíbí se mu některé unijní požadavky. Některé výrazy přímo nesnáší. Říká, že když slyší slovo Brusel, sahá po revolveru."

"Vlastnit osobní zbraně je sice demokratické," pravím důrazně, "ale když je těch zbraní mezi lidmi moc, je to dost nebezpečné. Co říkáte?"

Průzkumníci z VVV špitli, že by se k tomu neradi vyjadřovali. Stručně řečeno, oni tuší, jaké názory má Losna a jaké přesvědčení má jeho protikandidát Mažňák. Ale mít vlastní názory? O něčem takovém zatím nepřemýšleli. Říkají: Kouknem se na internet, třeba se tam odpovědi k těmto otázkám najdou.

"Tak fajn," povzbuzuju je oba, "s tím si ale pospěšte. Volby budou co by dup." Usmívám se a podávám ruku slečně i jejímu kolegovi.

Zastrčili si sluchátka zpátky do uší a zmizeli někam ke Kozímu plácku nebo na Červené schody. Ani si nepoznamenali, koho budu volit, jestli Losnu nebo Mažňáka.

Nad městem, tonoucím v soumraku, se ukázaly první hvězdy.

© Petr Kersch, Děčín, říjen 2013