„Pane doktore, nemohl byste moderovat náš lékařský seminář?“ volala mi jeden den paní z agentury. Dál už jsem moc neposlouchal. Zachvátila mě vlna radosti a pýchy. Konečně se někdo po letech rozpomněl, že rád přednáším a vyrábím veselé prezentace. Je pravda, že moje fóry španělské kolegy spíš děsily a tady ve Švýcarsku mou vtipnou historku o GPS nikdo ze zúčastněných nepochopil. Potřeboval jsem získat zpátky své prezentační renomé. Tok mých myšlenek přerušila poslední věta volající: „My si představujeme, že tam vystoupíte jako takový prostředník!“

Tak to tedy ne! Hned jsem se lekl. Ač mám rád česká slova, radši bych v tomto případě byl mediátor, moderátor či animátor. Cokoliv, jenom ne prostředník. K tomu ostatně směřovala větší část mého předškolního i školního vzdělání. Důsledně se snažit nebýt ve většině životních situací jako prostředník. Sleduji dění na české politické scéně a vím, že slovo „prostředník“ není v dnešní době právě lichotka. Přitom symbol vztyčeného prostředníku nepochází z našich končin, ale doputoval k nám se záplavou anglikanismů. Stovky slov a jeden symbol. To umožňuje panu ex-premiérovi dvojí výklad vztyčeného prstu. Topolánkův prostředník prý znamená „jsi jednička“ a pan ex-premiér tak (možná trochu ambivalentně) chválil některé členy vlády a parlamentu.

Zřejmě záleží, jestli pan premiér ukáže prostředník ve větě anglické nebo české. Třeba je rozdíl, jestli je to levou nebo pravou rukou, nebo když ukazuje, že oba má. Většina takto oznámkovaných se necítila být nijak zvlášť polichocena. Možná, kdyby se v našich končinách prosadila více italská gesta, tak by premiér chválil své podřízené o trochu méně a ukazoval by jim v podobných okamžicích spíše italskou dvojku. Prostředník by zůstal prostředníkem a jednička jedničkou. Najednou je u nás opět nevýhodou být jednička...

Existuje víc jedniček? Jednička palcem může znamenat, že je vše v pořádku. Pro potápěče je to však signál, že se má vynořit. Je tedy lepší jednička ukazovákem? Tím se přeci hrozí! A zase jsme zpátky u dvojího výkladu jedniček. A co prsteníček? Samostatně se vztyčí jen velmi neochotně. Dotyčný by si měl pochvaly prostředníčkem obzvlášť vážit. Pak už zbývá pouze malíček. Vzhledem k velikosti ostatních prstů by šlo o pochvalu velmi malou. Rozhodně menší než prostředníčkem.

Třeba máme kromě obyčejné jedničky ještě jedničku politickou. Tou by se mohla hodnotit třeba ekonomika, politika nebo výkon našich fotbalistů. Všechno zvládáme na jedničku! Také Topolánkův prostředník pan Dalík zůstává věren tomuto konceptu a chová se občas jako správný prostředník. Na jedničku s hvězdičkou. Jen jsem teď zvědav, jak si povede poslední bašta naší národní hrdosti – mám samozřejmě na mysli hokej. Při jednom z předchozích šampionátů tam zlomili Jaromíru Jágrovi malíček. Snad se soupeřům tentokrát nepovede zlomit náš nově se tvořící národní symbol - hrdě vztyčený český prostředník.

www.pismak.cz