V mnoha obecně známých kauzách i za zahraniční jidášské peníze zneužívají ekologii pouze jako zástupný problém pro prosazení svých falešných ideologií. Smutné je, že se najde procento především mladých lidí, kteří slepě kopírují názory svých vůdců. O značném nesouladu s pronášenými hesly, nemajícími s ekologií nic společného, lze se přesvědčit rozhovory s demonstrujícími aktivisty roznášejícími například letáky Greenpeace. Uvedená nechvalně proslulá mezinárodní organizace se opět diletansky zviditelňuje horolezeckým výstupem na komín elektrárny Prunéřov. Porušuje tím zákonné předpisy a hřeší na to, že se jich policie bojí, nezakročí, případně udělí směšnou pokutu. Mediálního zviditelnění bylo dosaženo, Radiožurnál se předhání v informacích a vůbec nikomu nevadí, že jsou zcela nepravdivé. Například nepravdivě sděluje, že patříme mezi největší producenty oxidu uhličitého, i když náš přínos ke globálnímu znečištění jsou pouhá 0,3 procenta, máme nesmírně vysokou spotřebu energií na jednotku HDP a mnoho dalších lží.

Mohu jmenovat v podstatě mnoho zpolitizovaných akcí propagujících naše protinárodní zájmy, až po samozvané vyhlašování Ropáka, který slouží k zesměšnění jim nepohodlných, skutečných odborníků.

Podmínkou pro zviditelnění i propagaci neuvěřitelných ideologií je vždy bezpodmínečná účast různým způsobem zajištěných medií. Jinak se nic nekoná. Takže na televizních obrazovkách vždy vidíme malý hlouček aktivistů a početný štáb zástupců médií představující smutnou přesilovku. Bohužel, stává se u nás pravidlem, že je pronášeno mnoho kritiky právě od těch aktivistů-ekologistů, kteří nemají žádnou odpovědnost a ani chvilku se nezamyslí nad tím, co je reálné, sociálně a ekonomicky splnitelné pro jakoukoliv vládu.

Dovoluji si opakovat, že v ekologii, která je vědou mnoha oborů, je potřebné vždy zohledňovat rozumnou vyváženost ochrany mnoha složek přírodního prostředí s potřebami rozvoje průmyslových, energetických, dopravních i rekreačních odvětví. Příroda i rozvoj společnosti musí být v harmonickém souběhu a nelze jedno nad druhé povyšovat. Je možné s výhradami používat i termín „udržitelného rozvoje“, ale nikoliv jako fráze k prosazováni diktatury. V souladu s předpisy Evropské unie i Radou OECD se tolik iniciativami zneužívaný termín začíná na mezinárodní úrovni chápat jako vyvážený komplex sociálních, ekologických a ekonomických aspektů. A to je již zcela jiné pojetí ochrany Země.

V současné ekologické legislativě ČR je dostatek prostředků, jak lze rozvoj území sladit s ochranou přírody a minimalizovat vždy do určité míry vznikající negativní dopady. Je však nutné připomenout, že je mnoho nedomyšleně schvalovaných paragrafů jdoucích průřezově všemi zákony, které pomáhají - při iniciativami extenzivním využití - neustále oddalovat nebo i zabránit zdůvodnitelnému rozvoji státu. Vážnost situace si neuvědomuje nebo nechce uvědomit současná vláda a v zájmu udržení své působnosti zcela podléhá tvrdě vymáhaným požadavkům ministrů za Stranu zelených a hloučku jejich zástupců v parlamentu. S tímto, podle mne zásadním celospolečenským problémem, si budeme muset v nejbližších volbách urychleně poradit, nebo se dožijeme „udržitelného rozvoje“ ve skutečně extrémním pojetí. Ke škodě přírody, vědecké ekologii, která se stává nezaslouženě nadávkou, ale i celé zchudlé společnosti.

Autor je ekologickým poradcem s doktorátem ochrany prostředí na Univerzitě Karlově