Nic nedokáže více rozproudit debatu na všech možných fórech, než je ohlášení katolického faráře, že by se nebránil kandidatuře na presidentský stolec.

I když do voleb na nejvyšší ústavní funkci chybí zhruba 3,5 roku a do doby ostré volby se situace může několikrát zcela otočit, je jen zmínka o tom, že by v čele státu mohl být katolický farář na úrovni kulometné salvy při Dvořákově Largu. Zatímco stejné prohlášení u některých známých tváří vyvolá jen zdvořilé zakašlání, případně pousmání, u prof. Halíka je stejné vyjádření provázeno prudkým zvýšením krevního tlaku a u některých blogerů i potřebu jej vylíčit v těch nejtemnějších barvách.

Blogerská lavina jej přirovnává jednou ke křížákovi, který nesmiřitelně šíří katolickou víru či páteru Koniášovi nenávidějící vše jiné, současně je však vyčítán i jeho tolerantní přístup k muslimům či jiným náboženským denominacím.

Co vlastně Tomáš Halík provedl? Jde nepochybně o velmi sečtělého člověka, který je navíc schopen své myšlenky a názory precizovat a napsat jak v knihách, tak je i prezentovat na přednáškách. Jeho pojetí světa je samozřejmě odlišné od ateistické populace, což však u duchovních bývá pravidlem než výjimkou. Prof. Tomáš Halík je vyhledávaným kazatelem a jeho studentské mše v kostele nejsv. Salvátora v Praze bývají - na rozdíl od některých jiných kostelů - plné zejména mladých lidí. Nemyslím si, že by mládež - studenti a tedy příští elita našeho národa - byla tak hloupá, že by neprohlédla jen prázdnou slupku tlučhuby.

Tomáš Halík je nositelem mnoha ocenění za dialog mezi národy či náboženskými směry. Je schopen diskutovat o víře jak s předními rabíny, tak i budhisty bez toho, aby jim vnucoval své pojetí víry. Tomuto přístupu se říká tolerance a jde o jediný možný směr lidského vývoje, neboť jak dosavadní historie ukazuje, násilí nikam nevede. To, že některé náboženské směry toto neuznávají a chovají se jinak, není vina otce Halíka.

Tomáš Halík žije příkladným životem, s největší pravděpodobností nepije nemírně alkohol a neužívá drogy. Jednou za rok tráví měsíc v poustevně, kde se soustředí na svou práci, pro níž má ty nejlepší předpoklady a jejíž výsledky posléze publikuje jak u nás, tak i v zahraničí. Díky Templetonově ceně je významným představitelem České republiky v zahraničí.

Představa, že bychom mohli mít presidenta charakterově pevného, který nebude podléhat politickým hrátkám, který nebude ve vleku politických stran a různých kmotrů, člověka, který si nezaloží vlastní politickou stranu jako výtah k moci, je pro mnoho lidí nejspíše zcela nepřijatelná. Český člověk potřebuje mít na onom místě tak trochu svůj vlastní obraz, kterému toleruje různé prohřešky a ke kterému se může do jisté míry směle připodobnit.

Největším hříchem Tomáše Halíka je to, že je kněz. K tomu ještě oné chamtivé katolické církve, která se přece tak dere k majetku. I když názory Tomáše Halíka k tzv. církevním restitucím jsou poněkud odlišné od církevního mainstreamu, vůbec nikomu to nevadí. Jiráskovsko-nejedlovské pojetí církve, podezřívavý pohled na každého flanďáka či Gottwaldovo Te Deum a následná konfiskace církevního majetku je dodnes bráno mnoha našimi občany jako správný postoj. Kdokoliv říká něco jiného, je ihned zaprodanec, Lucifer, havlista atd.

Pevně věřím, že prof. Tomáš Halík nakonec kandidovat nebude. Pokud před posledními presidentskými volbami přinesl Blesk lživý celostránkový inzerát jednoho estébáka, který haněl protikandidáta, neumím si představit, co by se dělo, pokud by byl v druhém kole postaven Tomáš Halík proti komukoli.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora