19.4.2024 | Svátek má Rostislav


SPOLEČNOST: Zlatá léta padesátá

23.4.2011

Také je tak „rádi“ posloucháte, ty zatvrzelé „souhy“ v čele s jejich momentálním načalnikem, jak mají samá ale? „Ale vzpomeňte si, budoval se socialismus, pracovalo se lépe, kradlo se méně, to nebývalo, ono nebývalo, dobře bývalo.“ A co k tomu mají prostoru v „naší“ (spíše tedy stále jejich) veřejnoprávní televizi. Každá pochvala totáče se jim hodí a čechrá jim peříčka.

Ale přímo titulek? No, jsem přesvědčen, že i tací skalní komanči by se našli, kteří si to mezi sebou říkají, veřejně už ale na to nervy nemají. Že by to byla drzost od ČT, kdyby až něco takového? No asi ano, to musíme, „souzi“, citlivě, že?

Tak že by zkusili nějakou jinou dekádu? Nejenže jsem dnes – v pondělí 24. ledna – zaslechl větu, údajně nějaké výtvarnice či co, obsahující „zlatá osmdesátá ve výtvarném umění“. Dokonce však, coby divák veřejnoprávní televize, musím již celý rok poslouchat v upoutávce ČT, že a jak jsme prožívali „zlatá šedesátá“...

Zcela objektivně musím uznat, že pro soudruhy, včetně soudruha Janečka, to možná zlatá léta byla. Pokud si to říkají mezi sebou, budiž, já se jim do života a názorů nevnucuji. V tomto uznávám ono „nejsme jako oni“. Dokonce soudím, že když si soudruh Janeček koupí Z1 (právě končí, tak by mohl pokračovat), nebo si pořídí jinou stanici, ať si tam čechrají peříčka, jak chtějí, pokud nebudou tak drzí, aby byli přímo v rozporu se zákony. Pro soudného člověka úplně stačí, když jsou v rozporu s pravdou a s logikou. Jenže na veřejnoprávním kanálu!

Na téma „veřejnoprávní“ televize škoda slov. Takže aspoň k té pravdě a logice. V příměru k číselné ose (snad si většina pamatuje ze školy) např. -8 je menší, dalo by se říci „zápornější“, než -3. Stále však jsme v záporných číslech.

Obdobně skutečně padesátá léta byla mnohem horší než šedesátá. Ale že by šedesátá byla zlatá? No to ani omylem. Že v roce 1961 o jednom komunistickém masovém vrahovi museli soudruzi s těžkým srdcem a pětiletém zpoždění po soudruzích z VKS(b) prohlásit, že už není báťuška, a zbourali mu sousoší a jeho partajgenose vystěhovali z mausolea, ještě neznamená, že to byla zlatá léta. A aby si náhodou, zejména studentská mládež (a jiné buržoazní živly) nemyslela, že když báťuška dobáťuškoval, bude nějak volněji, při první příležitosti své tesáky opět vycenili a majáles v Praze a beánie v Brně v roce 1962 pevnou rukou rozehnali a stovky studentů z vysokých škol vyloučili. I mezi později známými herci by se jich, coby studentů AMU, pěkných pár našlo. A moc se s tím nepárali: nejenže vyloučili účastníky, dokonce stačilo, že spolužák (a tehdy věřící soudruh) označil vylučování za nesprávné a šupky šupky, už byl vyloučen taky.

Že by „obrozenečtí souzi“ – muži pražského jara – počítali s nějak výraznými změnami co se svobod a práv nesoudruhů týká, no to taky ani omylem, a to ani nemluvím o kovaných soudruzích, kteří pořádek vší silou drželi a po báťuškovi se jim náležitě stýskalo. Že se o to ovšem proti jejich přání nemalá část národa pokusila, to soudruh Biľak správně ve svém poučení odhalil. Normalizace, soudy a vyhazování ze škol a z práce začaly také už v roce 1969, čili rovněž již v šedesátých.

Takže je to vlastně složité a „relativní“, jak říkali pánové Werich a Horníček ve své slavné forbíně. Pro většinu národa byla šedesátá skutečně méně špatná než padesátá nebo sedmdesátá. Pro soudruhy by se našla jiná zlatá dekáda – např. právě ta padesátá: zlaté časy ne???

No ale ostatně, vždyť nakonec každá doba, v které jsme vládli, byla tak nějak lepší, než dnes, tak budeme chválit aspoň ta šedesátá, že, soudruzi …

Konzervativní listy