Já vím, že si většina lidí nedělá starosti s tím, co bude, až nebudou. Zpravidla na to nechceme myslet, i když víme, že to jednou přijde. Jsou ale lidé, kteří - mimo precizně formulované závěti - stanoví, jaké má být jejich poslední sbohem a co chtějí například mít na smutečním parte. Jsou to záležitosti, o kterých se moc nehovoří, neboť všichni jaksi ctíme pietu.

V poslední době se mi hlavou honí všelijaké myšlenky. Co když nějaký úřad zakáže, aby bylo zveřejněno oznámení o mém úmrtí? Co když zakáže vyvěsit moje parte? Namítnete, že mám zřejmě zbytečné starosti, protože v onu dobu mi to všechno může být srdečně jedno. Avšak i tak se nemohu v souvislosti se svým budoucím úmrtím zbavit jakýchsi pocitů beznaděje. Ty ve mně budí činnost úřadu, který je zřejmě papežštější než sám papež. Ten úřad se jmenuje Úřad pro ochranu osobních údajů.

Jak jsem k tomuto přesvědčení došel? Přečetl jsem si v nedávných dnech článek na Novinkách.cz, v němž ředitel rozvoje jistého autobazaru varuje před tím, abychom nenalétli podvodníkům s ojetými vozy. Cituji:

"Motoristé, jinak automobiloví laici, naletí v Česku ročně až na sto tisíc podvodných ojetin. Mají stočený tachometr, jsou po těžkých bouračkách, ale někdo je vytahal, vyklepal a přelakoval, nebo skrývají exekuci. Řidiči netuší, v čem jezdí a za co zaplatili."

Pan ředitel v onom rozhovoru vysvětluje, že jejich bazar odmítá až deset tisíc ojetých aut ročně, protože jsou jejich údaje zešvindlované. Každé auto má ovšem tzv. VIN kód a pracovníci tohoto bazaru chtěli tyto kódy (aut, která odmítli právě z důvodů plánovaného švindlu) zveřejňovat na internetu, aby varovali případné zájemce, protože v jiných autobazarech tato auta vesele prodávají a poškozují tak naše občany. Což by byla dle mého názoru aktivita nanejvýš žádoucí.

Jenže to jim právě Úřad pro ochranu osobních údajů zarazil, s odvoláním na zákon, podle něhož je VIN kód ve spojení s registrační značkou osobním údajem. Znovu cituji:

"Přetáčení tachometrů u nás není trestné. Na internetu nabízí přetočení desítky subjektů. Z obvinění z trestného činu podvodu se snadno vykroutí. Ale když chceme zveřejnit deset tisíc vadných ojetin, na které každoročně narazíme, tak nám zákon hrozí miliónovými pokutami," zdůraznil uvedený ředitel onoho autobazaru.

Já nevím, zdá se mi nelogické, aby pod formální ochranou osobních údajů byly desetitisíce občanů vystaveny podvodnému jednání. To že by měl na mysli zákon? Jestli ano, tak je špatný. Jestli není špatný a někdo si ho na onom Úřadě špatně vykládá, je to také špatné. V každém případě by bylo třeba udělat přítrž podrazům s automobilovými ojetinami. Já vím, že si je zákonodárci ze zásady nekupují. Ovšem to není řešení a také to naše zákonodárce neomlouvá.

Proto mě napadlo, kdy se onen Úřad vrhne na údaje na úmrtních oznámeních. Co když mocí mermo budu chtít, aby na tom mém byly uvedeny adresy pozůstalých a jejich data narození? Nebo to, že jednou z příčin mého skonu bylo poznání, že jsem zakoupil auto s tím a tím VIN kódem, jehož minulost byla dovedně zfalšována?

Vím, že se s majestátem smrti nemá laškovat. Proč ale s námi laškuje onen Úřad, když by mohl docela jednoduše zamezit případným automobilovým neštěstím? Snad nemá být právě tohle celé znakem fungujícího státu?