6.12.2016 | Svátek má Mikuláš






SPOLEČNOST: Vzpomínky ´zamrzlé´ v čase 2

13.7.2011

V pondělí zde začala diskuze o Karlu Krylovi na základě článků v CzechFolks.com PLUS a rozvinula se do zajímavé šířky. Ukazuje se, že nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Navíc jsou „kritické“ výroky silně symptomatické (zaměřené na příznaky, nikoli na příčiny) a vůbec je poněkud fantasmagorické, že jsou čeští politici a Češi pejorativně označováni za „politickou chátru“ a bandu lumpů. V době, kdy řeší „nové vlastí“, kazatelů morálního rozhořčení aféru News of the World. V níž se ukazují politici nejstarší demokracie na světě, tedy Blair, Brown i Cameron, nejnověji i „geniální„ Francouz Sarkozy a další, jako spolčenci politických manipulátorů, grázlů a morálně nechutných osob.

Ale jděme rovnou k věci. Byl jsem vyzván, abych vysvětlil svůj názor na Krylův text písně Demokracie, který považuji za špatný, dokonce jsem jej v „soukromém mailu“ nazval blbým.

Karel Kryl: Demokracie (1993)
Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:
ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,
ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce
a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce

Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky,
brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky,
farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky,
my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky.

Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda,
sbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda,
král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem,
pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.

Demokracie dozrává do žaludečních vředů,
bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů,
a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu,
že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.

Rozebírat text básně je složité, ale zkusím to.

1) Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou – Domnívám se, že jde více méně o básnické „uvedení do problému“. Autorovi jde primárně o tu „vadu“ kterou pak najde, pojmenuje a rozebere. Ovšem už sama představa, že někde v praxi existuje na světě demokracie „bez vady“, je dětinská.

2) ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou. Za totáče kradli hlavně zelináři, řezníci, řemeslníci, pumpaři, číšníci a nomenklaturní kádry. Dneska u nás kradou, v míře v Evropě obvyklé, jen číšníci (jo a taxikáři, ale ne všichni). Ostatní o tu možnost přišli. Protože jim to soukromé firmy netrpí. Krátký popřevratový pokus druhých náměstků soudruhů ředitelů převzít národní podniky, na což asi Kryl naráží, rychle zkrachoval. Velké firmy buď převzaly zahraniční multinacionály a po kuponové privatizaci nově vzniklé česko-slovenské finanční skupiny, které dnes také úspěšně podnikají v Rusku, Číně, Indii, na Balkáně atd.. Multinacionální pobočky „CZ“ velice prosperují. Představa mých starších kamarádů a většiny krajanů, jak vypadá a co to je česká „firma“, jsou většinou úplně mimo. Zde je seznam největších firem v ČR a jejich majitelů.

Značnou část jmen mnozí i u nás v Česku neznají anebo nespojují s ČR. Kryl se ve své představě dramaticky mýlil, ale jeho „představy“ zůstaly dodnes v mnoha hlavách zafixované.

3) „ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce“ je zřejmě představa, jak „zlí kapitalisti“ budou jen tak „mýr nix-dýr nix“ vyhazovat pracující na dlažbu. V republice je dnes cca 8% nezaměstnanost, bývala něco okolo 3 % až 5 %. Odborníci říkají, že nezaměstnanost pod 3% neklesne, jde o „nezaměstnatelné“. Problémem je specielně rajonová nezaměstnanost v oblastech, kde žije málo vzdělaná a nekvalifikovaná pracovní síla. Té více vyhovuje žít z „dávek“ než z práce. Tyto lidi v manuálních povoláních a službách nahradily desetitisíce Ukrajinců, Poláků, Bělorusů, Bulharů, Vietnamců a Mongolů. Mnoho z dvou posledních skupin pracuje v továrnách na „pásech", což krajané většinou vůbec netuší. Gastarbeitři se za každou cenu snaží v ČR udržet – pracovat a přitom se asimilovat. Pracují občas za drsných podmínek. 16 hodin denně, 6 dní v týdnu a chtěli by pracovat více. Na stavbách často mluví česky jen mistr, ostatní používají východní esperanto. Ruštinu. S pomocným personálem v nemocnicích se domluvíte rusky, na pokojích občas nějaká starší nemocniční sestra překládá mladému „východnímu“ lékaři. „Večerky“, tedy prodejny potravin, mají Vietnamci otevřené 18 hodin denně a jejich děti jsou nejlepšími studenty na školách.

Protože je na Slovensku oficielně cca 18 % nezaměstnanost, tak jako už stopadesát let u nás houfně pracují a studují Slováci. Na některých fakultách tvoří většinu posluchačů! Zákoník práce je tak „tvrdý“ vůči zaměstnavatelům, že s jeho zmírněním dnes souhlasí po zkušenostech s propadem výroby v roce 2009 i socialisti a odbory.

4) a „z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce“ Ježíšmarjájosef, to je ale nesmysl!!! Jaký „zrádce“? Kdo a co zrazoval? Budování kapitalismu? Jak může někdo v demokracii být „udělán zrádcem“? Zrádcem čeho?!? Tady už byl Kryl skutečně naprosto vedle. Ti, kdo „zpívali pravdu“, se dnes živí jako každý jiný. Tady či v cizině, dobře či hůře, ale jací „zrádci“?!?! To je na psychiatra, ten člověk musel být v těžké depresi!

5) „Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky, brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky“ Další naprostý omyl. Možná brblal Kryl, většina lidí nikoliv. Využili příležitosti. A začali podnikat. O tom krajané nic netuší. Novináři o tom nepíší. Počet soukromých živností v ČR je téměř 3 miliony, živnostníci a malé firmy jsou největším zaměstnavatelem a plátcem daní v ČR.

Nepracovní - tedy zájmový a neziskový „výron“ občanských aktivit - dodnes občas až zahlcuje veřejné dění. Prakticky ihned vznikly a dodnes fungují stovky dobrovolných organizací zabývajících se veřejnými tématy, péčí o hendikepované, spolky opravující památky a ochraňující přírodu, všechny množné kluby. Stále vznikají i nové a často úspěšné politické strany, jako Starostové (kdo z vás o nich slyšel, a to sedí v parlamentu) zelení, různé Unie a dnes VV. To je to Krylovo „ brblání u piva“?!? Aktivity jsou někdy až příliš agresivní a únavné, ale opět je básník „vedle jak ta jedle“.

6) V druhé kapitole jde hlavně vlastně jen o vycpávky. Jediný smysluplný verš je

„farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky“.Opět úplně mimo. Tady jsou spíš starosti, aby lidi aspoň někdy chodili do kostela a také věděli něco křesťanských základech. Když už kostely máme všude a většinu z nich jsme opravili. Faráře však musíme dovážet z Polska! Mimochodem, sem se přelévají z Polska moderní katoličtí faráři, kteří mívají doma problémy s ortodoxními vyznavači. Církve čekají na majetky už dvacet let, nic prakticky nedostaly. Obce a lidi už řvou, aby s tím vláda už konečně něco udělala a těm církvím to vrátila.. Protože „nevrácením“ jsou zákonem zablokovány pozemky v obcích, lesy, historické budovy atd. atd. Nevím, kdo v církvi na co čekal, ale nedočkal se. Pan Kryl a autor textu opět naprosto mimo.

7) „sbaštíme sóju bez sádla u strejdy MacdonaldaVerš v realitě naprosto bez smyslu. Soju Češi nejedí a MacDonald je sice všude, ale daleko víc je nových českých a jiných hospod..

8) „král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdemNejsem nekritický fanda Václav Havla, přesto konstatuji, že je to nařčení podlé a blbé. Je to zřejmě pomsta za to, že mezi Krylem a Havlem došlo k roztržce. Havlovi byli milionáři a to nějak Kryl nemohl rozdýchat - navíc komunističtí novináři, co plynule přešli z normalizace do nového kapitalismu, vyvolávali umělé skandály kolem Barrandova, Lucerny atd. Děsivé je, že zde stál Kryl na jedné straně spolu se starými normalizačními komunisty proti Havlovi. Majetek V. H. je jeho majetek a Krylovi do toho nebylo lautr nic. Navíc Havel rozdal tolik majetku, že se o tom nikomu ani nezdá. Kdo měl osobně být tím „šmejdem„, nevím a je mi to fuk. Nesnáším profesionální „havlisty“, ale Václav Havel je historická vynikající postava. S vnitřní integritou, kterou by mu mohl mnohý západní politik závidět. A neuhýbá ze svých názorů, i kdyby se všichni pomlouvači a závistivci pomátli. Z jakého důvodu se Kryl domníval, že by se mu měl Havel svěřovat, co dělá se svým majetkem?

9) „pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem”, asi narážka na Občanské fórum. Ale to skončilo za rok a vyrostly běžné politické strany. Opět Kryl vůbec nic nepochopil. Domníval se snad básník, že by byly lepší nějaké „Výbory veřejného blaha“ anebo „československé sověty“ či co? A jak se nechal slyšet, místo chrastění klíčů měly v listopadu „chrastit hilzny“, čímž si to u lidí podělal úplně. Lyrický básník by pořádal „revoluční soudy“ a následné popravy „zrádců"?

Ostatně každá politická strana na světě je spolek vzájemně se podporujících lidí a tím také konsumentů nějakých výhod. Znáte na Západě nějakou stranu která by tak nefungovala? Ach jo.

Zbytek textu je dle mě jen politická agitka bez jakékoli hodnoty. Něco jako Wolkerova komunistická „Balada o očích topičových„. Ovšem ten Wolker je evidentně literárně lepší. Víc k tou nemám co dodat.

Často se k nám vrací emigranti, aby tady propagovali nějaký „lepší socialismus“ a zatracovali kapitalismus, kam původně utekli. Slyšíme to od kde koho. Profesor Bělohradský, Pehe, Švejnar a tak a tak dále. Z té básně se mi zdá, že nějaké takové myšlenky slyším i z Krylových posledních textů. A na internetu znějí každou chvíli. U nás by chtěli budovat „pravý nezločinecký a lidový a naprosto zlepšený socialismus“, ale bydliště by si nechali někde na Západě, že. Jako když Němci tvrdí, že ONI musí mít všude dokonalou síť dálnic a pak platí zelené aktivisty, aby NÁM zabránili stavbě dálnic v ČR s tím, že bychom si „zničili naši bukolickou krajinu“. Děkujeme, nechceme!

To, že se emigranti často míjí myšlenkově s obyvateli rodné země, není nic neobvyklého. Jde o takzvaný efekt „sezení na kufrech“. Dotyčná osoba v okamžiku odchodu uzavře a zakonzervuje svoje představy o vlasti v čase odjezdu. Pak všechny nové informace „pasuje“ do svých vzpomínek. Jenže život a vývoj žádné společnosti „nezamrzne v čase“ tak jako paměť dotyčné osoby. Čím delší je doba od odchodu z vlasti anebo čím traumatičtější byl odchod, tím více se tyto dvě roviny dostávají do konfliktu. Pokud pak nové skutečnosti jsou jiné než vzpomínky a projekce časového posunu z okamžiku „zamrznutí“, tím více je nová skutečnost dotyčnými odmítána, často velice agresivně.

Podívejme se na mé setkání se spoluučněm Křivánkem. Jako na ukázku střetu představ a reality. Prosím, aby si krajané, kteří nebyli dlouho ve staré vlasti laskavě klikli na odkaz na konci článku a našli si na něm Prahu. Aby věděli, o čem se mluví. Láďa mne zná z doby, kdy jsme byli dva dosti skřípnutí učedníci v chemické fabrice. Oba kvůli kádrovým škraloupům bez perspektivy. Jsem tedy v jeho hlavě stále v zásadě učedník ve špinavých montérkách. Takže poněkud nadstandardní osobní auto, kterým sem pro něj a jeho manželku přijel, muselo být a bylo jistým překvapením. Myslím, že naše následná diskuze o Krylovi nevznikla jen tak. Je výsledkem jeho „zamrznutí v čase“ a střetu s realitou.

Učili jsme se v malé továrně v dosti bezútěšném prostředí. Dnes při svém pobytu bydlel u svého kamaráda, kousek, snad dva kilometry od místa, kde bývala ona fabrika. Byl ubytován v jeho domě v předměstské čtvrti, v rodinném domě či vile, v budově kvality vyšší střední třídy. V Holandsku by to byla luxusní vila.

Prostředí tam se za posledních dvacet let neuvěřitelně změnilo. Dříve zanedbaná čtvrť, oprýskané fasády, rezavé ploty – prostě socialismus. Dnes? Kolem domů s novými a opravenými fasádami, upravené zahrady, stříhané trávníky a keře, plno stromů, u každého domu nejméně jedno, ale spíše více aut. Klidné, čisté prostředí, kde se dobře žije. To samo je v příkrém rozporu s jeho vzpomínkami na tuto oblast, dříve plnou bud, kopřiv, opadaných barabizen atd. Což v mysli vyvolává konflikt. Neboť to ruší vlastně dlouhá léta zafixovanou představu, že bylo dobře, když utekl. Utekl odjinud, vrátil se jinam.

Jeli jsme do na večeři do Horních Počernic, do místa zvaného Chvalská tvrz. Před dvaceti lety ruina středověké tvrzi a jejích hospodářských stavení, dnes opravený a upravený areál plný zeleně. Povečeřet do restaurace La Tratoria Turbanti. Tento podnik není považován za luxusní, ale lepší průměr, který se při obědech specializuje na zaměstnance okolních firem a úřadů. Ti tam dochází a odjíždí auty na „obědové menu“ (je asi tak o 1/3 levnější než večerní ceny). Zákazníků má dost. V blízkosti byl vybudován nový průmyslový areál typu německé „Industrial Zone“, tzv. Areál VGP Park hned u dálnice. Máte-li v hlavě české restaurace z doby 1968, jistě jste si všimnete při virtuálním cestování po pražských restauracích, jak je naleznete na webu, "jistého rozdílu“, že?

Tento podnik leží v atriu tvrze, kde je dalších tuším šest restaurací. Kolem parku a atria je dále opravený kostel a historické budovy a hotel. Několik set metrů dál je pak veliký obchodní areál Černý most.

Strava byla vynikající a diskuze přátelská. Ale zdá se mi, že pro kamaráda jaksi stresující.

Problém byl možná ale obecnější. Představujete-li si Prahu jako město například z roku 1968, ale i z roku 1990, jste najednou v naprosto jiném prostředí. Neboť Praha je podle statistik Unie pátý nejbohatší region Unie. To odmítá velká část krajanů vzít na vědomí. Ruší to jejich vzpomínky a hodnocení bývalých rozhodnutí. V Praze je dnes na osobu víc osobních aut než ve Vídni. Praha má nové barevné fasády, mnohem čistší vzduch - žádné smradlavé sirnaté hnědé uhlí. Památky jsou osvětleny, pěší zóny lákají k procházkám, cyklistické stezky kolem Vltavy a po lesích a hájích kolem jsou plné cyklistů a „ inlajnistů„ na kolečkových bruslích (mně lezou na nervy, nemají blbci zvonky, a tak je při procházce neslyším)…

Denně hrají desítky divadel a pořádají se koncerty, někdy dost drahé, na Vltavě je tolik parníků s výletníky, že snad budou muset tu vodu od Vraňannosit k Mělníku v kýblech.

Kolem Prahy jsou desítky „obytných satelitů“ plných nových rodinných domků, dále obrovská nákupní centra proklínaná všemi možnými intoši, ale milovaná lidmi. Zákazníci je využívají jako starořecké „agory“. Tedy místa setkávání a nákupu a konzumace tělesných a duševních požitků. Nemají nic společného s představou „nákupního střediska“ z dob socialismu. Krajané čtou „nákupní středisko„ a v hlavě jim bliká představa areálu Jednoty. V obchodních centrech jsou desítky restaurací, kaváren, vždy jeden megaobchod s potravinami a „koloniálem“ – šaty, boty, drogerie, ruční nářadí, pekárna atd. atd. Typu „vše pro dům a domácnost“. Dále jsou tam malé specializované obchody, knihkupectví, butiky, služby, cestovní kanceláře, banky a bankomaty, lékárna, bazény , často plavecké areály ve stylu „Vodní ráj“. Fungují tam multikina s mnoha podmítacími sály, kde se promítá po celý den. Diváky čekají hluboké klubovky s držadly na Coca Colu a kýble pop-cornu a superplátno se řvoucím stereozvukem a někdy i v projekci 3D nebo jak se to jmenuje. Většinou jsou v centrech dětské hrací „kouty“, což je služba s profesionálním a hlavně odborně vyškoleným personálem. Kde své děti, většinou nadšené z nových hraček a prolézaček, můžete zanechat. A jit do kina či si zaplavat. Bez obavy. Já jsem na vnuky čekal vždycky někde u kafe, než se vyřádí. Jistěže tento svět naprosto nezapadá do představy lidí, jejichž vzpomínky zamrzly před lety.

Je tady ještě jeden problém. Málokdo si jej chce přiznat. Znechucení, zaleknutí a pocit neurčité zrady. Emigranti museli mnoho obětovat, když šli za lepším a za svobodou. Emigrace je bolestivá. A drsná. Žijete v prostředí s lidmi, s kterými jste „nehráli kuličky“. Často považují místní Čechy a vůbec Slovany za cosi méně kvalitního. Kdo uspěl, ten se nadřel. Odměnou byl často nejen pocit svobody, ale i pocit zadostiučinění a také blaha, že já jsem to dokázal. Já mám barevnou televizi. Jezdím na dovolenou k moři. Mám nové auto. Smím jet, kam chci. Tvrdě jsem na to dřel.

A najednou dějiny ukáží svůj škleb a ti „lemplové a nýmandi“, co zůstali doma a „kolaborovali s bolševikama“ , najednou mají tytéž televize, tatáž auta, jezdí k moři a mohou jet, kam chtějí. To jednoho rozhodí. Ne, že ne. Rozhodí! To není žádná spravedlnost, cítí krajan. Já bojoval a dřel, oni se pelešili s komunisty a nejednou mají mít to samé co já?!? Jak já k tomu přijdu?!

A pak to začne. Všechen ten vztek bezmocnost se musí někde vybít. A tak čtete články o tom, jak jsou všude bolševici a že je to hnus. To, že se nezakázala komunistická strana, je sice fakt hnus, ale rozhodli tak svobodně zvolení poslanci. Tomu se říká demokracie. Nejlepší ze všech nejhorších systémů. Ten křik, jak mi vysvětlil jeden známý psycholog, ty nadávky na zkurvené české politiky a nadávání na celou českou společnost, to je něco takového, jako když opomíjené dítě zlobí. Proto, aby si ho někdo všiml. Ale čím víc zlobí, tím méně si jej všímají. Na některých krajanech je to přesně vidět. Stěžují si, že se o ně nikdo nestará, ale jejich slovník je často slovníkem hospody IV. cenové skupiny. Čtěme:

Jaká škoda, že Kryl odešel tak brzy, když národ potřebuje někoho, kdo by dovedl neohroženě komentovat nešvary dnešní prodejné politické chátry, která vládne národu. Jakým veršem by asi pranýřoval skutečnost, že bývalý bachař zasedá ve sněmovně, místo aby seděl ve vězení, kam bezesporu patří. Je ale také možné, že mnozí by takovou pravdu slyšeli jen neradi, mnohým kalné vody dnešních dnů náramně vyhovují.

O takovýchto slovech říká známý psycholog Petr Šmolka, že „skrz podobné věty ventiluje dotyčná osoba svou vnitřní zlobu, dobře si vědoma, jak jedovaté šípy vystřeluje.“

Mohu vás ubezpečit přátelé, že „neohrožených komentátorů nešvarů“ u máme přehršle. Ovšem pokud někdo vykřikuje o vedení státu jako o „prodejné politické chátře“, tak protože si tu „chátru“ zvolili ve svobodných volbách občané, zřejmě za chátru považuje i nás všechny Ćechy a Moravany doma. A dělá to vědomě. Z čeho usuzuje pan Reich, že naše vláda je politická chátra? Má nějaké důkazy? Co ho opravňuje nazývat českou vládu takovými slovy? Považuje sám sebe za něco víc, než nás tady doma? On by volil daleko lépe? A koho? Když se dívám na politiky dnešního „západu“, nezdají se mi nějak extra voňaví. Malér na malér, zaměstnávání příbuzných (Francie) anebo grázlů jako dnes Británie, pořádání „bunga-bunga“ a spolky s mafií v Itálii… Mám pokračovat?

To, že sedí bývalý bachař v parlamentu mne také míchá. V Rakousku a Německu ale sedí ve funkcích v regionech skupina neonacistů, Heiderovci a NPD a v parlamentu staronacisté z CSU – např. Frau Steinbach. V USA jsou guvernéři občas přátelé gangsterů a někteří prodávají funkce. V Itálii existují poslanci, které zaplatil Kaddáfí. V čele UNESCO je vrah a muslimský terorista. V komisi EU má anglická agentka KGB na starosti zahraniční politiku a celé to tam v Bruseli vede maoista. Tak co navrhnete? Vyhodit do luftu celou zeměkouli? Ještě nějaké poznámky? Nelze předpokládat, že by tyto skutečnosti zuřiví kritici dnešního Česka neznali. Někdy se tomu říká „Syndrom Hedviček“.

Závěrem jen jednu radu pro naše milé krajany. Pro některé. Plno jich je normálních a i když se jim něco nelíbí, mají svou starou vlast rádi. Zapomeňte na to, co bylo před čtyřiceti nebo dvaceti lety. My i vy jsme se změnili. Na nadávky a sprostoty nejsme zvědaví. Za dvacet let jsme toho hodně dokázali. Hodně se naučili. Už jsme viděli a poznali moderní svět a ten už pro nás a naše děti není „záhadou“. Nejezdíme za „emigranty„ s pěti dolary v kapse. Před ničím nepadáme na prdel. Není nic mylnějšího než tvrzení pana Reicha, že „v písni Karla Kryla – Demokracie – …. Karel projevil neobyčejnou schopnost a jasnozřivost předvídat, jak se budou věci vyvíjet v letech budoucích. (Bohužel se, jak se zdá v podstatě nemýlil)“.

Mýlil se prakticky ve všem. Je to na vás. Můžete si číst idiotské zprávy z novin, které se živí skandály a negativními senzacemi a dožívat v zapšklém vzteku a plivat po své staré vlasti anebo se se skutečností smířit. Není tu žádný ráj. Ale jsme docela slušná, klidná a spořádaná země. Arabové ani nacisté nebo komunisté nezapalují na ulici auta, demonstranti nevypalují budovy, po našich městech můžete chodit celé noci a je malá pravděpodobnost, že vás někdo přepadne. Lidé se k sobě chovají většinou slušně a nenajdete tady nedobrovolné žebráky (nemyslím bezdomovce, to bývá jejich dobrovolná volba, stát je navíc živí a šatí a stará se jim o lékařskou péči zdarma …). Než začnete řvát, že jsem blbec, holá fakta statistik EU říkají: „Česko má nejméně chudých v Evropě.“ Nejsme ještě vedle Němců moc bohatí, ale už nejsme chudí. A za to, že bohatneme a jde nám to celkem dobře, se nemíníme omlouvat.

Karel Kryl se na konci života naprosto a úplně mýlil.

Což nijak nesnižuje geniálnost jeho ostatním tvorby. Ale nakonec psal s neodůvodněnou nenávistí a ukřivděností v srdci. A z toho žádné dobré dílo nikdy nevzniklo.

Nenechte ani vy sebou cloumat pocity křivdy a „nespravedlnosti“.

P.S. Dnešní Prahu a jiná česká města si můžete prohlédnout na Mapách Google. (Na levé straně mapy je měřítko, nad ním žlutý pajdulák, kterého myší přetáhnete do ulice, kterou si chcete prohlédnout. V ní se pak pohybujete pomocí myši nebo kurzorových tlačítek).



Diskuse


T. Neumann
19:30
14.7.2011

A. Richter
6:37
14.7.2011

P. Adler
22:19
13.7.2011

F. Svoboda
18:49
13.7.2011

J. Hajský
17:00
13.7.2011

B. Brousková
16:38
13.7.2011

B. Brousková
16:51
13.7.2011

M. Hoblík
15:38
13.7.2011

R. Langer
14:02
13.7.2011

P. Schuh
12:23
13.7.2011

J. Adler
20:15
13.7.2011

V. Kusý
11:06
13.7.2011

K. Kužel
12:57
13.7.2011

K. Kužel
13:27
13.7.2011

K. Kužel
15:24
13.7.2011

P. Urban
16:22
13.7.2011

P. Urban
10:54
13.7.2011

P. Urban
10:55
13.7.2011

J. Jirát
10:47
13.7.2011

B. Pauk
10:39
13.7.2011

J. Anděl
10:18
13.7.2011

J. Anděl
10:19
13.7.2011

M. Moravcová
9:33
13.7.2011

F. Kusák
8:42
13.7.2011

J. Veselý
7:21
13.7.2011

J. Vavrochová
7:55
13.7.2011

P. Schuh
12:30
13.7.2011

K. Kužel
15:36
13.7.2011

M. Starý
6:55
13.7.2011

V. Váňa
10:05
13.7.2011

M. Vondráček
10:57
13.7.2011

Z. Rychlý
14:18
13.7.2011

S. Rehulka
13:20
13.7.2011

počet příspěvků: 46, poslední 14.7.2011 07:30









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.