Bývalý prezident Václav Klaus zveřejnil ve čtvrtek na svých internetových stránkách karikaturu na homosexuální partnerství s adoptovanými dětmi. Budiž. Následně pan Jakl hodil do jednoho pytle homosexuály a muslimy jako množiny těch, kteří prý nesnášejí karikatury. Pokud se někdo někde vyjádřil kriticky vůči exprezidentově karikatuře, soudím, že se nejednalo postoj vůči karikatuře jako takové jako spíš vůči jejímu obsahu, který si troufám nazvat přinejmenším trapným. Nehodlám se nyní zabývat velmi vyhraněným postojem muslimů k homosexuálům. A už vůbec nemám v úmyslu nadržovat homosexuálům.

K otázce adopce dítek homosexuály jsem se již v minulosti na stránkách NP vyjádřil.

Nadále neskrývám svůj vlastní rozpor mezi racionálním postojem, který bych vyjádřil následovně: Je pořád lepší být vychováván dvěma stejnopohlavními osobami osobnostně přiměřeně ustrojenými, než osobami byť sice jednoznačně heterosexuálně orientovanými, ale zároveň s bohatou drogovou a případně i kriminální a i jinak dissociální anamnézou. Je snad větší výhrou strávit dětství a mládí v dětském domově s vychovateli a vychovatelkami sebevíc se, ale bohužel chabě snažícími nahradit pravé rodiče? A to už vůbec nemluvím o tom, že v současné době je u nás řada dítek v péči jednoho rodiče, který po rozvodu dští oheň a síru na rodiče druhého, obviňuje ho z těch nejhorších zločinů, využívá všech možností jak zabránit dítku v kontaktu rodičem druhým, čímž nejspíš nevědomky páchá na duševním stavu dítka škody vpravdě nedozírné.

Abych ale dokončil můj avizovaný rozpor – připouštím, že má emoční mozková hemisféra (jednoznačně heterosexuálně orientovaná) mi přeci jenom říká, že péče dvou homosexuálních osob bez ohledu na jejich sexuální identifikaci je něco … zkrátka …

Dosud jsme se ale zabývali možností adopce dítka bezprizorného, které by si z příslušného ústavu vzali dva tatínkové nebo dvě maminky.

Ač nepříliš pozorný čtenář a nepřílišný internetový brousič, dozvídám se, že parlament řeší pouze problematiku následujícího vzoru: Jsou dvě osoby stejného pohlaví. Pouze jedna z nich jest biologickým rodičem předmětného dítka. Pohlaví tohoto biologického rodiče nechme stranou. Otázka zní takto: Může nebiologický rodič – partner rodiče biologického adoptovat dítě, o které oba stejnopohlavní rodiče stejně již společně pečují? Jinými slovy – může být právní vztah nebiologického rodiče, který s biologickým rodičem společně o dítko pečují nějakým způsobem "legalizován"?

Netvrdím, že následně popsaná situace je běžnou, ale nastat může:

Jsem malý chlapec. Moje homosexuální matka jsouc jednoznačně žensky orientována, tak toužila po potomkovi, že svou sexuální orientaci překousla a nechala se – po způsobu raději nepátrejme – oplodnit. Následně povila mne. S ohledem na svou sexuální orientaci si našla nebo již měla partnerku stejného pohlaví. Vyrůstám tedy v láskyplné péči dvou matek. Obě jsou to vcelku slušné ženské, v mém nejbližším okolí se ale navíc vyskytuje řada strýců, bratranců, učitelů, spolužáků, kamarádů atd. atd., takže s mužskou identifikací nemám žádný vážnější problém a citově nikterak nestrádám.

Netvrdím, že riziko něčeho takového je vysoké, a už vůbec sobě a ani nikomu jinému nic takového nepřeji, ale může se stát – a to nelze vyloučit – že moje biologická matka onemocní závažnou, až infaustní chorobou a nedej bože nakonec zemře. Je tak nepochopitelné – pro pana exprezidenta – že bych si přál, aby z právního hlediska měl zastání u osoby mě nejbližší, která pouze shodou okolností jest vybavena pohlavím shodným s pohlavím mé vlastní, biologické matky?

Jediným vysvětlením karikaturou vyjádřeného postoje pana exprezidenta je to, že s největší pravděpodobností vyrůstal v harmonických rodinných podmínkách oboupohlavních heterosexuálně orientovaných rodičů, což může mít podstatný vliv na jeho rozlišovací schopnost dané problematiky.

Co závěrem?

Omlouvám se, že se snad až do omrzení opakuji. Troufám si tvrdit, že jsem snad i autorem této myšlenky, ale soudím, že homosexualita není problémem homosexuální minority, ale heterosexuální majority, která se s faktem homosexuality nedokáže vyrovnat.

Autor je sexuolog