Novináři jsou lidé z masa a kostí, otevření a s citem. Opáčíte: Banalita, navíc ne stoprocentně platící. Mediální debata nad zákonem upravujícím registrované partnerství dvojic téhož pohlaví každopádně ale vyjevila, že zatímco jistý okruh politiků a státních úředníků žije v zajetí čísel a paragrafů, je zde naštěstí skupina publicistů vidící dál než za horizont své peněženky.

Prostor, který v minulém týdnu deníky věnovaly registrovanému partnerství, byl více než odpovídající. Věcné zpravodajství uvozovaly nezvykle korektní titulky a názorové stránky listů se doslova vyžívaly v polemikách, jež sice nic nového nesdělily, ale aspoň ukázaly na kulturní omezenost části elitní populace. A pokud se "dopustili" vlastního názoru kmenoví komentátoři novin, drželi se liberální pověsti žurnalistického stavu a dokonce ani nesklouzávali k zpolitizovávání konfliktu premiér-prezident, o což přinejmenším Jiří Paroubek očividně stál.

Přestřelila snad jen Petruška Šustrová, žena moudrá, leč ne vždy informovaná, když 17.2. v úvodníku Lidových novin napsala, že Klausovo veto poskytlo poslancům možnost "zabývat se zákonem znovu a hlouběji a odstranit jeho nedostatky". Žádný učený z nebe nespadl, nicméně vědět, že Sněmovna již do podoby zákona zasáhnout nemůže a čeká ji pouze hlasování, v němž je třeba sto jedna rukou pro odmítnutí prezidentova veta, by profesionál(-ka) měl(-a).

O skutečné vzrušení se v diskusi nad registrovaným partnerstvím ale postaral nejužší tým hradního pána. Nikdo nebyl omluven, všichni blízcí prezidentovi spolupracovníci nastoupili v jednom šiku a plné zbroji, aby oponenty rozmetali. Pohříchu zpravidla stejnými argumenty, což časem nutně začne nudit.

Klausův poradce Michalů Petřík 15.2. v Právu protestoval proti interpretaci, že registrace vztahů státem představuje liberalizaci. Externí rádce Miroslav Macek o den později v Lidových novinách poznamenal, že čtyřprocentní komunita má tendenci ventilovat problémy, které vůbec neexistují, a zatoužil po legalizaci manželských troj a čtyřúhelníků. 17.2. v Hospodářských novinách vytáhl poradce Pater Mach na denní světlo oblíbené strašidlo adopcí, přičemž schválně nezmínil, že například v polovině dvacátého století se na Západě heterosexuální majoritě homosexuální menšina hodila právě k tomu, aby s empatií sobě vlastní opečovávala sirotky po válečných obětech. Mach soudí, že homosexualita je v naší zemi "čistě záležitostí etiky a vkusu". Co myslí "vkusem" raději nechci hádat, ale etická rovina je přesně to, co ve většině hradních reakcí chybělo.

Bobříka trapnosti nakonec ulovil prezidentův tajemník Ladislav Jakl. Poté co v lednu vyjádřil v MF Dnes a v NP podezření, že v České republice někdo nastoluje "homosexualismus" jako státní ideologii, a jako o hotové věci psal o nastupující "heterofobii", tak 14.2. zaperlil na Radiožurnálu. Fakt, že Světová zdravotnická organizace vyňala v roce 1992 homosexualitu ze seznamu nemocí, zpochybnil výrokem, že "byrokratickým rozhodnutím kterékoli organizace, ani Světové zdravotnické organizace není možné zastavit vědu". Podle něj totiž věda "v tomto smyslu konečné slovo neřekla". Pavel Verner se 16.2. v Právu podivil, jak může takový postoj zaujmout vyhlášený rocker, u něhož by člověk předpokládal toleranci liberála. Sloupkař patrně zapomněl, že na kytary drnkají i novodobí náckové, kteří následně aplaudují slečně Edelmannové z Národní strany. Mimochodem, nebyl to zrovna Jakl, kdo si vloni ochotně a vstřícně z Hradu dopisoval s jinou partou českých nacionalistických xenofobů?

(vyšlo v Literárních novinách)