V minulém týdnu v bouři jiných případů téměř zanikla zpráva o tom, že od 1. ledna 2006 se mění zákon o zaměstnanosti, který nově nařizuje zaměstnavatelům povinnost oznamovat volná místa úřadům práce a zakazuje(!) inzerci volných míst v médiích. Tento zcela unikátní zákon z dílny ministra Škromacha má všechny atributy byrokratického opatření, kterými je ostatně naše pracovní právo jak známo přetíženo. A dokumentuje plasticky úvahy současné vládnoucí garnitury o tom, jak „zápasit“ s nezaměstnaností.

Až do tohoto týdne jsem si myslel, jak se ukazuje velmi naivně, že úřady práce při spolupráci s klienty (nezaměstnanými) studují nabídky práce od zaměstnavatelů na internetu a tištěných médiích proto, aby mohly svým klientům poradit, kde se mohou ucházet o volná nebo nabízená místa. Místo toho jsem se dozvěděl, že úředníci na úřadech práce budou tyto inzeráty sledovat proto, aby „odhalili nezákonné zveřejňování inzerátů“, rozuměj – takové inzeráty firem, které inzerují nabídku míst aniž by tato místa nahlásily úřadům práce! Za uveřejnění inzerátu pak hrozí firmám velké pokuty!

Tento zákon, jako ostatně i „velká novela“ Zákoníku práce, vychází z přesvědčení, že se stát musí starat o své občany do té míry, že jim nakonec nějakou práci „z moci úřední“ přidělí. Vůbec se nedbá na to, že většina inzerujících firem ani nemusí inzerovat tzv. volná místa, ale že se snaží získat na již obsazená místa pracovníky kvalitnější. To je základní filosofická propast metodiky, kterou dnešní vláda, vedená socialisty a podporovaná zejména v pracovním zákonodárství výhradně komunisty, prosazuje silou svých 111 mandátů v parlamentu.

Dále to svědčí o nevyvratitelném přesvědčení socialistů, že lze zákonnými opatřeními (v tomto případě opět s velmi problematickým zjišťováním, kdo zákon porušuje či neporušuje) řešit nezaměstnanost. Přitom je nad slunce jasné, že nezaměstnanost jako společenský fenomén je ve svobodné společnosti (která nepřikazuje pracovat) ovlivněna zejména ekonomickými faktory. Tím hlavním je samozřejmě nabídka volných míst vytvářená zaměstnavateli. Novela zákonu o zaměstnanosti tak de facto přikazuje zaměstnavateli „sáhnout“ po lidech z úřadů práce. Jak to ale chtějí úřady práce zařídit, aby si firmy přednostně braly uchazeče o práci z úřadů práce? Pokud existuje volné místo, firmy mnohem raději zaměstnají již zaměstnaného a řádně do práce chodícího zaměstnance s dobrými referencemi, kterého přetáhnou z jiné firmy nabídkou lepších podmínek, než dlouhodobě nezaměstnaného člověka. To je fakt.

Úplně se v tomto pojetí ztrácí jedinec mající vážný zájem o práci. Jedinec, který je ochoten se přeorientovat, začít dělat něco jiného a hlavně usilující o slušný výdělek. Trable, se kterými se potýkají zaměstnavatelé, kteří postavili nové provozy v zóně s vysokou nezaměstnaností, jsou přeci známé. Buďto vůbec nenašli zaměstnance a provoz nerozjeli, nebo „dovážejí“ zaměstnance z celého širokého okolí. A na druhé straně řada lidí, která chce pracovat, nenachází pracovní příležitost v místě bydliště a v důsledku nedostatku vhodných levných bytů se nemůže ani přestěhovat. Tento problém je důsledkem i léta neřešeného trhu s byty.

Nezaměstnanost vzrostla dramaticky zejména po nástupu vlád ČSSD. Růst nezaměstnanosti byl způsoben celou řadou ekonomických i politických faktorů. To, že se socialisty vedené vlády budou orientovat na snížení nezaměstnanosti, bylo v programovém prohlášení všech vlád po roce 1998. Tento úkol ČSSD v menšinové vládě ani současná koaliční vláda nezvládly. Nápady jako toto nové opatření od ledna 2006 jsou z druhu těch nápadů, které jsou jasným dokladem o šikaně zaměstnavatelů. A podobné nápady budou dále aktivně ovlivňovat pracovní právo, pokud k tomu socialistická a komunistická levice dostane ve volbách v červnu 2006 příležitost.