19.6.2019 | Svátek má Leoš


SPOLEČNOST: Víra, naděje a … restituce

30.10.2013

Nejprve pro případné diskutující. Nejsem katolík. Považuji se za křesťana, ale, jak by řekl Mistr Jan, jsem u víře vlažný. Snažím se žít podle křesťanských zásad. Se střídavým úspěchem. Kostely navštěvuji, jen abych se pokochal jejich krásou a odkazem předků nebo vyslechl nějaký koncert, který je, v těchto promodlených prostorách tak nějak jiný. Na tomto světě se pohybuji již přes sedmdesát let, dívám se kolem sebe, něco jsem zažil a něco vyslechl od pamětníků.

Původně jsem chtěl reagovat na článek pana Andrleho Kněz, který přes les viděl do budoucnosti z 10. října t.r. Doporučuji. Nejsem ovšem člověk pera, a tak k napsání něčeho mě musí něco opravdu nadzvednout. Ovšem to mne dostatečně nenabudilo. Že musím reagovat, jsem se rozhodl, když jsem se doslechl a na internetu vyslechl násilné ukončení pořadu s panem Dominikem Dukou. To, že někdo ukončí dnes pořad proto, že host začne negativně mluvit o rudých praporech s hvězdou a vercajkem, bych nevěřil, kdybych to neslyšel na vlastní uši. Skalp moderátorky samozřejmě nežádám, ale bylo by dobré, kdyby ji někdo poučil o tom, co sama nezažila. O předvolební agitaci se samozřejmě nejednalo a rozčilení pana arcibiskupa naprosto chápu.

Majetek má být církvi vrácen. Proč? Aby mohla vyvíjet nějakou činnost mimo té pastorační. Na to nějaké peníze potřebuje. A tady jsem u víry. Věřím, že na svém majetku budou dobře hospodařit pomocí dobrých správců. A myslím, že si je dovedou vybrat. Že bude rozhodovat odbornost a ne, jako je to na příklad u Lesů české republiky, příslušnost k politickým stranám a jánabráchismus. V to vkládám svou naději. Jistě se ptáte proč. Sloužil jsem s dvěma hajnými, kteří byli zaměstnáni v církevních lesích. Každý jinde. Oba to byli neznabozi, ale dobří a svědomití lesníci. Oba shodně vyprávěli, že jim službu v církevních lesích ostatní kolegové záviděli. Služba jako řemen. Z té dobré služby však vyplývalo, že se na těchto statcích vzorově hospodařilo. Ovšem měli lepší platy než jejich kolegové jinde a slušně se s nimi zacházelo. S nimi i s dělníky, kteří tam chodili pracovat raději než jinam. Další moje setkání s církví, tentokrát protestantskou, bylo, když pan farář si vzal pod ochraná křídla rodinu politického vězně, konkrétně rodinu novináře RNDr. Josefa Veverky. Byl vězněn jak za nacistů, tak i za bolševiků. S jeho dcerou jsem se setkal letos při odhalení pamnětní desky jejímu otci a ona, po více než padesáti letech, vzpomínala na sobotní shromáždění evangelické mládeže, kde spolu se sestrami prožívala radostné chvíle s ostatní mládeži. Jinde se od nich lidé mnohdy odtahovali. Inu, padesátá léta. To se stýkat s rodinou politického vězně nebyla žádná sranda.

V roce 1964 jsem nastoupil službu v městečku, kde byl domov důchodců a ještě tam sloužily řádové sestry. Takový malý klášter měly dole ve městě, a tak jsem je potkával, když cupitaly do kopce za svým posláním. Zdravil jsem je a ony odpovídaly vždy s milým úsměvem. Žena mého šéfa tam k nim chodila a vyprávěla o jejich zahrádce, kde krom květin a trošky zeleniny hlavně pěstovaly bylinky pro své svěřence. Někdy v druhé polovině šedesávých let musely odejít. Všichni toho litovali. Hlavně civilní zaměstnanci onoho domova. Obětavou práci řádových sester nemohl nikdo nahradit. Krom svého šéfa tam nahoře, měly jen starosti o své svěřence.

Věřím, že církve, zejména ta katolická, která bude mít na restitucích největší podíl, budou na navráceném majetku dobře hospodařit a výnosy budou používat nejen na opravy a zvelebování kostelů, ale i na sociální činnost. Je to v jejich zájmu. Vzrostla by tím jejich prestiž i u bezvěrců. Zaměstnaly by lidi a vybudováním sociálních zařízení, třeba hospiců, by ulevily státním zařízením. Také by mohly zvednout naši potravinovou soběstačnost. Naše zemědělství spolu s potravinářským průmyslem se našim vládám spolu s EU, k radosti zejména Frantíků, Holanďanů a Poláků, podařilo téměř zlikvidovat. A to, že potraviny jsou ze strategických surovin těmi nejstrategičtějšími, by mělo být jasné všem, kteří dohlédnou dál, než na regály supermarketů.

V to skládám svou naději. Mohu se samozřejmě mýlit, ale pak by církve ztratily i poslední zbytek respektu, který v této ateistické zemi mají. V tom případě dobře jim tak.

No a trochu té křesťanské lásky, která v titulku chybí, by mezi lidmi také neškodilo.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.