28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Velká koaliční sci-fi

11.7.2006

(pro nenapravitelné osnovatele velkých koalic)

Vzhledem k tomu, že i někteří „vážení“ politologové navrhují jako nejlepší řešení současné politické situace vznik velké koalice ODS a ČSSD, v následujících řádcích se pokusím naznačit, jaký by byl možný programový průnik takovéto vládní formace a jakými metodami by mohla vládnout.

Protože ČSSD dlouhodobě usiluje o obranu lidí nemajetných , rozuměj chudých, a v tomto duchu existuje stoprocentní průnik s programem KSČM, případná koalice ODS a ČSSD by musela rozhodnout, kdo je a není chudý. Jak ale ukazuje příklad pana Pitra, který je údajně velmi bohatý, ale nic nevlastní, je posuzování toho, kdo je a není bohatý, velmi problematické. Protože jsem hluboce přesvědčen, že případné posuzování chudoby dle životního minima a jiné podobné pokusy mohou vést k excesům, navrhuji, aby o tom, kdo je chudý a kdo bohatý, rozhodl spravedlivě los. Každý občan starší 18 let by si vylosoval, zda je bohatý či chudý, a podle toho by s ním pak stát zacházel. Aby nedocházelo k tomu, že by někdo byl dlouhodobě chudý a někdo dlouhodobě bohatý, muselo by se takovéto losování konat minimálně jednou ročně.

Program ČSSD počítá v případě zdravotnictví se sítí neziskových nemocnic, zatímco program ODS nechce nemocnicím předepisovat, jakou právní formu by měly nemocnice mít. To by mohlo být vyřešeno tím, že se případná velká koalice zaváže k tomu, že v „žádném případě nedopustí privatizaci veřejných služeb kromě případů, o nichž rozhodne jinak“. Jako třešnička na dortu by pak mohlo být opatření, podle něhož by vylosovaní chudí museli využívat neziskový sektor zdravotních služeb a vylosovaní bohatí privátní sektor služeb. Popřípadě by toto nařízení mohlo být i novelizováno s tím, že by chudí museli jenom do privátních zařízení a bohatí jenom do neziskových (aby poznali, zač je toho loket!). S platbami u lékaře, s nimiž ČSSD absolutně nepočítá a ODS by je případně zavedla jako určitý regulační prvek, by to mohlo být obdobně. Vylosovaní chudí by neplatili, zatímco vylosovaní bohatí by platili, až by se z nich kouřilo

Velmi inspirativní by bylo uplatnit tento systém ve vysokém školství. Zde, jak známo, je ČSSD zásadně proti školnému, zatímco ODS je pro (neříká tomu ale školné, nýbrž odložená platba). Vylosovaní chudí študáci by nic neplatili a dostávali navíc vysoká sociální stipendia, vylosovaní bohatí študáci - což je mimochodem zajímavé slovní spojení - by prostě platili i za to, že se nechají vyzkoušet. V případě školství (lze aplikovat i ve zdravotnictví a dalších službách) by bylo i odměňování založeno na tom, jak byste na tom z hlediska vylosované chudoby byli. Boháči by dostávali minimální mzdu, chudáci by zase naopak dostali všechny výhody sociálního státu. Zde přiznám, že mne nejvíce inspiroval Rath, když lékaře a lékárníky označil za protestující boháče. Boháči by si prostě nic jiného než minimální mzdu nezasloužili.

Jak by to dopadlo v naší profesionální armádě? Boháči by mohli být přednostně vysíláni do mezinárodních misí s tím, že se musejí sami živit. Tím by stát na těchto misích výrazně šetřil . Bylo by navíc možné po bohatých chtít, aby si za své zajistili výzbroj a výstroj. Chudí by zůstali doma na základnách a udržovali pořádek na CzechTecích a jiných podobných akcích. Zda podle vylosované chudoby či bohatství přidělovat šarže, by záleželo na rozhodnutí ministra. Velmi bych se v tom případě přimlouval, aby se i o generálských prýmkách metal los. Tím by bylo ostatně zaručeno i to, že každý vojín nosí v torně maršálskou hůl.

Přemýšlivého čtenáře jistě napadne, že každoroční losování o tom, kdo je chudý a kdo bohatý, by v případě změny výsledku losu mělo spoustu administrativních dopadů. Zcela novátorsky by se tak musela řešit státní správa. Jeden rok by v ní pracovali jenom bohatí, druhý rok jenom chudí. Tímto cirkulačním opatřením by bylo dosaženo tak vysokých nákladů na státní správu, že by stát nevydělával na nic jiného. Důchodová reforma by tak mohla být v klidu odložena k ledu, protože by na ni stejně nezbyly peníze. Popřípadě by lidé v důchodovém věku byli z losování vyřazeni a byli by automaticky zařazeni do kategorie boháčů (mohli si přece za svůj život dostatečně nakrást!), kterým by se ani žádná penze nesměla vyplácet.

Tento způsob rozdělení bohatství a chudoby losem by ostatně mohl být doveden do dokonalosti i tak, že by se losem určovali firmy bohaté - musejí platit mastné daně - a chudé s daňovými prázdninami. Rovná daň by potom postihovala po právu jenom bohaté, zatímco chudých by se dle přání ČSSD skutečně netýkala.

Co se korupce týče, uvedený systém by byl mimořádný. Protože by losování probíhalo pod dohledem státního notáře a před kamerami ČT, bylo by naprosto čisté podobně jako losování Šťastných deseti.. Co by však tento systém výrazně posunulo směrem k tržní ekonomice, by byla možnost chudobu či bohatství prodávat na pražské burze. Podle hodnoty akcií chudoby či bohatství by moudrý stát ihned věděl jak na to. Pokud by se výrazně zvyšovala cena akcií chudoby, bylo by to signálem pro to, že je možné velkorysou sociální politiku tlumit. Naopak, pokud by výrazně rostly akcie boháčů, bylo by je možné srazit výrazně demotivujícím sociálním systémem. Česko by bylo navíc jediným státem světa, kde by si bylo možné koupit sociální postavení ve společnosti. Pokud by se tento systém osvědčil, mohl by pak expandovat do celého světa jako český příspěvek ke kapitalismu. Počítám, že zejména v USA by vzbudil patřičný rozruch a tamní levicové organizace by se právem ptaly prezidenta Bushe, proč Amerika opět zaspala. Pentagon by mohl tento systém zavést v boji proti mezinárodnímu terorismu. Byl by to způsob, jak uadministrovat Usámu bin Ládina k smrti.

Výše uvedené náměty pro velkou koalici mají celou řadu subvariant. Lze je tvořivě uplatňovat v jakékoliv lidské činnosti. Tím bude spravedlivě zajištěno, že si návrhy ODS vyžerou jen ti bohatí, zatímco si chudí budou užívat stoprocentní sociální sítě ČSSD. Právě jenom los pak zaručí, že se dostane po právu na každého. Do společnosti se vrátí mír a harmonie. Po čtyřech intenzivních letech reforem bude možné přistoupit i k definitivnímu řešení volebního systému. Na základě bohatých zkušeností s losováním bude odsouhlaseno, že o vítězi voleb se bude rovněž losovat, což uspoří tuny papíru a zbaví společnost rozptylující předvolební kampaně. Výsledky voleb losem potom nebude možné napadat u Ústavního soudu s tím, že hrozí „losovací totalita“ a situace se vyvíjí obdobně jako v roce (doplň dle libosti). Rovněž koalice a opozice bude vybrána touto metodou, takže bude v zájmu všech stran udržovat přátelské styky se všemi. Nikdo totiž nebude vědět, koho mu los určí za partnera. Přestanou tak zbytečné a marnotratné móresy politiků nejednat s tím či oním. Principem politiky losu bude jednání všech se všemi. V případě demise vlády by jednoduše o nové vládě rozhodl los.

Myslíte si, že je to celé nesmysl? No nevím, skutečně nevím.