Nařízení vysílat televizní program duálně znalost jazyků nezlepší. Investice do školství ano.

Poslankyně a místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová chce, aby bylo pozemní vysílání České televize znovu duální. Diváci by si tak mohli u zahraničních pořadů sami vybrat mezi českým dabingem a původním zněním s titulky.

Pokud jde o divácký komfort a možnost výběru, pak těžko mít něco proti. Topka ale svou tiskovku staví na tom, že takové opatření „podpoří jazykové znalosti“. Zatímco v Česku se podle posledního průzkumu Eurobarometru anglicky domluví 27 % populace, v Dánsku a Švédsku to je 86 %. „Švédi jsou známi tím, že filmy nedabují,“ opakuje Pekarová Adamová oblíbený poznatek, který platí i o dalších severských zemích.

Existují tři důvody, proč na tohle magické myšlení nenajet a nečekat, že duální vysílání zvedne podíl anglicky mluvících Čechů byť jen o jediné procento.

Cos to zmáčkla, bábo? Přepni to zpátky

Za prvé, těžko dohledat jakýkoliv výzkum, který by potvrzoval příčinný vztah mezi otitulkovanou televizí a schopností domluvit se cizím jazykem bez ohledu další okolnosti. Hypotéza „Švédi angličtině rozumějí, jazyk odmala slyší v televizi,“ zní sice svůdně, má ale několik háčků, o kterých už slyšet nebývá:

- Jednoduché pravidlo „titulky: umí, dabing: neumí“ narušuje třeba dabující Rakousko s 73 % anglicky mluvících nebo titulkující Portugalsko, Bulharsko a Rumunsko s pouhými 27, 25 a 31 %.

- Severogermánské jazyky (švédština, dánština, norština...) jsou příbuzné západogermánským (angličtina, nizozemština). Patrně bude těžší oposlouchat jazyk z jiné větve. (Nejmenší, i když pořád dobrou znalost angličtiny mají ze severských národů Finové z uralské jazykové rodiny.)

- Příčina a následek můžou být (taky) obrácené: Švédi (Norové, Dáni, Nizozemci) umí dobře anglicky odjinud, a proto líp snášejí původní znění v televizi.

Za druhé, i kdyby pozitivní vliv titulků na jazykové schopnosti existoval, těžko ho ve znatelné míře vyždímat z volitelného původního znění. Severské země nedabují vůbec, často kvůli malému trhu ani neadaptují zahraniční formáty pořadů. Kdo zapne televizi, slyší angličtinu, ať chce, nebo ne. V Česku by původní znění volil patrně jen ten, kdo už ho vyhledává v kině, na DVD nebo Ulož.to. (Na 8 lidí do 27 let, kteří sledují seriály v televizi, připadá 7 těch, co to dělají jinde – tedy skoro vždy bez dabingu.) Navíc stačí, aby jeden člověk ze čtyřčlenné rodiny nestíhal titulky, a ostatní mu patrně vyjdou vstříc.

Za třetí a především: severské země jsou ještě víc než titulkováním známé štědrými investicemi do školství. V tom švédském se angličtina považuje za nejdůležitější předmět vedle matematiky a švédštiny, důraz na výuku jazyků kladou i okolní státy.

S televizí nepokecáš

A tady se dostáváme k pointě: TOP 09 se snaží postavit potěmkinovskou Skandinávii. Je to efektní: mladá cool politička navrhuje nenákladné opatření, kterém by se necool Česko přiblížilo cool Švédsku. V podobném duchu se nesou i navrhované poukázky na kulturu pro mladé, propagované Dominikem Ferim. TOP 09 se obojím profiluje jako strana pro kulturní lidi, kteří se identifikují spíš se Západem než s Východem a hlavně dávají přednost kvalitnímu autentickému umění před hlasem Michala Jagelky.

Problém je v tom, že v téhle potěmkinovské Skandinávii úplně chybí to, čím se severské země odlišují od Bulharska nebo Rumunska. Stát v nich totiž i po globální vlně škrtů investuje do dětí a aktivně dorovnává rozdíly dané jejich původem. Školáky nevytrhne, že bude pod tlačítkem, které fotr stejně nikdy nezmáčkne, dostupné původní znění. Mnohem víc by jejich šance na uplatnění ve světě zvedlo, kdyby cizí jazyky i na periferiích Česka učili dobře ohodnocení kantoři, tak jako ve Skandinávii. Kdyby se místo učebnicových frází „Mrs. Šebestáková likes to speak English“ potýkali s angličtinou i v jiných předmětech, tak jako ve Skandinávii. Kdyby měli víc příležitostí mluvit, mluvit a mluvit, na zahraničním výjezdu nebo doma s cizinci.

Neexistuje žádný nepřekonatelný důvod, proč by už dnešní předškoláci nemohli za deset let speakovat nesrovnatelně líp než předchozí generace. Chce to maličko: odvahu poučeně investovat desítky miliard a překonat při tom odpor nacionalistů, kteří se mohli zvencnout i z nepovinné romštiny na pár školách. TOP 09 takovou odvahu neprokázala: ve Vizi 2030 se píše o rozvoji jediné konkrétní zdatnosti žáků základních škol, a to je ta fyzická. Návrh zlepšit jazykové znalosti duálním vysíláním je s ohledem na tuhle skutečnost podobným zoufalstvím, jako by byl pokus posílit povědomí o chemii Perníkovým tátou nebo suplovat sexuální výchovu Základním instinktem.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce