24.4.2024 | Svátek má Jiří


SPOLEČNOST: „Upřímně jsem ztratil trpělivost“

2.4.2019

Odpověď Hatema Berrezougy na můj otevřený dopis. Přetisknuto s jeho svolením

Vážený Mariane,

děkuji za Tvůj mail a Tvůj otevřený dopis a omlouvám se za pozdní odpověď, chtěl jsem mít čas na to patřičně odpovědět.

Dvě generace rodu Berrezougů

Snažil jsem se být co nejvíc objektivní, i přesto to nestačilo. Tak teď chci být trošku subjektivní a budu mluvit jen o svých zkušenostech. Víš, jaký je rozdíl mezi tím, jak se ke mně chovali muslimové a tím, jak se ke mně chovali Češi? Když jsem podloženě kritizoval muslimy a opravdu ne za pozitivní věci, tak naprostá většina z nich v ČR, mě buď obvinila z odpadlictví a neloajality nebo ti, kterým jsem jednou pomohl z velkého průšvihu, byli první, kdo mě podrazili.

Češi reagovali jinak, i když se většina z nich chovala jako nevěřící Petr, ani se jim nedivím, z historických důvodů, měl jsem u nich nejen velkou podporu při kritice islámu, ale i když jsem obhajoval určité islámské principy a dal do kontextu určité koránské verše. Sice se karma v takových případech nevyšplhala ke 40, ale nad 20 byla.

Navíc Muslimská obec naprosto odmítla publikovat mé otevřené dopisy p. Okamurovi. Přestože mě obvinili z odpadlictví, šlapal jsem na své ego, kontaktoval je a nabízel své zkušenosti, abych napomáhal ke zdravé integraci, jelikož jsem si nepřál, aby byla situace kolem islámu zneužita ke zrušení principů právního státu tím, že někdo mezi populisty slibuje Čechům krátkozraká a nereálná řešení. Muslimská obec mě znovu odmítla a označili mě za Persona Non Grata. Naproti tomu, ti nevěřící Češi mé dopisy nejen publikovali, ale dokonce mě víc než jednou obhajovali, i včetně p. Konvičky!

Teď mluvím o svých osobních zkušenostech s Čechy jako muslim, který koneckonců utekl od muslimů, aby žil mezi „káfiry“. Jak mě chce někdo přesvědčit po tom všem, co jsem zažil na vlastní kůži, že my muslimové jsme ti tolerantní, mírumilovní a Češi jsou ti xenofobní, rasisti a fašisti?!

Pochopil jsem, že se muslimské organizace, a to nejen v ČR, chovají jako nebezpečné sekty a jako každá nebezpečná sekta odcizují jak vlastní lidi, tak konvertity z kulturního prostředí tím, že jim neumožní se integrovat, nikdy a nikdy a nikdy. Skutečný problém totiž netkví v tom, že Češi ztratili nervy po tolika průšvihách, že nadávají na muslimy – SAKRA, PŘIZPŮSOBTE SE! Ale skutečný problém tkví v tom, že celá islámská tradice, hl. sunna a islámské právo doslova a do písmene zakazuje muslimům, aby se INTEGROVALI. Možná použití slova „přizpůsobit se“ není nejlepším vyjádřením, které vystihuje požadavky většinové společnosti a otvírá možnost, aby ho hned napadli, ti, kteří falešně a povrchně obhajují ODLIŠNOST.

Tak ať to probereme z islámského hlediska, islámská tradice a právo vyžaduje od muslimů, aby se odlišovali od nemuslimů jak ve způsobu oblékání, tak omezení ve stravování typu nakupování jídel či masa, které se jen i dotýkají toho, co není halal, navazování vztahů mezi muslimy a nemuslimy, hl. ohledně muslimských žen, frekventování míst, ve kterých se vyskytuje alkohol či pivo až do takových detailů, že jim zakazuje přát nemuslimům během jejich svátků a u wahhabistů, což je hlavní směr v ČR, je zúčastnění se takových oslav přímo odpadnutí od islámu. Nemluvě o tom, jaký to má vliv na muslimské děti v českých školách, jídelnách, sportovištích, koupalištích, na táborech.. Pochopil jsem, že jediný, kdo dělá ze života muslimů PEKLO, je to ten samý SOUČASNÝ ISLÁM, který tady rozšiřují a chtějí podle něj žít. A proboha, jaký je to život? Proč se člověk sám musí takhle TRÁPIT? A kéž by se trápil jen sám, ale trápí všechny kolem, kteří nevědí, co sakra ten muslim od nich chce, proč nemůže žít v klidu a nechat také ostatní žít?!

A to byl cíl asi všech mých blogů. Bohužel ani s takovou prostou myšlenkou jsem neuspěl, aby ji sami muslimové pochopili, až jsem se našel ve směšné situaci, kdy píšu o islámu v češtině a jediní, kdo na to reagují, jsou to Češi. A byli pro mě logické ty výčitky, které jsem dostával typu: „Tohle Hateme musíš vysvětlit těm svým a ne nám..“

Je to všechno postaveno na hlavu a upřímně jsem ztratil trpělivost a nervy, když mě ještě iDnes kvůli tomu cenzurovalo. Na druhou stranu nechci být k iDnesu nevděčný, dlouholetá spolupráce byla výborná a nesmazal jsem svůj blog kvůli svému egu, nebo že by mě to osobně natolik urazilo, smazal jsem svůj blog z úplně jiných důvodů – protože všichni administrátoři zneužívali pravidla, které měli chránit – svobodu slova a myšlení, aby umlčeli a cenzurovali ty samé hodnoty, které měli chránit.

A v tom jsem viděl největší nebezpečí, protože tohle je nebezpečnější než samotná diktatura, žil jsem v ní a byl jsem schopný ji identifikovat, jelikož naši diktátoři nebyli navíc tak rafinovaní a složití a nabízeli nám policejní stát za bezpečí, ROVNICE BYLA JASNÁ. Ale to, co se děje v Evropě, je, že se odvolává na demokracii, lidská práva a právní stát, ale začíná se prosazovat opak toho a navíc se zachováním ušlechtilých pojmů! A proto já si nepletu, jak jsem v některých komentářích četl, svobodu s demokracií, ne, naopak. Svoboda je nedílnou součástí demokracie a bez ní už to demokracie NENÍ.

Odstranil jsem svůj blog z iDnesu po ultimátech, jelikož nejenže mě cenzurovali, ale chtěli ode mě, abych se sám začal ve svém myšlení cenzurovat, abych se podvolil a hrál podle pravidel, která oni převrátili naruby. Odstranění mého blogu měl být vzkaz právě pro administrátory, že v zásadních věcech týkajících se svobody myšlení nikdy ani o píď neuhnu a nikdy nikdo nade mnou nebude mít kontrolu, a to ani ti, u kterých jsem několik let publikoval! Podvolit se nesmyslným požadavkům a obviňování z rozšiřování náboženské nesnášenlivosti a paušalizace, aniž by to z mých textů dokázali, i když jsem je o to vysloveně žádal, ROVNÁ SE moje odstranění a následně zničení, jak intelektuálně, duchovně i bytostně. A proto jsem svoje texty raději odstranil sám, než aby oni odstranili moje bytí, a než abych se podvolil pravidlům, které nejenže oni sami přestali chápat a respektovat, ale prosazovat opak toho v jejich jménu.

Někdo také namítal, že je to Berrezougovo ego, koneckonců je to soukromá platforma! A není snad ten, kdo vlastní tu platformu, vlastník českého státu? Tím pádem je v pořádku, když pravidla právního státu vyprázdní ze svých pojmů a prosazuje jen své zájmy ve jménu těch pravidel? A co když celý ten stát je pak jen soukromá firma? Já nejsem proti pravidlům ani proti systému, ale jsem proti tomu, abychom vytvářeli pravidla, kterými se budeme sami časem omezovat a následně zotročovat v jejich jménu, protože jsme je přestali definovat a vnímat, v jakém kontextu je máme praktikovat.. A co kdybychom je chtěli uplatnit na někoho, kdo je vůbec neuznává? Já neatakuju muslimy ani nemuslimy na osobní úrovni, když vidím, jak se vzájemně ovlivňují a vzájemně polarizují, ale SYSTÉM, který je vytváří, protože jsme ho přestali chápat a začali prosazovat jeho opak. Sokrates na to již dávno poukázal, když řešil spravedlnost. Je sice spravedlivé, když vrátíš někomu meč, který ti půjčil, ale co kdyby se ten člověk zbláznil, je pořád spravedlivé mu ten meč vracet?

Děkuji za vše a přeji hezký víkend,

Hatem Berrezouga

*****************************

Hudební epilog
Jak vypadá taková muzikální integrace. Kdyby soužití muslimů a Evropanů připomínalo tento klip, nebylo by to žádné politické téma.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Zapomenuté příběhy1

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora